Konec jednoho ninji - 3. část

Sai s Narutem přiběhli k místu, kde byl výbuch. Uviděli na jedné straně pro ně neznámého ninju a na druhé Kakashiho se Sakurou. Zamířili k nim.
"Nemožné!" řekl Kakashi. Jejich protivník se k nim pomalu blížil. Sledoval Kakashiho a usmíval se. "Obito…" zašeptal.
Zastavil se takových deset dvanáct metrů od nich. Vytáhl kunai a začal jím točit na prstě. Ještě nic neřekl.
Všichni ho sledovali. Připravili se na boj až na Kakashiho. Nebyl schopen pohybu. Vždyť to není možné! Stále přemýšlel, jak se to mohlo stát.

"Chvíli jsem nevěděl, jaký dárek ti dát…" začal kašlat. Z koutku úst mu stekl pramínek krve. Párkrát se zhluboka přerývavě nadechl. "… chci, aby sis vzal můj sharingan." Další krev mu vytekla z úst.
"Dostanu tě odtud!" zařval Kakashi. Snažil se zvednout velký kámen, kterým byl zavalen.
"Kakashi…" oslovil ho šeptem. "Prosím, chci, abys ho měl. Rin je lékařský ninja. Zvládne ti voperovat sharingan." Nadechl se. Na chvíli zatajil dech, jakoby se snažil snížit bolest, kterou při dýchání a mluvení pociťoval. Moc to nezabíralo.
Rin stála na jednom ze spadlých kamenů. Mlčky je sledovala. Slzy měla na krajíčku. Uvědomila si, že Obito zemře jen kvůli ní. Zachránil ji a teď za to musí zaplatit.
"Obito, dostanu tě ven!" Zase se snažil zvednout ten balvan.
"Přiznej si, že to nezvládneš."
"Nenechám tě tu!" Z očí mu tekly slzy.
Strop, který tak tak držel, se začal chvět. "Nemáte spoustu času. Musíte hned odejít. Rin, prosím. Udělej to."
Těkala očima z Kakashiho na Obita. Nakonec souhlasil. Připravila se na operaci. Začala…

"Kakashi-sensei?" zeptal se tázavě Sai.
Kunai, s kterým si točil, po nich hodil. Lehce ho odrazili. Sai vytáhl svitek a inkoust. "Zadrž!" vyhrkl náhle. Zbytek jeho týmu se na něj otočilo.
"Co se děje, Kakashi-sensei?"
"Nemůžete s ním bojovat."
"Proč ne? Je jen jeden a nás čtyři. Porazíme ho hned!" zakřičel Naruto.
"Protože ho nedokážete porazit." řekl prostě.
Jejich protivníkovi se při jejich malé hádce objevil v očích sharingan.
Jak je to možné? Pomyslel si Kakashi. Měl v obou očích sharingan. "Obito…"
"Tak přece si mě pamatuješ." pousmál se.
Měl tolik otázek, ale neměl možnost je vyslovit. Jeho obvyklá obezřetnost byla ta tam. Tolik dlouhých let si myslel, že je mrtev. Nejen si to myslel, on ho viděl! A teď tu stojí před ním živý a v plné síle.
Všichni se na něj podívali, když promluvil. Sakura se najednou skácela k zemi a následně Sai hned po ní. Naruto se vyděšeně podíval na jejich nehybná těla. Svůj pohled skončil na Sakuře. Poté se s vyděšeným pohledem otočil na protivníka. Poslední, co viděl, byl jeho sharinghan blízko jeho obličeje. Oči se mu začaly klížit a tvrdě dopadl na zem. Kakashi tam jen stál a nebyl schopný se pohnout.
"A teď jsme tu jen mi sami dva." otočil se na Kakashiho. Ten se díval na spící těla svého týmu. Nic neudělal, aby se jim nic nestalo. Jen tam tak stál. Věděl ale, že jim nic neudělal, že jen uspal, jak to dělal Kakashi, když nechtěl, aby ho někdo sledoval. "Můžu dokončit, proč sem jsem byl poslán." ušklíbl se. Vytáhl kunai a blížil se k Narutovi. Konec konců Kabuto mu nařídil, aby se o něj postaral. To Kakashi nenechal jen tak. Když uviděl to blýskavé ostří, odlepil se od země a stanul před Narutem.
Pustili se do boje…

"Naruto! Naruto, slyšíš mě? Naruto!" křičela Sakura na celé kolo. Z očí ji tekly slzy.
Naruto pootevřel oči. Slza mu spadla na tvář. "Naplakej, Sakuro-chan. Jsem v pořádku, nemusíš kvůli mně plakat." Pomalu se posadil a chytil se za hlavu. Chvíli se s ním točil celý svět. Sakura klečela u něho, ruce měla na klíně sevřené v pěst. Rozhlédl se. Viděl Saie, jak sedí na zemi k nim zády a něco dělá. "Kde Kakashi-sensei?" zeptal se, když ho nikde neviděl.
Sakura si utřela slzy a vzlykla. "Myslela jsem, že se ti něco stalo. Stále ses neprobouzel." zase zvlykla.
Naruto ji chytil za paže. Ve tváři měl odhodlaný výraz. "Sakuro, kde je Kakashi-sensei?"
Zakroutila hlavou. Hřbetem ruky si opět otřela slzy. "Když jsme se probrali, tak tu nikde nebyl. Sai se ho pokouší najít." Naruto se na něj podíval. Teď si všiml, že mu zpod ruky vybíhají malá inkoustová zvířátka.
Pustil Sakuru a stoupl se. Přišel k Saimu a přiklekl si k němu. "Našel jsi něco?" zeptal se docela s vážným tónem. Sai zakroutil hlavou. Oči měl zavřené a soustředil se.
Po dlouhých deseti minutách se pohnul. Podíval se na Naruta. "Našel jsem ho." stoupl si a rychle si sbalil věci. Sakura zpozorněla a přidala se k nim. Sai vyrazil jako první a Naruto se Sakurou za ním.
Sai je dovedl k místu, kde jeho inkoustová zvířata našla Kakashiho. Místo, kam dorazili, bylo úplně zničené. Stromy byly vyvráceny. Tráva sežehnuta, ze stromů se kouřilo, půda tu byla zkypřená a mokrá. Bylo tu hodně vody a tím hodně bláta a také krev. Byli tu psí i lidské otisky.
Naruto sáhl po Saim a zatáhal ho za ruku. Sai se na něj podíval a pak se otočil k místu, kam se Naruto díval. Chvíli mu trvalo, než našel to, na co se díval Naruto. Byla to katana, která trčela ze země. Nebyla však zapíchnutá v zemi. Za hlínou bylo možné spatřit také něco malého. Udělali krok k tomu. Sakura se zajíkla a přikryla si ústa rukou. Byl to Kakashiho přivolávací pes, Pakkun.
Naruto se začal vyděšeně dívat kolem sebe. Hledal svého senseie. Zatím ho nikde nemohl najít. "Kakashi-sensei?" křikl. "Kakashi-sensei, kde jste?" křičel stále dokola a prohledával okolí. Zaslechl šustění z jednoho keře. Pomalím krokem tam přišel. Prodral se skrz. "Kakashi-sensei!" křikl a přiběhl k němu.
Kakashi seděl u stromu. Byl opřený a ruku měl přitisklou na hrudi. Oči měl skoro zavřené. Masku měl roztrhlou, tak jako jeho oblečení. Všude byl odřený a zakrvácený. Maska mu spadla a odkrývala mu tvář, která byla skoro celá od krve z rány na čele, která hodně krvácela. Přerývavě a sípavě dýchal. Ruku stále tiskl k hrudi a mezi prsty se mi řinula krev. Skoro nevnímal, že tam někdo přišel.
"Sakuro!" zakřičel. "Sakuro!!" zakřičel hlasitěji. Přiklekl k němu, ale netušil, co by měl udělat. Oči se mu začínaly podlívat slzami. Za nedlouho bylo slyšet dusot a křupání větviček pod rychlými kroky, spíše během. Za zády se mu vynořila Sakura a za ní Sai. Ani se neptala co se děje. Hned k němu přiklekla a přiložila mu ruce na místo, kde si tiskl hruď. Netušila jak je to zranění vážné. Pod vestou nebylo možné spatřit, čím bylo zranění způsobené a přesně v kterých místech. Mohla zatím jen odhadovat.
"Musíme ho položit a rozepnout vestu!" nařídila roztřeseně. Naruto se Saiem okamžitě poslechli. Vzali svého senseie a položili ho do trávy. Sakura mu s trochou násilí oddělala ruku z jeho hrudi.
Kakashi sykl bolestí a začal kašlat. Z úst se mu řinula krev. Stékala po jeho poraněném a bledém obličeji. Víčka měl skoro zavřené. Viděl kousek před sebe mezi slepenými řasami a rozostřeně. Nevnímal, že na něj někdo mluví. Stále slyšel jen samý hukot. Bolest v hrudi a po celém těle byla nesnesitelná. Chtěl, přál si, aby ta muka už skončila. Byl zvyklí na boj, bolest a zranění, ale tohle nebylo jen tím.
Nedokázal tehdy opustit svého přítele, který pro něj byl víc než přítelem. Pořád se jen škádlili, a přesto ho měl rád jako svého bratra. A kdyby nebylo Rin, kterou chtěl také zachránit, tak by Obita neopustil, i když ho žádal.
A teď?
Leží tu na zemi smrtelně zraněný a nevnímá vůbec nic než tu nesnesitelnou bolest. Bolest z toho, že musel bojovat se svým nejlepším přítelem, kterého navštěvoval každý den u jeho hrobu v Konoze. Zavřel oči a s námahou polkl. Když to udělal, projela jím další vlna bolesti.
Ať se Sakura snažila sebevíc, nedokázala zastavit krvácení. Sai a Naruto mlčky klečeli u ní a přáli si, aby byl jejich sensei v pořádku.
Pomalu přestával cítit mravenčení v končetinách. Bolest se zmírnila. Začínala být mu stále velká zima. Uvědomoval si, co teď nastane. Nikdy by si nepomyslel, že to přijde tak brzy. Umíral a nemohl vůbec nic udělat. Nic říct, pohnout se, dokonce ani otevřít oči a naposledy se podívat přes koruny stromů na nebe, které tak často sledoval a představoval si, co by bylo, kdyby jeho přítel byl naživu.
Tep i dech se mu začínal zpomalovat. Už necítil nic. Žádnou bolest, kovovou pachuť v ústech, vítr, který mu tancoval po nehybné tváři.
Jeho studenti klečeli kolem jeho těla a plakali. I Sai, který si myslel, že je zbaven citů nesnesl smrt svého učitele, který v něj věřil a neviděl v něm žádný nástroj, který mohl využít.

Konec konců život každého shinobiho je v obětování a smrti.