Ahojte! Mám na vás jednu fajn otázku.
Koľkí ste pochopili, o čom sa ti tí dvaja na konci bavili? Dvíhajte ruky (a nepovedzte, že indícii nebolo už dosť, lebo ma vystrie)

Tak, po dlouhé době jsem tu s dalším dílem. Máte mě rádi, nebo je vám to jedno? Minule nebyl žádný komentík, nebo hvězdička. Čte to někdo?
No, každopádně přicházím s dobrými správami, tedy pokud se vám tato série líbí, a toď, že další dílek mám již napsaný a stačí ho pouze zkontrolovat. To znamená, že by se tu zde mohl brzy objevit, ale to záleží jestli na mě budete hodní a napíšete mi nějaký komentář, nebo dáte hvězdičku... Něčím vás potrápit musím.
Tento díl je spíše hororem a příště... příště bych se mohla zase vrátit do Města Mrtvých, zase nám bude běhat mráz po zádech, ale tak trochu jiným způsobem. Jak? To se nechte překvapit.

Tak a jsem tu s dalším dílem, a tentokrát vám nabízím lepší pohled na práci smrtek, na jejich domov Město Mrtvých, rozkládající se společnost, ve které jsou nuceni žít, a celkově jiný pohled na jejich boj se zlými dušemi. Doufám, že se díl alespoň trochu líbil, a těším se na vaše komentáře.

Tak jsem tu spět s tolika slíbenou sérií, avšak více než série je toto soubor povídek inspirovány jednou myšlenkou.
Kdo pomáhal zemřelým na druhou stranu ve světě Kurosakiho v Japonsku, všichni dobře víme, avšak bylo tomu tak i v jiných zemích? Po staletí si lidé představoval bohy smrti a pouze jejich atributy se lišily kontinent, země, oblast od oblasti. Proč však ne? Proč by nemohli být rozdílní a také stejní, vždiď takoví jsou i lidé.
Vzala jsem Kurosakiho svět, přehoupla jsem se v něm do Evropi a zjistila z pustu zajímavých a nečekaných faktů.
Doufám, že vás pochmurný, smutný, ale také nádherný svět smrtek zaujal tak jako mně.