Démoní Lord Země - II.

Místo: Trůnní sál – 9. pekelný kruh
O pár hodin později

„… a jak už jsem před několika dny podotkl, naše zásoby duší se tenčí. Budeme muset na Zemi poslat další Lovce a Sběrače,“ dokončil svůj každodenní podrobný souhrn zpráv a informací démon v honosném obleku a urovnal si brýle na nose. Jako většina urozených démonů i on dával přednost lidské podobě.
Vládkyně Devátého pekelného kruhu si zívla a pokusila se získat zpět část vědomí, o kterou ji dlouhý a nudný proslov připravil: „Děkuji ti, strýčku, za jako vždy dobře odvedenou práci. Teď bych však ráda mluvila o něčem důležitějším,“ řekla a trochu se na trůnu protáhla.
Muž ve středních letech se stříbrnými vlasy a pěstěnou bradkou téže barvy, se zdvořile uklonil a poté pohlédl na Tara, stojícího vedle majestátního černého křesla, na němž seděla Tyrael. Bylo mu jasné, kam jeho neteř bude chtít stočit řeč: „S tvým dovolením bych rád ještě něco řekl.“
„Ano, strýčku Háde?“
Hádes se ještě jednou mírně uklonil a potom spustil: „Dobře vím, že chceš pro Tara jen to nejlepší, ostatně i mě není jeho budoucnost lhostejná,“ Tar v reakci na strýcova slova převrátil oči v sloup, ale nic neřekl. „Avšak obávám se, že si pro něho nemůžeme dovolit žádného nového učitele. Sotva nám zbývá dost duší na zaplacení poplatku Radě.“
Tyrael se natočila k Tarovi a vzala ho za ruku: „Ano, to je mi jasné. Také chápu, že ani s dalším učitelem není jisté, že zesílí. Proto musím udělat něco, co se mi velice příčí. Odpusť mi, Tare,…“ Hádes zbystřil. Jeho neteř snad konečně přišla k rozumu. Nemohl se dočkat, až ten bratrův bastard zmizí ze světa a on kvůli tomu nebude muset hnout ani prstem. Jen se bude dívat a pořádně si tu podívanou vychutná. „… ale budeš se muset oženit,“ dokončila Tyrael větu. Tar se hned na to vysmekl ze sestřina držení a odskočil z jejího dosahu.
„O-oženit?!“ vysoukal ze sebe celý zaskočený Hádes a musel se krotit, aby se mu zlost nevymkla z kontroly a on se neproměnil do své skutečné podoby. Byl tak blízko, už se viděl, jak ho Tyrael jmenuje Generálem Devátého pekelného kruhu, jak získává stále větší vliv a moc, až nakonec jednoho dne … ne, už ten sen byl pryč. Opět se musel vrátit na začátek k plánování, jak se Tara co nejrychleji zbaví.
„Já vím, Tare, také bych si tě nejradši vzala sama, ale nejde to,“ dodala Tyrael omluvně.
Tar, stále ještě v šoku z nečekaného oznámení, se přesto na chvíli vzpamatoval a odměřeně se na sestru podíval: „Někdy mě až děsíš, sestři,“ dodal tiše.
„Pochop, Tare, potřebuješ ráznou ruku a já tě nedokážu potrestat, ať uděláš cokoliv. Proto se zítra oženíš. Tvoje nastávající je ze šlechtické rodiny Šestého pekelného kruhu. Dorazí zítra ráno a hned v poledne se potom vezmete. Už jsem všechno zařídila.“
„Cože?!“
„Neboj se, vybrala jsem pro tebe stejně starou démonku,“ dodala Tyrael a vůbec Tarovu reakci nevnímala. Jen se na něho dál láskyplně usmívala.
Hádovi zajiskřily oči: „Vidím, že si potřebujete promluvit v soukromí. Když mě tedy omluvíš, má paní,“ řekl a hluboce se uklonil.
„Můžeš jít, strýčku.“
Když byl Hádes propuštěn, vyplížil se z trůnního sálu a spěšně se odebral do své věže. Musel, co nejdřív, kontaktovat starého přítele z Šestého pekelného kruhu, aby mu v jisté záležitosti vypomohl…
„Doufám, že se na mě nezlobíš, Tare,“ řekla Tyrael, když spolu sourozenci osaměli.
Tar se z hluboka nadechl, narovnal se a potom odpověděl: „Samozřejmě, že ne, sestři. Jak bych mohl? Tolik ti toho dlužím, že ti to nikdy nebudu schopen splatit. Udělám cokoliv, jen když ti tím nějak pomůžu.“ Potom se usmál a přistoupil k sestře. Sám od sebe ji pořádně a dlouze objal, až to Tyrael vyrazilo dech. „Teď, když mě omluvíš, půjdu do svých komnat. Byl to náročný den a musím se na zítřek pořádně vyspat. Přeci jen … budu se zítra ženit!“ řekl a vydal se z trůnního sálu pryč. Těsně před dveřmi se ještě naposledy otočil a podíval se na sestru, která stále ještě udivená stála před černým křeslem v nazelenalém světle krystalů okolo ní: ‚Sbohem, sestři.‘