Povídky NEWS!

Odraz Usagiho tváře: 7

Dech, to jediné jej společně s občasným mírným pohybem dělilo od všeho neživého, ač lidskýma rukama vytvořeného, co jej obklopovalo.

Dodatek autora:: 

Jak jsem slíbila.... další díl Usagiho..
a tenhle je věnovaný killiene Smile snad se bude líbit Smile
Samozřejmě doufám, že ho čte víc lidí a budu se těšit na Vaše komentáře....
tady ještě tak do tuhého nejde, ale počkejte ten hukot v příštím díle....

Děkuji za komentáře.
Vaše oddaná služebnice: D.I. Harst

Vražedné umění I - Krvavá stěna 05

„Tati, tati, hej Lenko, skutečně mu nic není?“ „Ne, myslím, že je jen skutečně vyčerpaný. Přesto až se vzbudí, tak mu uvařím čaj a promluvím si s ním. Myslím, že to bude potřebovat,“ slyšel Kuba hlasy, ty však jako by přicházely postupně a pomalu z velké dálky.
Kuba pomalu otevřel oči a přímo se zahleděl do stejně kaštanových a pronikavých očí, jako měl on sám. Tomáš zajásal: „Konečně je vzhůru, konečně je vzhůru!“

Dodatek autora:: 

Další díl, doufám, že se bude líbit. Wink Jinak se moc omlouvám za tu odmlku, no jo, času je tak málo... Nicméně, ještě se nestalo, že bych nějakou povídku, kterou jsem se rozhodla publikovat, nedokončila.
Kdo si počká, ten se dočká dalšího dílu. Wink

Ukončení novým začítkem 6:Povyk

Rychle jsem se zvedla, popravila sukni a klusem šla ke dveřím.
„Tsuki?“ Hleděla jsem a dívala se na jeho zpocené čelo a uřícenou tvář.
„Ah…,“ značně hlasitě si ulevil.
„Co se stalo?“ Zeptala jsem se ho, a rychle se přisunula více ke dveřím, kde byl maličký střešní kryt, abych nepromokla.
„Ty se ještě ptáš?“ Jeho hlas byl značně vyveden z míry.
„Ano?“ odpověděla jsem mu.
„Čekal jsem tě před školou, a jelikož jsi neměla deštník, tak jsem šel za tebou. Pak mi nějaká cizí holka řekla, že už dvě hodiny o tobě nikdo nic neví a celkem se divně chichotala. Proběhl jsem celou školu, jestli se ti něco nestalo a nakonec tě najdu na střeše, sama a určitě celá promrzlá!“ Stupeň po stupni začal zvyšovat hlas. Hlavu jsem natočila napravo a uviděla u rohu Tasuku, který jak si všiml, že o něm vím, udělal krok zpět a ztratil se mi z dohledu.
Nechce, abych mu o něm řekla? Nechápala jsem.
„Nebyla jsem sama,“ řekla jsem a nevěděla, jestli mu mám říct o Tasuku.

Dodatek autora:: 

Další díleček, Smile já vím má fantazie je už taková, že většinou musí být holka ta silná, protože svět už je takový. Ať si říká kdo chce, co chce. Holky to mají hold těžší, a proto většinou mé hrdinky, jsou opravdu hrdinky Wink Proto vám doporučuji, aby jste se smáli té absurditě. Laughing out loud :D
A chtěla bych poděkovat jajafilm42 , která mi dala hodně inspirace z jejich komentářů a díky ní jsem vymyslela konec, který dám asi ještě za dlouho, který nebudu vypadat smutněji než jsem měla v plánu Wink
Song pro tento díl: http://www.youtube.com/watch?v=ENCVfa1sK_s

Démoní Lord Země - III.

Místo: Tarovi komnaty – 9. pekelný kruh

Juuri 6

Keiova rana sa celkom zahojila. Odkedy sa prebral, ubehlo už takmer päť týždňov. Pomaly zbieral sily, no jeho magická moc sa stále nevracala.

Marionette - Kapitola 2.

>Helois< Takže… vlezli jste do školy?
>Marionette< Jo. Nebo spíš… skoro.
>Helois< Jak skoro??
>Marionette< No, skoro.
>Helois< Povídej, vysvětluj, přeháněj.
>Marionette< Jak to vysvětlit nějak slušně… no dejme tomu, že…

Dodatek autora:: 

Pomalu se nám to rýsuje...
Shintaro a Darmošlapka jsou postavy napsané takzvaně "z fleku". Pokud nevíte o co jde, vypadá to zhruba takto.
Autor píše, píše a najednou jako blesk z čistého nebe ho napadne: Hele, to by mohlo být fajn! Víte, co je na tom nejhorší? Když je z toho nápadu tak nadšený, napíše ho a až pak si uvědomí, ŽE MU TO KŘIŽUJE PLÁNY BUDOUCÍ! Mňahaha, naštěstí Marinka má zatím tak mlhavé plány, že Shin a Darmošlapka je nějak nepoškodili.
Brzy bude první ilustrace, hlavně proto, abyste si místo kjůty kjůt malého Madarameho nepředstavovali Ikakku z Bleache.
Zjistila jsem, že ujíždím na blicích scénách. Netuším proč, ale strašně ráda píšu, že se někdo ožral a následně blinká někam do křoví. Tady to schytal právě Madarame. Váhala jsem mezi ním a Hibarim, ale nakonec jsem se rozhodla, že Hibari bude ten kchůl typ nad věcí.
Co víc dodat? Snad jen, že ta scéna ve škole je naprosto nesmyslná... alespoň pro zatím. Nebojte, ono se to vytřídí.
Takže si to užijte a pěkně komentujte ♥

Svět démonů 03

Akio

Dodatek autora:: 

Třetí díl ^^ Moc jsem to po sobě nečetla, takže se omlouvám za případné chyby xD
Podle všeho je tenhle díl asi předposlední ^^ Nebudu to moc roztahovat, chystáme se s Amayou na jiné povídky ^^

Nebezpečný učitel 07

Dai:

Dodatek autora:: 

Slibovaný díl ^^
Ještě jednou se omlouvám za óóópravdu dlouhou pauzu. -.-""
Díl je krátký, ale brzy bude další ^^

Ukončení novým začítkem 5: 2. část Zbylá pravda na střeše

Teplo z jeho saka se nemohla vyrovnat teplu z jeho paží. Slzy přestaly téct a oči jsem měla otevřené dokořán z toho šoku. Objímal mě, on mě objímal. Chlad deště, pochmurná atmosféra a bolestné představy mě donutily ho taky obejmout. Dlaně jsem měla na jeho žebrech a jeho košili jsem sevřela pevně do pěstí. Je to ani ne rok, co se s tím snažím smířit, ale nikdy jsem se nikomu tak neotevřela.
„Musí existovat možnost, jak se to vyléčí,“ říkal to spíš do větru, než mě.
„Je, ale u mě je to padesát na padesát. Přestěhovala jsem se tady k vůli jednomu novému doktoru, který s tím má už bohaté zkušenosti. Chodím na chemoterapie a už jsem dostala od rodiny část kostí dřeně, ale mé tělo se s tím i tak nevypořádalo. Má krev má Rh- a tady není nijak běžná, abych našla správného dárce. Už nějakou doby jsem zapsána na čekací listině na dárce, ale zatím je to marné.“ Vysvětlila jsem mu kratší verzi mého případu, a zhluboka si vzdychla.
„Dozvěděla jsem se to, když jsem náhodou šla na krevní testy. Nepřišli na to pozdě, ale nepřišli na to hned. Rodiče a hlavně děda se málem zhroutili. Taťka, mamka a já jsme velmi cestovali, jestli aspoň někde nenajdeme vhodného dárce, vše zbytečné. Rodiče…, po genech mám jejich krev, ale i když jsou to pokrevní příbuzní, naše shoda je jen o něco větší než polovina, mít sourozence vše by bylo lepší. Mé tělo kostní dřeň mamky odmítlo.“ Už jsme nebyli v objetí, ale cítila jsem se, jako bych mu dlužila vysvětlení. Nevím proč, jak můžu vědět, že když se ve třídě přetvařuje, že mu můžu říct můj příběh, nebo aspoň větší část.

Dodatek autora:: 

Druhá část dalšího dílku. Co se týče předchozích komentářů snažila jsem se odpovědět přímo na vaše otázky. Jestli je její léčba nebo ne, snažila jsme se to pohledat ohledně její krve a podobně, ale jestli by tomu mohlo být opravdu tak, na tu znalost bych musela vystudovat asi medicínu Laughing out loud U mě z hola nemožné Laughing out loud Je to psané trochu absurdně, ale snad se vám aspoň ta představa místy bude líbit. A místo smutku, jsem tam dala trochu LOVE. Jinak už VÍM jak to skončí Tongue

Pro hrdost Tvého srdce 3- Upír a člověk- kluci v akci

Podíval jsem se tedy do ledničky, co tam mají. Musím říct, že takový sortiment jsem tedy nečekal. Bylo tam maso na steak, zelenina a nějaké marinády, které nevypadaly vůbec špatně.

Dodatek autora:: 

Vím že jsem dlouho nepsala, ale vyskytlo se pár neočekávaných událostí při nichž jsem jaksi ztratila možnost dál pokračovat a ještě přiznám se že chuť taky vymizela ale rozhodně děkuju každému kdo tento díl okomentuje a bude mu stát za to si to přečíst Wink Smile

Démoní Lord Země - II.

Místo: Trůnní sál – 9. pekelný kruh
O pár hodin později

Příběhy stříbrného měsíce - Oni 1 - Tvář

„Hej, Tsuki! Podej mi džber!“ zavolala žena z kuchyně.
„Už jdu!“ odpověděla jí asi šestnáctiletá dívka s čokoládově hnědými vlasy. Přispěchala ze dvora s dřevěným vědrem a postavila ho vedle statné ženy.
„Nechceš nějaké onigiri?“ zeptala se jí starší žena s úsměvem. Dívčin úsměv jí byl dostačující odpovědí. Sotva jí ho žena podala, pořádně se zakousla do vařené rýže vytvarované do trojúhelníku a obalené do listu jedlé mořské řasy známé jako nori.

Dodatek autora:: 

Nechce se mi to zdržovat a uploaduji to sem teď Wink

Už jsem se o tom někde někomu zmiňovala, povídka na kterou jsem musela "studovat" a dohledávat si historická data a další informace (občas to byla práce pro vraha ... Tired ). Dokonce jsem to vzala až tak vážně, že jsem si sepsala osnovu a držela se jí Big smile (to jsou mi novinky), ale k samotnému příběhu.

Vše začíná v období Edo, jmenovitě jeho části nazývané dobou Genroku, do příběhu nás uvede mladá oiran Tsuki, která by se i pořádnou oiran stala, kdyby v jejich domě U Sedmi sakur neřádil démon, nebo je to člověk? V téže době do zábavní čtvrti Shimabary zavítá i čtrnáctiletý chlapec Shiro, který rozhodně není obyčejným chlapcem. Během jeho pobytu se dozvídá o prokletém domě a přímo pod jeho nosem se stane vražda. Shiro se pustí do vyšetřování, ale co ho na konci toho přesně čeká?

Jak tohle vzniklo? To už přesně nevím, vím jen to, že se mi tenhle nápad prostě zrodil v hlavě a při čtení mangy Ushio & Tora (recenze sepsána zde na A-M) jsem načerpala nové nadšení a v příběhu pokračovala. Příběh nese detektivní a hororový nádech, ale berte to s rezervou, je to vůbec první "vážná" povídka o kterou jsem se pokusila. Byla fuška ji sepsat, zvlášť když se chci držet historie jak jen to jde. Hlavně se chci zaměřit na mytologii, folklór a něco i ze skutečné historie.

Na konci máte slovníček použitých pojmů a menší vysvětlivky. Snad se vám to bude líbit Smile

Démoní Lord Země - I.

Předmluva:

Poslední...

Vlastně jsem si nikdy nemyslel, že mohu skončit takto. Jako kdo? Jako Nikdo, dokonce i jména jsem se vzdal, neb mi připadalo vzhledem k mému současnému stavu nedůležité.

Dodatek autora:: 

Kratičká jednorázovka....
úvahová... trošku psycho...k zamyšlení...
Tak ať se líbí...

Inky - kapitola 26

*** Kasshy

Cítil jsem zvláštní vůni a vítr mi čechral vlasy. Pootevřel jsem oči a viděl, jak pode mnou ubíhá krajina. 'Co se to …?'
„Tak probereš se už, nebo ne?“ ozval se za mnou naštvaný hlas. Otočil jsem se a v tu ránu jsem byl čilý jako ranní rybička.
„K-Koukimi!“ Vyděšeně jsem se opřel o ruce a málem sletěl dolů.
Naklonil se mi k uchu a zlověstně řekl: „Jestli se chceš, tak moc rozplácnout o zem, s božím potěšením ti pomůžu.“ O jeho slovech jsem ani na chvilinku nepochyboval.

Dodatek autora:: 

Inky je zpátky a s ním i celá banda.
Neříkejte mi, že jste této povídce vystrojili pohřeb ... oh, well ... vzhledem k "pauze" by mě to nijak nepřekvapilo XD Zaručeně však mohu zaručit, že povídka bude dokončena a to v rozsahu dalších dvou kapitol - poslední a epilogu.

Tak na co se máte po dlouhé době těšit? Fanynky Koukimiho si přijdou na své, přiblížíme se k branám Joukai-Tenu (Koukimiho domovu) a odhalíme další záhady a "šokující" pravdy, Inky a Ryu pokračují na své cestě za Kasshym a Michale nám kousek odhalí své plány, ale jen maličko Smile (to si necháme na příště Laughing out loud)