Jednorazove

One lock, one key

Vložil/a Anonym, 3. Listopad 2008 - 21:55

[=15]FF na anime Shugo Chara, spolupráca so Saii-chan
Read & Enjoy

,,Konečne domov,“ vzdychla si ružovovláska a pobavene sledovala troch Charov poletujúcich okolo svojej hlavy. Dnes mali predĺženú poradu a už bola unavená. Zrazu sa spoza nej ozval krik.
,,Hinamori-saan!“ zakričal niekto a Amu sa otočila. Keď zbadala kto na ňu kričí, oči sa jej rozšírili.
,,Ta- Tadase-kun?“ Tasade bežal za ňou.
,,Hinamori-san! Čakaj. Mô- môžem ťa odprevadiť domov?" spýtal sa celý zadychčaný. Amu na neho len prekvapene hľadela.
,,No- no jasné." usmiala sa, aj keď v duchu zmätkovala.
On ma chce odprevadiť domov? Prečo? O čom sa máme rozprávať? Čo mám robiť? V hlave sa jej búrili otázky, ale Tadase to vyriešil za ňu. Chytil ju za ruku a rozbehol sa.
,,Nestihneme autobus,“ smial sa, keď videl jej omráčený výraz. Konečne dobehli na autobusovú zastávku. Tadase Aminu ruku stále nepúšťal. Ani keď nastúpili do autobusu. Zrazu ho niečo napadlo.
,,Tak čo? ako sa ti páči medzi strážcami školy?" spýtal sa jej a nabral jemne červenajúci sa odtieň do tváre. Amu sa začala vykrúcať.
,,Mhm... Je toho na mňa veľa... Charovia... X vajíčka... Easter... Ikuto...“ Posledné slovo len zašepkala, no Tadase ho aj tak počul. Pustil jej ruku a pozrel do neznáma. Amu oľutovala svoje slová.
Prečo som ho spomenula?? A prečo naňho vôbec myslím? Prečo? Prečo...?
,,Máš s ním niečo?" spýtal sa odrazu Tadase pričom pozeral von z okna. Amu len ťažko preglgla. Pozrela na Tadaseho.
,,Nie. Nie.. Nič s ním nemám.." povedala pomaly a zamyslela sa nad pravdivosťou tej vety. Spomenula si na ich prvé stretnutie, lunapark...
,,Nad čím rozmýšľaš?“ spýtal sa Tadase, aj keď to vedel. Amu sa zarazila a pokrútila hlavou.
,,Nad ničím. Prečo?“ snažila sa to uhrať do outu.
,,Usmievala si sa.“

Číst dál

Neji a Hinata

Vložil/a Tara Monyuky, 2. Listopad 2008 - 16:39

[=15]„Do**dele, do**dele, do**dele!“ Křičel neodbytný a hlasitý hlas v mojí hlavě. Dívala jsem se totiž na svůj těhotenský test v mých rukou, jehož výsledek mi doslova vyrážel dech
„Je to pozitivní! Chápeš? Pozitivní“'Ozval se znovu ; hlas, jenž mi dělal skutečnost ještě více krutou a realističtější. „
Vždy´t to byla jen jedna přenádherná noc, noc v blažené nevědomosti, noc kde se nedbalo na její následky a já jsem díky ní těhotná.“ Po tváři mi steče neodbytná slza, kterou hned rychlým pohybem ruky setřu a zhluboka se nadechnu, abych se uklidnila
''Tak jo, jen se uklidni ... ale.“ Povzdech „ale myslím, že už to více nejde'' šeptajíc si pro sebe tichá slova zatím co strojím u umyvadla a hledím do zrcadla na obličej bez výrazu. Z úst mi výjde další povzdech a já si opřu čelo o chladné sklo.

Dodatek autora::

zrodil se nápad dát Hinatu a Nejiho dohromady.. je to mojr první FF na téma Naruto..=o)

Číst dál

City...

Vložil/a Anonym, 10. Říjen 2008 - 22:21

[=15]Neopětovaná láska? Ne ne, ta se jí netýká. Vždyť... on ji miluje. Určitě. Má oči jen pro ni. Ví to, ale on jí to ještě nedal najevo. Ale... Teď ho tu vidí s... její největší nepřítelkyní!!! Ne, to není pravda. Nechce si to připustit. Vlastně... to nic neznamená. Opravdu? Držení se za ruce a líbání nic neznamená?

Dodatek autora::

Hm....sem měla blbou náladu a tohle z toho vyšlo:)

Číst dál

Svit zimných lámp

Vložil/a Anonym, 25. Září 2008 - 18:30

Bola asi polovica decembra, čo naznačovala mäkká biela vrstva zmrznutej vody v podobe malých hebkých vločiek. Uličky a ulice prekypovali ľuďmi, ktorí sa ustavične niekam náhlili. Niekedy ani nevedeli prečo a kde, ale predsa len tomu tak bolo - možno kvôli dnešnej dobe, alebo ľudskej chamtivosti, ktorá nedovolí človeku zastaviť, dokým nezíska čo najviac a hlavne pre seba. Ľudia boli zlí, sú zlí a budú zlí. Majú totižto slobodnú vôľu a je len na nich, ako budú konať. Nikto nemusí byť taký, aký je. Je to len a len na nás, ako vynaložíme s časom, ktorý nám bol daný. A uprostred tejto záplavy osôb sa nachádzala jedna, ktorá sa vôbec neponáhľala. Čierny polodlhý kabát zakrýval jeho hruď a tmavé nohavice zas obopínali jeho boky chlapca. Kapsa prehodená cez rameno sa hýbala v rytme jeho vlastných krokov, ktoré boli pomalé a nikam sa nenáhlili. Akoby preňho čas neexistoval, stal sa irelevantným. Hnedé oči uprené do zeme si nevšímali nikoho naokolo, len premýšľali a blúdili po mokrých dlaždiciach a pásoch špinavého snehu. Nebol ničím výnimočným ani svetoborným, bol to jednoducho Allen Walker - stredoškolský študent s rodičmi podnikateľmi. Stretával ich len zopár krát za týždeň, pretože otec sa z práce takmer ani nevracal domov a Allenova mama? Tá buď lietala po obchodoch alebo luxusných dovolenkách za peniaze svojho manžela, prípadne sa starala o firmu, ktorú rozbehla pred niekoľkými rokmi a za ten čas sa stihla stať pomerne populárnou a prosperujúcou.

Všetko ubiehalo tak rýchlo...

Dodatek autora::

Fajn, konečne som dokončila poviedku na zajtrajšiu hodinu slovenčiny. Žiadne iné meno mi pre hl. postavu nenapadlo, tak to je také, aké je. xDD Special thanks to Lavi za názov a štipku inšpirácie.

Číst dál

The Friends Beside Me (DGM)

Vložil/a Anonym, 25. Září 2008 - 18:26

Title: The Friends Beside Me
Characters: D.Gray-man crew
Genre: depresívne/smutné, drama, záhadné
Chapters: 1/1 (jednorázovka)
Published: 17. júl 2008 19:30
Updated:---
Dedicated to: Venované drahému Lavimu

Výkriky prehlušujúce aj ruch boja...

Karmínovo červená krv zmiešaná s krvou čiernou ako noc...

Zúfalé pohľady...

Horké slzy...

Hlas strachu...

To všetko...

Bolo po všetkom... Už nebolo pomoci tým, ktorí stratili svoj život v boji. Nezostalo mu nič iné, len sa prechádzať medzi pomedzi súmerne usporiadaných schránkach tiel, v ktorých boli uložené jeho spomienky, jeho pocity, jeho dôvod sa vždy odraziť od tvrdého dna a vyplývať na povrch. Pre jednu časť tejto mozaiky bol aj on jej svetom. Presne si pamätá, ako držal tú krátkovlasú dievčinu v náruči, ako z nej pomaly vyhasínal život, i keď oň neprestala zápasiť ani na sekundu... Nemusíš sa hanbiť za svoje slzy, Lavi.. Nenechaj umrieť aj Allena.... Bolo posledné, čo vyslovili jej pery, keď strácali svoju farbu. Ani to nemohol splniť, jej posledné želanie.. Už to nebol len tmavý atrament na povrchu papiera, jeho staré ja ho ešte nestihlo zabiť a zvíťaziť nad ním. Ešte nie. Nikdy sa mu to nepodarí. Práve preto jedna slaná slza dopadla na jej bledú pokožku, keď navždy odišla k Bohu, pretože pri ňom mali jeho Apoštolovia - Exorcisti, od dávna svoje miesto. A tam snáď mohli nájsť večný pokoj, sledujúc svojich milovaných z diaľky. Budú sa pozerať aj oni? Suman, Miranda, Crowley, Kanda,... Prečo všetci, ktorých miloval, zmizli... Ako mihotajúci dym, do ktorého fúknete vzduch. Snažíte sa chytiť jeho sivastú tancujúcu siluetu, ale aj tak siahnete do prázdna... Stratil aj toho posledného... Láskavého Pierrota Temného rádu. Toho, koho mal zničiť čas, čas zničil sám...

Je Boh spravodlivý, ak nechal žiť len mňa?

Dodatek autora::

Notes: Po strašne dlhom čase som sa rozhodla napísať fanfiction. Podľa mňa som strašne... poľavila? Každopádne, venovaná Lavitkovi

Číst dál

Time Falling out of These Hands (DGM)

Vložil/a Anonym, 25. Září 2008 - 18:21

Title: Time Falling out of These Hands
Anime: D-Gray.Man
Characters: Miranda Lotto, Allen Walker, Lenalee Lee, Road Kamelot
Genre: depresívne/smutné, záhadné, drama
Chapters: 1/1 (jednorázovka)
Published: 21. júl 2008 17:00
Updated:---
Dedicated to:---
Notes: Ježišmária! Toto mi trvalo skoro celý deň... Začiatok som písala v noci na posteli. Myslela som, že mi odpadne ruka, preto som si čarbala na okraje a vznikol z toho aj Mirandin podpis...

Neviem, či som vôbec niekedy zažila toľko bolesti - pálčivej, bodavej, nepríjemnej - ktorá si razila cestu až do mozgu a potom do očí v podobe pramienkov teplých sĺz, ktoré stekali po mojej tvári. Ako nejaký démon, čo posadol moje telo. Nie, že by som nikdy predtým neochutnala odpornú chuť bolesti; bolo pre mňa agóniou vstať každé ráno 9. októbra, vždy zažiť to isté, čo včera mnohokrát za sebou. To bola psychická bolesť. Táto bola výlučne fyzická. Nikdy do teraz som naozaj takto netrpela. Bolo to ako nočná mora vracajúca sa každú sekundu do tej najdesivejšej pasáže.

"N...Nie... Pomôžte mi..." Vzlykla som, cítiac na perách slanú chuť sĺz a krv. Vôbec som si necítila ruky ani zápästie. Akoby boli odo mňa odťaté surovým spôsobom. A možno vtedy niekedy som stratila vedomie úplne. To ma však teraz netrápilo. Čo je táto strata oproti tomu, že budem o pár minút mŕtva, ak nie hneď teraz?

Dodatek autora::

Notes: Ježišmária! Toto mi trvalo skoro celý deň... Začiatok som písala v noci na posteli. Myslela som, že mi odpadne ruka, preto som si čarbala na okraje a vznikol z toho aj Mirandin podpis...

Číst dál

Krvavé šílenství

Vložil/a Anonym, 21. Září 2008 - 13:07

Předem upozorňuji na častý výskyt krve!!! }:)

Podívala se vzhůru na modravé nebe ozářené ranním sluncem. Lehký větřík si pohrával s jejími dlouhými černými vlasy a ona blaženě přivírala oči. Hejno malých vlaštovek se jí prudkou rychlostí přehnalo na hlavou a poletělo lesem. Vykročila stejným směrem.
Směrem své budoucnosti, svého života… Povytáhla si roztrženou a ušpiněnou sukni a proběhla ostrými křovisky, jež při každém dotyku řezaly jako desítky kunaiů. Prohlédla si svou ruku a bez sebemenšího překvapení zjistila, že na ní má dlouhý hluboký šrám plný stékající rudé krve.
Neodolala. Ta karmínově zbarvená tekutina lákala svou kovovou vůní. Dívka k ní sklonila hlavu a olízla se. Jak toto milovala! Krev… to byl jeden z hlavních smyslů jejího života. Pro krev zabíjela a bojovala.
Znovu slízla krev z rány a otupena tou chutí se vydala dál. Nad ní se začalo smrákat, i když se teprve schylovalo k časným ranním hodinám. Byla dnes opravdová zima, ale dívka chlad vůbec nepociťovala. Měla na sobě jen protrhanou sukni, vysoké kožené boty a triko končící pod prsy s dlouhými rukávy. Oblečená nebyla nijak zvlášť dobře, zato o její vlasy by se popraly snad všechny dívky ze Suny-písečné vesnice, jejíž znak se leskl na dívčiné čelence.
Její oděv byl celý zářivě červený, tak jako její oči. Škrábance ji již nezajímaly. Jejím dalším cílem totiž bylo najít si nějakou oběť. Vyšla tedy na kamenitou pěšinku, zasypanou listím a odhrnovala zasahující větvě.
‚Nic necítím…‘ Pomyslela si a nasála do plic ledový vzduch. ‚Zřejmě tu nikde není jedinej živej tvor…‘ Rozhlédla se kolem, ale nezpozorovala jediný pohyb. V tu chvíli temnou oblohu pročísl blesk a prudkou rychlostí převrátil jeden strom. Ten dopadl těsně vedle dívčiné nohy.

Číst dál

Sen nebo skutečnost??? (Itachi)

Vložil/a SELINA, 8. Září 2008 - 23:27

Mám tu pro vás jednu mou jednorázovku, která mi prostě jedné noci napadla. Ani nevím jak, ale musela sem to napsat. Nevím jestli se vám to bude líbit, ale mohu říct, že jsem to psala srdcem. Asi sem měla nějakou divnou chvilku, já totiž normálně vůbec takovýhle ff, natož jednorázovky nepíšu. No tak se dyžtak nezlobte, kdyby to na vás dělalo dojem, že je to něco hroznýho. Protstě mi chytla nějaká divná nálada . No sem hodně zvědavá co si o tom budete myslet, i když na druhou stranu radši snad ani..... no nechám to na vás. Přiznávám se, že sem to málem úmyslně smazala, až mi nakonec má druhá polovička mého já přemluvila a dala to sem.

Jako každý večer od toho osudného dne chodím před spaním na naše místo, kde jsme se dřív potají scházeli. Je to to jediné co mi po něm zbylo. S hlubokým povzdechnutím se po cestě zastavím, a plná vzpomínek a bolesti se zakloněnou hlavou, pohlížejíc do nebe vyslovím: „Proč jsi mi jen neposlechl. Proč jen si musel jít… Věděl si, že jdeš na smrt, sám sis to tak naplánoval, ale co já??! Proč jsi mně tu nechal samotnou.“
Slzy mi zalévají pohled do dáli, až najednou mé oči jsou tak zakalené žalem, že si přes ně musím přejet svou dlaní.
Obloha temná a zároveň tak průzračná jako té poslední noci strávené s ním. To všechno mi ho připomíná.
Už je to přes 3 měsíce, a mou duši žal stále neopustil. Všichni říkaly: „Zapomeneš, čas i ty nejhlubší rány zacelí,“ ale já se cítím pořád čím dál tím hůř.
„K čertu se všemi!!! Už mi nebaví takhle žít!“ rozkřiknu do široké dáli přede mnou.
Nakonec se rozejdu dál a kráčím naší oblíbenou cestou k místu, které jsme společně nazývali „Místo našich snů“