Gin a Matsumoto dávní přátelé nebo něco víc? Gin opustil Soul Society a zdánlivě nic a nikoho po sobě nenechal, ale zdání klame. Opuštění, ač se sebelepším záměrem, je někdy hřích. Matsumoto vzpomíná a její umučená duše si vysní, nebo vynoří vzpomínku, kterou v sobě zapudí, jenže co když to byla pravda? Povídka kterou jsem napsala již hodně dávno, přesto si myslím, že je stále dost působivá. Snad se i vám bude líbit.

Asi po dvou letech se vracím ke svému prvnímu dílku, který jsem zde zveřejnila, totiž k sérii "Byla jsi mi sestrou, prosím, postarej se o mé dva bratry.", abych dodržela svůj slib.
Tato má jednorázovka souvisí s touto sérií. Takové mé malé vysvětlení toho, co mohla Sakura v Nekropolské knihovně zažít... Lze ji však brát i jako samostatné dílko bez bližší návaznosti. Vždy mě zajímala oblast snů, přeludů a to, jaký vliv a propojení tyto věci mají na nás. Splétat se, být ztracen v tom, co je skutečností a co ne, je těžký problém... zvláště, když jde o život.
Jestliže Les ducha přijímal zoufalé lidi, ukazoval jim jejich bolest, trápení jejich duše, aby buďto upadly do věčného bloudění v něm, nebo nalezli cestu do Nekropole, cestu k božskému klidu a míru.
Nekropolská knihovna je podobným místem, živým organismem. Hledat v ní vědomostí, je rovné hledat je ve svém nitru, kdy výsledek nemusíte přečíst a rozumět tomu zrovna vy, není tak důležitý, jako samotná cesta. Může ukázat vaše nitro, vaše strachy, to co chcete... ale především ukazuje to, co musíte vidět, aby jste pochopili.
Doufám, že se tato povídka bude líbit, přeji příjemné čtení

Ďalší diel už mám v hlave ale napíšem ho až keď tu bude aspoň jeden kladný koment.

nějak mě to psaní yaoie chytlo ^^