Než tě nakopne múza … aneb pár rad do začátku

Jak název napovídá, napadlo mě, proč nenapsat několik rad začínajícím i otrlejším spisovatelům zde na A-M. Berte prosím všechno z rezervou a seznam je seřazený, tak jak je seřazený, protože tak mě to napadlo XD … Není v tom žádné pravidlo ani řád (no možná trošku )

Tak co k psaní potřebujete? Ze všeho nejvíc prsty a když nejsou žádné po ruce, tak vezměte někoho, kdo je zastoupí Dále fantazii, papír, tužku, pero, klávesnici, monitor a cokoliv jiného co budete potřebovat (kávu, kakao, sušenky, …). Pokud seženete všechen hmatatelný materiál je načase nažhavit mozkové buňky (ano, i když máte jen jednu). U čeho však začít?

Žánr

Od žánru se odvíjí všechno ostatní. V podstatě se dá říct, že se vykytují dvě skupiny žánrů.

1. Nosné
2. Pomocné/rozšiřující

Nosným žánrem je ten, který ze všeho nejvíc ovlivňuje příběh. Patří sem nejčastěji fantasy, horror, sci-fi, historický a podobně. Naopak vedlejším žánrem může být smutné, sportovní, akční, bishounen, josei, ... . Obě skupiny se mohou samozřejmě prolínat a není to žádné oficiální dělení. Je to jenom mé osobní zjednodušení.
Žánr je hlavním pilířem příběhu. V okamžiku kdy přemýšlíte o ději, postavách, prostředí … to všechno je ovlivněno žánrem. Není problém žánr doplnit o další typy, toto však nedoporučuji, děj se pak může začít ubírat „chaotickým“ směrem. Je to vhodné jen pro „rozšiřující“ žánr. Příklad: Nosné žánry – fantasy, historické, Rozšiřující – Smutné, bishounen. (Příběh byl nejdříve laděn komediálně, ale později došlo ke skluzu do tragičtějšího rázu. Případně se pak objevil někdo velmi krásný.)
Pokud si s tím nevíte rady nebo přemýšlíte jaké žánry jsou, podívejte se na Anime Database kde je široká škála žánrů i s vysvětlivkami.

Prostředí

Žánr by byl. Kde se to tedy bude odehrávat? Možností je nepřeberně.

• Současnost
• Minulost
• Budoucnost
• Alternativní varianty minulosti/přítomnosti
• Spojené/oddělené světy, …
• Naprosto jiný svět
• …

Prostředí je o něco víc variabilnější než žánr, dá se postupem času vyvíjet a rozšiřovat. Samozřejmě, že to také ovlivňuje žánr, ale ne do tak značné míry.
Bude příběh hlavně ve městě, tropech, poušti a co ostrovy obklopené nekonečnou modří? Jeskyně mají také co nabídnout, nemluvě o starých místech (chrámy, města, jeskyně, …) a proč ne i tak vysokou věž, že její vršek není vůbec vidět? Proč se zdržovat na souši? Od mořských hlubin po nebeské výšky až ke hvězdám. Tam všude se dá něco zažít.

Hlavní hrdina

Pokud máme splněny dva výše zmíněné body, můžeme se začít zabývat hlavním hrdinou případně hrdinkou (v textu se budu zmiňovat jen o hrdinovi, mám však na mysli i hrdinku, jen jsem líná psát ). Co je na něm tak zvláštního, aby byl hlavním hrdinou?

• Pohlaví (kluk, holka, neurčité, ...)
• Barva (vlasů, očí, kůže, … )
• Tvary (vlasů, uší, …)
• Chování (delikvent, náhlé výpadky paměti, podivné sny, radikální změny v povaze {hodný <=> agresivní}, …)
• Charakter (milý, zamyšlený, zasněný, agresivní, arogantní, ignorující, zamračený, blázen do něčeho, ...)
• Původ (reinkarnace, duše démona/anděla/jiného tvora, krev velmi staré entity, člen královské/šlechtické rodiny žijící v utajení, z rozvrácené rodiny, adoptovaný, klon, robot, android, …)
• Schopnosti (vnímá je, objevují se náhle a neperiodicky, nic o nich netuší, jsou zapečetěné, žádné, výborný ve hře na hudební nástroj, veliká síla, obrazotvornost, paměť, manipulace s elementem {oheň, voda, elektřina, kov, země, … }… …)
• Věk (díte, mladistvý, dospělý, …)
• Minulost (tragická, nevysvětlitelná událost, naprosto v pohodě …)
• Druh mluvy (slang, nespisovná, hovorová, slušná, spisovná, …)
• “Zaměstnání“ (pracující {typ zaměstnání, práce}, student, nepracující, lovec {upírů, monster, odměň}, … )
• Úchylka (slabost pro čokoládu, roztomilé věci, určitý druh předmětu/zvířete,…)
• Zvláštní prvek chování (střihání uší, hraní si s vlasy, drbání se, dloubání se v nose/uchu, určité gesto/slovo, jídelní návyk, … )
• Další (náhlé a magické děditství, přesun do starého a strašidelného domu, velmi stará kobka/hrobka v blízkosti domu/bydliště, hlas v hlavě, svědek velmi zvláštní události {smrti a oživení člověka, souboj entit, pašování, …}, psaní v jazyce, který nikdo nezná, …)
• ...

To však není všechno čím se hrdina liší. Co má na sobě? Druh oblečení, co třeba doplňky (náušnice, prsten, mateřské znaménko, spálenina, …). Nosí šálu, šátek, má tetování, obvaz, jizva, náhlá změna chování v něčí přítomnosti? Na tomto všem se dá velmi dobře stavět. Použijte také mluvu barev.

Co třeba vlasy?

• Dlouhé (volné, svázané {culík, cop, jinak svázané, napůl, s drdolem}, doplňky, … )
• Krátké (rozježené, „podle hrnce“, neposedné, … )
• Různá délka

Je toho opravdu hodně a všechno jsem tady určitě nevypsala.

Společníci

Bude náš hrdina cestovat sám? Nebo s ním někdo bude? Kdy se přidá? Je už na začátku, nebo se setkají až později? Možností je mnoho. Ale jaký to má být společník?

• Lidský
• Mystický (upír, vlkodlak, drak, …)
• Zvířecí (pes, kočka, fretka, křeček, …)
• Další (duch, hlas v hlavě, magický a ukecaný předmět, …)
• …

„… Eh? … Ne, šutr není dobrý společník, ten se hodí jen když chcete šetřit ruce. … A ne, ani když na něj namalujete obličej.“

Společník často hraje i velmi významnou roli. Může hrdinovy být nejen oporou, ale zároveň ho může vést k jeho osudu. Může mezi nimi vzniknout intimnější vztah, nebo můžou naopak být rivaly. Podoba společníka je velmi důležitá, stejně jako u hlavního hrdiny. A není nikde psáno, že společník je ten hodný. Může hrdinu klidně vést k osudu, ale ten může vést ke zničení světa, nebo k jeho ovládnutí.

Okolnosti setkání také hodně vypovídají.

• Hektické (šílený sled událostí; označení ze zločinu, která náš hrdina nespáchal; záměna osob, omyl, ...)
• V klidu (ve městě, ve třídě, na pláži, … )
• Z donucení (snoubenka/snoubenec, uzavřená smlouva, výhrůžka, …)
• ...

Anti-hrdina

Nejdřív kdo je anti-hrdina. To je postava, která v příběhu nejdříve vystupuje jako zlá. Později se zjišťuje, že to dělala z určitých důvodů (pro pomstu; pro záchranu toho, kdo mu je drahý; protože on je ten, kdo musí být na vrcholu (vliv společnosti, rodiny, …)). Uvnitř je to však celkem milá osoba, mající své slabůstky, která se stará o své přátele a zachraňuje je kopáním do zadku (třeba když jejich směrem letí velmi žhavá koule).

Často to jsou samotáři a s hrdinou se spolčují, jen když je to nutné. Mají obvykle temnější charakter, málo mluví (nebo můžou být až moc ukecaní) a mají ironické až sarkastické poznámky. Hlavního hrdinu nebo jednoho společníka mají ve zvyku provokovat. Na rozdíl od hrdiny mají vždycky tragickou nebo jinak pošramocenou minulost. Mají rádi svoji samotu a pracují svým vlastním tempem. Nikdy to nepřiznají, ale hlavní hrdina je jak jejich největší soupeř tak také největší přítel. Často jsou oblíbenější než hlavní hrdina.

Příklad: Hiei (Yu Yu Hakusho), Kai Hiwary (BeyBlade), Zelgadis Greywords (Slayers), Vegeta a Piccolo (DBZ), Bass/Forte (Megaman/Rockman, Megaman NT Warrior/Rockman.Exe), …

Padouši

Chcete tradičního padoucha zkaženého skrz na skrz? Nebo dáte přednost lidštější variantě? V případě druhé varianty si jsou blízko s Anti-hrdiny. Je padouch pro vás příběh nutný? Nestačí třeba jen protivník nebo soupeř? Jakou bude mít roli? Co povaha, nějaká úchylka? Na těchto postavách se můžete vyřádit stejně dobře jako na jakékoliv jiné postavě. Kolik jich v příběhu bude? Jeden, dva, více?

Co vlastně padouch skrývá v té tajné komnatě? Jsou tam plány na zničení světa, nebo velkolepá sbírka plyšových medvědů, se kterými pořádá čajové dýchánky? Nenávidí lidi, ale miluje všechna malá a chlupatá zvířátka. Co když ovládne svět? Bude šťastný, nebo si uvědomí jaká to byla pitomost a že se nudí ještě víc než předtím. Nebude si pak chtít vytvořil lepší nepřátele?

Další postavy

I další postavy jsou nutností. Většinou se v příběhu jen mihnout a už se neobjeví. Výjimkou mohou být tajuplné postavy, které fungují jako informátoři, matou vás, případně děj jinak dobarvují (např. Prodavač zelí, kterému na potkání likvidujete jeho vozík (Avatar, the last Airbander), Undertaker z Kuroshitsuji). Může se také jednat o maskoty příběhu nebo normální lidi ve městech (kteří umírají, ale to čtenáře nezajímá).
Není však nikde psáno, aby ti „ostatní“ byli nudní a nezáživní. I taková vesnická holka může v příběhu nechat silný zážitek. Normální postavy se mohou objevovat často a při různých příležitostech.

Předměty

V příběhu hrají velikou roli. Jak jejich funkce tak i jejich symbolika dotváří atmosféru. Může se přitom jednat jen o obyčejný předmět, nebo o magický artefakt. Hrdina je může také hledat, protože jejich shromáždění dává neuvěřitelné možnosti, nebo vlastnictví jednoho propůjčuje nadlidské síly. Třeba to jsou také pomůcky exorcisty, kněze, lovce upírů …. .

Váže se k nim nějaká událost? Vzpomíná si na to hrdina? Je to jeho jediná stopa nebo vzpomínka? Pasou po tom určití lidé? Je s tím spojená legenda? Našel ho za podivných okolností? Možností je opět nepřeberně.

Podkategorií jsou zbraně. Mají mnoho tvarů a druhů. I jen „nudný“ meč může být naprosto jedinečný. Zbraň také často odráží charakter nositele. Meč pro upřímnost a čestnost, dýka pro úlisnost a zbabělství, kopí pro hrdost a tak podobně. Velmi oblíbenou zbraní jsou také veliká kladiva nebo střelné zbraně. Co něco šíleného – Mrtvá ryba, jojo, růže, vařečka, pánvička, basebalová pálka pobitá hřebíky, cihla ukrytá v kabelce, ...

A čím zlepšit „nudné“ zbraně? Třeba velikostí, dekorací na čepeli/rukojeti/pochvy nebo na jiné části. Přidáním magické vlastnosti (sekne jen hříšné lidi, umí léčit, je lehká jen v rukou „vyvoleného“, …), legendy nebo vytvořením z neobvyklého materiálu (z hvězdy, podivného kovu, …). Co třeba zbraň tvořenou několik stovek let?

Prvky děje

Máte rádi černý humor? Co ironie? Popadáte se přitom za břicho? Pak jste na nejlepší cestě jak správně okořenit klišé, předsudky, tradiční situace a nebo velmi dobře známé události. Příklad klišé: Kluk se v horkých pramenech dostane do dívčího oddělení, načež je bombardován vším, co je po ruce a pak se s ním označení „úchylák“ táhne celým příběhem.

Ironické klišé:

'Ach... už se těším až se namočím.' libovala jsem si v duchu. Vběhla jsem do převlékárny, umyla se a s pobrukování jsem radostně vyběhla k venkovnímu prameni. „Juchůůů....!!“ radost ve velmi rychle přešla. Uprostřed jezírka stál kluk. Zíral na mě pohledem „Jsi idiot.“ Tolik mě to vyděsilo, že jsem se ani pořádně nezakryla ručníkem.
„Víš...“ začal ten kluk. „podle zákonů klišé, bych měl začít pištivě řvát „Úchylačka!“, házet po tobě vším, co mi přijde po ruku a na závěr vzít tenhle veliký šutr, co mám za zády a mrštit ho po tobě taky.“ Zamyslel se. „A až pak bych se mohl na něco ptát.“ Dal si v ruce v bok. „Tak co na to řekneš.“
Já na něj nejdříve jen tupě koukala. „Em?... Špatné dveře.“ Trapně jsem se zasmála.
Kluk pohodil hlavou, vzdychl a řekl: „Vypadni, než se rozhodnu, že by se tvoje hlava skvěle vyjímala na mojí krbový římse.“ Otočil se ke mně zády.
„Eh?“
„Sakra!“
„Co je?“
„Já zapomněl, že nemám krb.“

Konec ironického klišé.

Vidíte, klišé je dobré, stačí ho otočit, pokroutit nebo doplnit správnou hláškou.

Co třeba akce, romantika nebo přímo žhavá akcička? Hraje hlavní hrdina rád hokej, fotbal nebo go? Bojovým sportem ku zdraví (jen nepřátelům to přerazí pár kostí). Co něco méně obvyklého? Humor je lékem na všechno

Cíl děje

Co je cílem příběhu? Zničení zla? Nalezení ultimátního artefaktu? Prolezení z testů? Dostání se na vysokou školu? Prostě přežít? Najít životní lásku?

Jak se k tomu hrdina dostane? Zažije mnoho šílených dobrodružství, rozejde se s holkou/přítelem, ale pak se zase dají dohromady, nebo si najde někoho jiného? Pomůže mu v tom náhoda, mystické stvoření nebo starý kamarád? Změní se jeho charakter? Dospěje, nebo zůstane spíš pořád dítětem?

Obyvatelé

V příběhu mohou být i nelidé Elfové, trpaslíci, orkové, ogrové, mutanti, mimožemštani, ufouni, kloni, roboti, bioroidi, androidi, reploidi, roztomilá zvířátka, oživlé předměty, obři, ale i vaše vlastní vymyšlené druhy a národy.
Trpaslíci přeci nemusí být nutně mrňousové s dlouhým plnovousem, stejně tak jako démoni mohou být sexy bishínci.

Styl psaní

Tady jsou jen dvě oficiální možnosti. „Ich“ forma a „Třetí“ osoba. Rozdíl asi znáte, ale proč si nedat malé opáčko.
Ich forma je poutavější a čtenáře vtahuje více do děje. Používá se pro hlavního hrdinu.
Ve stylu Třetí osoby je čtenář seznámen s příběhem od „vypravěče“ = spisovatele.

Třetí formy (neoficiální) jsem si všimla až tady na A-M a to je Ich forma po všechny hrdiny. Stačí oddělovačem a příslušným jménem oddělit části a příběh hned získá úplně jiný nádech.

Další elementy

Třeba délka příběhu. Jednorázovka nebo více kapitol?

Jména hrají velmi důležitou roli. Bude mít hrdina jen tak nějaké jméno, nebo bude v sobě mít skrytý význam? Proč nepoužít slovo k cizím jazyce, které hrdinu nějak popisuje, a předělat ho na jméno? Já si často hraji se jmény pomocí Online slovníku . Poskytuje dostatek jazyků a dá se s tím opravdu vyhrát.

Popis prostředí, hrdiny, tvorů a dalších prvků v příběhu je velmi složitý. Chcete čtenáři dát přesnou představu nebo mu poskytnete prostor pro fantazii? S popisem je neustálá válka, lidé ho často kritizují, že je nezáživný, nudný a příliš dlouhý. Chce ho to nějak oživit. Jak?

Ironické poznámky:

• Mělo to barvu včerejších zvratek.
• Divím se, že ten knoflík ještě nikoho neodstřelil.
• Pokud si odmyslím růžovou barvu s neonově zelnými puntíky, tak mu to sako seklo.
• Mít dobrou náladu, tak bych to přespříliš průhledné oblečení, které mi dal, i pochválil.
• … Příliš nudné oblečení, než aby se dalo popisovat.

Připodobnění popis hodně zjednodušuje, využití vzorků naopak oblečení dělá originálnější. Zjednodušte popis jak nejvíce to jde, ale důležité prvky vypíchněte. Tak si je čtenář snadněji zapamatuje a budou pro něj nosnými pilíři k vykreslení vaší představy.

Dalším problematickým popisem je popis akce, boje, souboje nebo jiného rychlého sledu událostí. Dalším důležitým prvkem je i doba souboje. Bude to trvat několik stránek nebo jen pár odstavců? Co všechno jen naznačit, a pak se vrhnout na jiné hrdiny, ať se tamti mlátí, jak chtějí Co se k tomu vrátit ve vzpomínkách? Je opravdu podstatné jak boj probíhal, nebo je důležitější jeho výsledek? Co během boje, nestalo se něco zvláštního?

Pár rad na závěr

Pokud už něco sepisujete a ještě v tom pokračujete, tak než se pustíte do dalšího psaní, přečtěte si to co už máte. Pak teprve pište dál. Velmi často opravíte několik chyb, případně něco přepíšete jinak.
Než vše odešlete, nechte to několik dní „ladem“ (třeba pište novou kapitolu). Pak se k tomu vraťte a znovu si to pořádně přečtěte.
Pokud si už ničeho nevšímáte, pošlete to nejlépe někomu na nezávislou opravu. Pokud tuto možnost nemáte, dejte to samozřejmě vydat

Poznámky … „Ne, ne, já nechci vaši žákovskou knížku …“
Dělejte si poznámky, nejlépe pod každou kapitolu, kam si poznamenáte:

• Jméno nového hrdiny, i několik variant
• Jeho vlastnosti a podobu
• Návaznost, vztah s jinou postavou/událostí
• Naznačení minulosti
• Další možné události

Styl

Vedle způsobu psaní, co si rozmyslet uvozovky? Je to jednoduché a jasné? Tak to jste na omylu, pomocí různých uvozovek, můžete velmi snadno oddělit různé typy řeči.

• „“ - Normální řeč v jazyce, kterému hrdina rozumí.
• '' - Myšlenky.
• ** - Třeba pro telepatii.
• - - / <>/ ... - Řeč, které hrdina nerozumí.

Pokud je použijete, čtenář už bude vědět, jak spolu mluví. Stačí se o tom jen párkrát zmínit a netřeba tedy pořád (často) opakovat „bla bla bla“ řekl mi XxX pomocí telepatie.

Oddělovače

Oddělovače se používají při přechodu mezi místy, časy a hrdiny. V případě používání Ich formy pro všechny hrdiny, je to naprostou nutností. Jinak se v tom ztratí nejen čtenáři, ale i vy.

Stačí vám jen tři hvězdičky? Proč ne, ale proč si je neudělat zajímavějšími?

• ***
• ---
• – XxX –
• .-.-.
• … … …
• --- Posouváme se na místo XXX do doby YYY, kde AAA a BBB … ---
• A tak dál, a tak dál...

Jak si nalinkovat příběh?

Samozřejmě víte, co se bude dít v dalších kapitolách. No jo, ale co když na něco zapomenete? Jak si správně psát poznámky? Mají být detailní, nebo radši jen pár bodů?
Já osobně používám jen body. Je to variabilní, dá se mezi hlavní události krásně vložit další událost, posunout je, případně některou vypustit nebo předělat.

Nejčastější chyby:

• Logické překlepy (nemluvě <> nemluvně, jsem <> jsme, pse <> pes, s ním <> sním…)
• Čárky (velmi dobrý článek o čárkách )
• Stylistika (věta nedává pořádně smysl)
• Interpunkce (Mezera se dává až za interpunkci, nikdy před!! To samé platí pro všechny závorky!!)
• Velká a malá písmena
• Přílišné používání slova „jsem“ (Ráno jsem vstal, sešel jsem ze schodů, snědl jsem snídani, nakrmil jsem kočky a pak jsem vyrazil do školy. )
• Časté opakování jakéhokoliv slova na krátkém úseku (rozmezí několika odstavců). Snažte se používat synonyma.

Závěr

Závěrem vám chci jen popřát mnoho inspirace, dostatek času k psaní a co nejméně chyb. Učit se můžete také čtením děl různých autorů ať už amatérů nebo profíků.
Svůj příběh můžete klidně začít vymýšlením hlavního hrdiny a až pak prostředím, nebo klidně i naopak. Žádný postup není oficiální a ani nebude.
Budete-li mít dotazy, zkuste mi napsat PM (privátní zprávu) nebo komentík a já se vám pokusím poradit nebo jinak pomoci. Ale za nic neručím

Zase mě praštila múza, ale na špatném místě

Název mluví za vše

POKRAČOVÁNÍ Z JINÉHO POHLEDU OD jajafilm42 >>ZDE<<Než tě nakopne můza 2.