City...

Neopětovaná láska? Ne ne, ta se jí netýká. Vždyť... on ji miluje. Určitě. Má oči jen pro ni. Ví to, ale on jí to ještě nedal najevo. Ale... Teď ho tu vidí s... její největší nepřítelkyní!!! Ne, to není pravda. Nechce si to připustit. Vlastně... to nic neznamená. Opravdu? Držení se za ruce a líbání nic neznamená?
Slzička, která se vysvobodila z očí, pomalu kopírovala rysy dívčí tváře. Slzy. Znak těch největších emocí. Stačila pouze zašeptat: "Proč?" a s pláčem utekla. Emoce ji naprosto ovládly. Nevěděla o ničem, o nikom, jen o spoustě hlubokých a krvácejících ran v jejím křehkém srdci. Bolelo to, štípalo a pálilo jak na těch nejhorších mučidlech. Už věděla, co musí udělat. Věděla, že s touto bolestí nelze žít. Ale opravdu to musí udělat kvůli člověku, který ji nesnáší, pro kterého je "TA otravná"?
S brekotem a očima zaslepenýma slzami upoutávala moc pozornosti, až si jí nakonec všiml i on, ON, Sasuke Uchiha, idol všech dívek. Žádnou kunoichi nikdy nechtěl, nechce a nikdy chtít nebude. Aspoň podle něho. Ale... činy hovoří za slova.
Zvedl se a šel za růžovovlasou dívkou. Zrychlila, až doběhla do malého lesíka. Zde bude sama, určitě. Koukla se na obzor. Co vše ji může potkat, pokud se nezabije? Může zajít k Hin, která se bude brát s Deidim. Deidi je její nejlepší kamarád, mohla by s ním zajít třeba na ramen na kus řeči. Temi bude v nejbližší době rodit. A ona se na ni takhle vykašle? A co ostatní? Ten-Ten, Ino... Při vzpomínkách na své kamarády se její bolest postupně vytrácela. Už to určitě bude dobré. Cítila se lépe.
"Sakuro!"
Dívka se prudce otočila a spatříla muže, který ji celý život ignoroval, kvůli kterému chce ukončit svůj úděl na světě.
"Sakuro, já... tys mě viděla s Karin... já... vím, co ke mě cítíš-"
"Tak proč Sasuke?! Proč?! Aha, já jsem byla a vždycky budu "ta otravná"!! Nech mě být!"
Sakura znovu cítila tu hroznou bolest. Bylo to pro ni, jako kdyby se podrobovala výslechu třetího stupně na mučidlech. Sasuke k ní přistoupil a políbil ji. Sakuře to přineslo hroznou várku emocí. Vášeň splývala s velkou bolestí a zklamáním, zmařenými sny. Ale bylo to tak hříšně krásné... Ale on ji nemiluje.
I přes to všechno se od něj nedokázala odtrhnout. Nemohla však unést představu, že to samé prožívá Karin. Tak proč?
Je to jen z povinnosti. Jeho polibek byl nádherný, ale chyběla láska. Toho si všimla.
Uvolnila jednu ruku a vytáhla kunai. Sasuke si ničeho nevšiml. Přes slzy skoro nic neviděla. Objala ho a vrazila mu zbraň hluboko do zad. Chlapec stáhl obličej bolestí.
"Teď víš, jaké to je, aspoň přibližně..."
Ale ona měla bolest tisíckrát větší. Konečně se cítila spokojená, plná klidu. Ale žít s myšlenkou že zabila toho, koho milovala...
Sakura se koukla dolů ze svahu....