Chvíli jsem ho ještě objímala, pak jsme si dlouhou chvíli povídali a já ho znovu poznávala o něco víc. Jsem ráda, že jsme v naši šarvátkách přestaly, protože zanedlouho přišlo znovu zaťukání a ve dveřích se objevili rodiče s dědou.
„Ahojte,“ řekla nadšeně mamka, a ve tváři měla zklamaní, že nás při ničem nenachytala.
„Dobrý den, rád vás zase vidím,“ řekl mile Tasuku a pak si potřásl rukou s otcem i dědou.
„Taky tě rádi vidíme, všechno proběhlo v pořádku,“ vyptával se taťka.
Tasuku se na mě podezíravě podíval a pak se podívat zpátky na otce.
„Jo, řekl bych, že to bylo v pohodě,“ jeho hlas byl vyrovnaný, takže nikdo nic nepoznal.
„Tak jo, eh... Tasuku-san chtěl bys s tebou něco probrat, jestli by to šlo,“ obrátil se k němu děda.
„Samozřejmě pane,“ přikývl. „Říkal jsem ti, abys mě normálně oslovoval jménem,“ nabručeně mu řekl, když otvíral dveře. „Promiňte Benjiro...-sama,“ zastyděl se trošku. „Aspoň, tak,“ vzdychl si děda a i Tasuku.
„Jo, chtěl jsem se zeptat Asano, byl tu Tsuki, poslal jsem ho za tebou,“ přímo se zeptal před Tasuku, který se na mě ublíženě podíval.
„Jo byl,“ povzdychla jsem si teď já ale smutně a nechtěla na to myslet.
„A říkal ti to?“ Vyptával se.
„A co mi měl říct?“ Náš rozhovor, byl úplně o něčem jiném.

Uprostred bielej ničoty ležala nehybná postava muža, zahalená len do bieleho plášťa. Plášť kde-tu odhaľoval časti tvrdo vypracovaných svalov.

Satan seděl na svém trůně, posázeném rubíny a drahými kameny a rukou zamyšleně hladil své citlivé místo. Žil tak dlouho, že ho už nezajímalo, co si o něm jeho poddaní myslí.

Ahojte! Toto je môj prvý príbeh, čo publikujem. Snáď sa Vám bude páčiť Nadväzuje na 2. sériu anime Vampire Knight.
Postavy ako sú Kaname a Yuuki nie sú moje.

Dopoledne se loučilo s ránem. Budova se už hemžila zaměstnanci, kteří neustále někam spěchali, něco zařizovali a někam telefonovali.

Naoki
"Co je to tu za rámus!"vběhl do pokoje můj otec a v Rikim zatrnulo. Já Rikiho schoval pod svou přikrývku a provrtával otce pohledem.
"Co chceš!"vyštěkl jsem na něj naštvaně a sledoval jeho nechápající pohled.
"Nechtěl jsem rušit…"zabručel otec a raději se klidil z pole. Riku se za mnou krčil jak nejvíc to šlo a pokoušel se splynout s okolím.
"Už je pryč."usmál jsem se nad Rikiho červenými tvářemi.
"Co je tu k smíchu…"zabručel Riku a našpulil přitom rtíky.
"Ty…"usmál jsem se a políbil ho na tu jeho šťavnatou pusinku.
"Naohi…"zahuhňal skrz mé polibky a snažil se ode mě oddálit.