Nebezpečný učitel 07

Dai:
Probudil jsem se brzy ráno. Aki ještě spal a tak jsem se rozhodl udělat míchaná vejce ke snídani. Moje kulinářské schopnosti sice nebyly tak dobré, ale chtěl jsem to zkusit. Po dlouhém boji jsem nad vajíčky vyhrál a tak jsem mohl jít probudit Akiho.
Vešel jsem k němu do pokoje a zastavil se ve dveřích. Aki klidně spal na své posteli a já se chvíli díval na jeho klidně oddechující tvář. Pomalu jsem přistoupil k jeho posteli a nepřestával ho sledovat. Spával bez trička a teď, když měl zakrytou jen druhou polovinu těla, byly vidět jen jeho vyrýsované břišní svaly. Při pohledu na jeho tělo jsem se zachvěl a polil mě studený pot. Cukl jsem sebou a zahnal nemravné myšlenky, ale přeci jen jsem něco udělat musel. Byl tak roztomilý a okouzlující, když spal. Ani nevypadal tak....
Udělal jsem krok k jeho posteli, ale poté jsem couvl zpět. Něco ve mně chtělo, abych šel blíž. Poslechl jsem srdce a nakonec k němu doopravdy přistoupil. Pomaloučku jsem se nahnul k jeho tváři a jemně ho políbil. Aki sebou začal hýbat. Raději jsem odešel do kuchyně, nachystal na tác snídani a přinesl mu ji do pokoje.
Když jsem odcházel naschvál jsem bouchl dveřmi, aby se probudil.

Aki:
Probudil jsem se tvrdým bouchnutím dveří, až jsem málem spadl z postele. Leknutím jsem vyskočil a všiml si položeného jídla na mém stolku. Vonělo to úžasně, a jelikož jsem měl opravdu velký hlad, hned jsem se pustil do jídla.
Po vydatné snídani, při které jsem ani nepřemýšlel, kde se vzala, jsem odešel do Daiova pokoje nakrmit našeho křečka.
„Tady máš, Noizu-kun.“ Usmíval jsem se na něj, protože jsem dnes vstal se skvělou náladou, chvíli jsem se díval jak se náš křeček cpe a poté jsem odešel znovu do svého pokoje nachystat si věci do školy.
Už jsem odcházel pryč, když v tom jsem dostal strašné křeče do břicha. Odhodil jsem školní tašku a utíkal na záchod.
Po nějaké době jsem vyšel ze záchodu a chystal se jít do školy, už mi bylo o něco lépe, ale přeci jen slabé křeče mi zůstali. Udělal jsem krok a ohl se pro svoji tašku, která se válela v předsíni, když v tom jsem dostal další, ještě silnější křeč.

Dai:
Zrovna jsem si četl knihu, když se z předsíně ozvala rána. Spěšným krokem jsem šel do předsíně a viděl jsem Akiho, jak se svíjí v křečích na zemi. Dostal jsem příšerný strach, co se mu stalo.
„Aki, Aki, co se děje?“ Přišel jsem k němu.
„Bolí.. Bolí mě břicho.“ Vydal ze sebe těžce. Nepřemýšlel jsem ani minutu. Vzal jsem ho do náručí a nesl ho do pokoje. Sice to byla vypjatá situace, ale ucítil jsem jeho vůni a jeho tělo, které se tisklo na to moje. Jednu ruku mi obmotal kolem ramene a hlavu si položil na moje prsa. Už podruhé mě dnes polil studený pot. Na moment jsem se zastavil a užíval si tuto chvíli, jenže mě ze snění probudilo Akiho skučení. Zakroutil jsem hlavou a rychle s ním šel do jeho pokoje.
Jakmile jsem ho položil na postel, utíkal jsem pro prášek. Vzal jsem sklenici vody a šel za Akim, donutil jsem ho si ten prášek vzít. Chvíli se ještě svíjel, ale poté docela klidně usnul. Díval jsem se, jak oddechuje a pak jsem odešel do svého pokoje si číst. Raději jsem nechal otevřené dveře, kdyby se něco stalo. Dostal jsem hrozný pocit vinny, že je to z mých míchaných vajec. Napadlo mě, že Akimu uvařím něco na omluvu, ale rychle jsem tu myšlenku zahnal, protože nejspíš právě moje jídlo způsobilo to, že je Akimu špatně.
Nemohl jsem se soustředit na knihu a pořád jsem myslel jen na Akiho, právě dnes měl jít opět do školy. Jak jsem nad tím přemýšlel, vzpomněl jsem si, že jsem nezavolal a neomluvil Akiho, rychle jsem vzal mobil a volal do školy. Po vyčerpávajícím rozhovoru s jeho třídním učitelem jsem si řekl, že půjdu nakrmit Noizu.

Bylo asi půl druhé odpoledne, když jsem se začal chystat na jednu schůzku. Šel jsem do sprchy, ale předím jsem ještě chtěl zkontrolovat Akiho. Šel jsem do jeho pokoje. Ležel klidně.
Přistoupil jsem k němu a chvíli se na něj díval. Začal se ze spánku usmívat, byl tak roztomilý. Musel jsem se také usmát. Chvíli jsem seděl u jeho postele, než mi došlo, že bych měl jít do sprchy. Políbil jsem ho na čelo a odešel.

Aki:
Probudil jsem a rychle vstal. Přemýšlel jsem, co se stalo a jaktože nejsem ve škole, když v tom mi došlo, co se ráno přihodilo. ‚Tak jak jsem se dostal do postele?‘
Vylítl jsem z postele, měl jsem na sobě školní uniformu a tak jsem si řekl, že bych mohl jít do sprchy.
Vzal jsem si věci a šel do sprchy. Rychle jsem tam vtrhl a neuvědomil si, že by tam mohl někdo být. Před sprchovacím koutem stál Dai. Měl sněhově-bílý ručník kolem pasu, jinak byl zcela nahý.
„P.. Promiň.“ Zčervenal jsem a chtěl odejít, když v tom mě Dai chytl za rameno.
„Aki, jak ti je?“ Zeptal se, ale ruku měl stále na mém rameni.