Jednorazove

Nový rok-nový život

Nový rok-nový život

,,Orihime pohni sa! Prídeme neskoro!" rozčuľuje sa čiernovláska čakajúca na svoju kamarátku.
,,Veď už idem." ozve sa tlmená odpoveď.

Dodatek autora:: 

prajem vám šťastný nový rok, plný zdravia, šťastia, lásky a všetkého potrebného.

Veselé Vánoce?

Opustil mě. A to mi sliboval, že mě nikdy nenechá jít.

Dodatek autora:: 

Takže za prvé: Veselé Vánoce všem!! ^^
A za druhé: Tak nějak se stalo, že jsem napsala tuto povídku, se kterou se chci s vámi podělit... Tak nějak to není můj styl, (neskončí to smutně Laughing out loud) takže mi to moc nesedí Laughing out loud Ale doufám, že se bude aspoň trochu líbit Smile
Těším se na vaše názory a připomínky Wink

Noc na rozloučenou

"Co tady děláš? Nemáš náhodou hodinu? Nebo se snad něco stalo?" zeptal se mě profesor, když jsem bez klepání vrazil do jeho kabinetu. Seděl za obrovským, dřevěným stolem.

Dodatek autora:: 

Milí čtenáři, děkuji všem, kteří si přečetli mou povídku. Omlouvám se za případné chyby v textu, snažila jsem se jich vyvarovat, ale nikdy si člověk nemůže být plně jistý správností. Smile) Doufám, že se Vám povídka líbila a budu ráda, za Vaše jak kladné, tak i záporné komentáře, ze kterých si mohu vzít ponaučení a psat lepší a lepší povídky. Wink

Chyba, které nelituji

[i]Sakra, ať mi příště netvrdí takový blbosti! Pořád mi mlátil o hlavu tou svou proslulou větou: ‚Umění je trvanlivé a trvá věčně. Umění jsou loutky.‘ Che! No to určitě.

Ďábel ze skleněného sálu

"Vydrž to, lásko," zašeptal jsem do tvých světle fialkových vlasů a beznadějně vyhlížel pomoc. Věděl jsem že nepříjde,přesto jsem si to nechtěl přiznat.

Dodatek autora:: 

No co k tomu dodat...Snad jen, že se omlouvám za případné chyby a nesrozumitelnost textu, pokud něčemu nebudete rozumnět...Smile)

Hvězda v srdci

[center][=BurlyWood][b][i]Miluji noc, když hvězdy svítí, a mohu snít,
jak krásné by bylo tě u sebe zrovna teď mít.
Miluji snění, protože realita v tu chvíli není.

Dodatek autora:: 

Tuhle báseň jsem sepsala opravdu před lety, a když jsem dnes hledala recept na jedno vánoční cukroví, udeřili mě mé kdysi sepsané verše na cárech papíru do očí.
A tak jsem si řekla, že opráším mé staré řádky, a ukážu je vícero očím Wink

That was real?

Dnešní den byl únavný, ještěže už je pátek... Co to? Nějakej kluk stojí u našeho vchodu. Asi na někoho čeká…Pomyslím si a dojdu k vchodovým dveřím.
„Sakra!“ Zanadávám potichu. „Kam jsem zase dala ty klíče?“ Začínám prohrabávat všechny kapsy, jak nějaký magor až si vzpomenu, že je mám v tašce. „Jak jinak,“ zamračím se na ně, jako by za to mohly.
„Julie?“ Osloví mě onen čekající kluk.

Dodatek autora:: 

No tak nějak se stalo, že jsem napsala nenávazné pokračování k povídce Memory of a freak.
Těším se na váš názor a děkuju všem, kteří si tuto povídku přečtou ^^

I create the world

Jsem jen duše potulující se v ničem. Správně, tohle místo je nic. Nemá to tu barvu; není tu nikdo jiný, kromě mě; není tu vůbec nic.

Ale pak mi hlavou probleskla jedna vzpomínka.

„Vytvoř svět, ve kterém budou všichni šťastní.“

Ano, vzpomínám si. Říkal to někdo, koho jsem měla kdysi velmi ráda. Ale kdo já jsem? Ať už jsem byla kdokoliv, teď patřím sem, do tohohle prázdnýho místa. Je to snad mým osudem, zůstat tu?

Rozhodla jsem se uskutečnit to malé, bolestné přání, o které mě neznámý poprosil. Pamatuji si, jak ležel na zemi a krčil se v bolestech. Ale nenaříkal, nekřičel, že by ho něco bolelo. Pouze smutně ležel a díval se mi do očí. Držela jsem ho za ruku a z očí mi tekly slzy. Tak slzy se té slané vodě říká? Ale on není neznámý, znám ho až moc dobře. Věřím, že bych na něj nikdy nezapomněla, jenže si nemohu vybavit jeho tvář.

Někoho, koho jsem měla moc ráda, kdo to krucinál může být? Nemohu uvěřit tomu, že jsem ztratila paměť.

Dodatek autora:: 

Něco stvořeného z mých smíšených pocitů. Kdo myslíte, že stvořil svět? Budu ráda za vaše názory a připomínky k povídce.

Memory of a freak

Nesnáším vlaky... Ne, že by mi vadila ta jízda, i když je mi nepříjemné, jak dodává pocit, že jede pouze dopředu. Mám z toho pocit, že nemám na výběr a že jednoduše musím jít vpřed, že nemůžu odbočit na jinou cestu, že se nemohu vrátit zpátky... Ale to teď stranou...

Vždy když přijíždí vlak do stanice, vybaví se mi ošklivá, spíše nepříjemná, vzpomínka.

Dodatek autora:: 

No... asi by mě nikdo neměl nechávat o samotě a přemýšlet, protože to pak takhle dopadá Laughing out loud
těším se na vaše komentáře, doufám, že se bude líbit a díky všem, co si tuhle povídku přečtou Smile

Never mind that we are brothers

Zaklaply dveře.
Věděl jsem, že se můj bratr vrátil domů. Už od malička jsme byli nejlepší přátelé a snad nikdy jsme se vážně nepohádali. Na sourozence je to asi divný, co? Nevím proč to tak je ale máme spolu dobrý vztah.
Vstal jsem od stolu, abych ho přivítal. Vlastně jsem na něj čekal, protože potřebuju pomoct s učením. Přístí týden je přímo hororovej týden. Učitelky nám slibujou snad milion písemek. Děsný toto... No a Nicolas maturoval ze všech předmětů, ktery mi nejdou. V tom učení jsme vážně protiklady jak pr*se, kdyby to tak bylo i se vzhledem, už teď bych si liboval s nohama na stole...

Dodatek autora:: 

Tahle povídka, jak už název napovídá, bude incest... yaoi incest Smile) Doufám, že se vám bude líbit Smile)

Syndikovat obsah