Po veľmi, veľmi, veľmi dlhej dobe ďalší dielik
Tým, ktorých stále baví čakať ďakujem za trpezlivosť
... pěkné počteníčko

Na můj vkus trochu až moc tragické, neumím psát veselé povídky nebo tak něco ...
Předem se omlouvám, pokud se Vám to bude zdát nějak přehnané, psala jsem to v depresi a to jsem vůbec ráda, že jsem to dokončila ^^"
Sasu/Naru, tak snad Vám to přijde aspoň trochu k chuti
P.S. Tuhle povídku bych chtěla věnovat svému zemřelému dědovi a vyjádřit tím svůj vděk za to, co pro mě v minulosti udělal

Tahle povídka má tři díly teda dva a půl O:)ten třetí ještě není dopsanej není múza nebo co... je to dlouho co jsem tu povídku začala psát.. tenkrát jsem měla vážně blbou náladu a původně to měla být jednorázovka, ale znáte to ne? Špatná nálada časem vyprchá a lidi si žádají pokračování ) taky proto jsem to vlastně udělala tak aby se dalo napsat pokračování ) omlouvám se za chyby a prosím komentííky

K této povídce mě trochu, inspirovala Jelena se svojí povídkou !! Děkuju moc !! Věci kurzívou jsou převážně myšlenky a někdy i vzpomíniky. Tento příběh se odehrává v době, když byl Minato malý. ) Tak doufám, že se Vám dílek líbil a budete tutopovídku číst )

Tady je kraťoučký úvod a seznámení s postavami ) --> http://nio-chan.blog.cz/1001/zmena-nova-recenze-na-moji-povidku <--