*** Ryo

V obývacím pokoji jsem měl provizorní pokoj. Spal jsem na gauči a věci si vybalil do přilehlých skřínek. Pořád jsem nevěřil tomu, že mě k tomu donutil. To mu všechno vážně bylo jedno? Zatřásl jsem hlavou. Nechtěl jsem na dnešek vzpomínat.
Jen jsem seděl v křesle a četl si knížku, která mi padla pod ruku. Bylo to o výchově dětí. Vlastně ani nevím, proč jsem ji neodložil a nevzal si jinou. Možná jsem jen chtěl vědět, jak má vypadat správné dětství, nebo aspoň ta část o kterou jsem přišel. Kousl jsem se do rtu, zavřel knížku, odložil ji a napil se čaje.

Yuu se pohodlně usadil na sedačce v letadle a v hlavě si znovu procházel dopis, který nechal u dveří svého bývalého kamaráda, teď spíše nepřítele.

Zabouchla jsem dveře od bytu a rozběhla se na autobus, který hrozilo, že nestihnu. Zrovna jsem zahýbala za roh, když... Ne, nekonal se žádný klišé náraz a za roh jsem ve spěchu zabočila bez zdravotní újmy mé ani někoho jiného. Se supěním jsem doběhla na zastávku zrovna ve chvíli, kdy řidič zlomyslně zavřel dveře a rozjel se.

Tadashi bol zložitá osobnosť. Bál sa ľudskej náklonnosti a citov, ktoré mal prejavovať či prijať. Málokedy si niekoho pustil k telu, ale ak sa tak stalo, zranila ho od tej osoby aj maličkosť.