Jednorazove

Doznání

Byl jsi mi přítelem i rivalem. Miloval jsem tě i nenáviděl.

Z počátku jsem to nechápal proč si mě zachránil, proč si vyměnil svůj život za můj. Nechtěl jsem, abys pro mě zemřel. Za to tě nenávidím, ale také jsem ti vděčen.

Po smrti mé rodiny jsem neměl nikoho, všechny jsem je ztratil, byl jsem sám, ale pak jsi se v mém životě objevil ty. Byl jsi jako má rodina. Měl jsem tě rád jako svého bratra.

Zemřel si mojí vinou. Jen proto, že jsem věřil, že plnění pravidel je nejdůležitější a ty jsi za mojí hloupost zaplatil životem. Dal si mi druhou šanci k životu. V ten den jsem vše pochopil.

Vždy jsem si myslel, že smyslem života shinobiho je plnit rozkazy ať se děje cokoliv, ale ty jsi mi ukázal pravdu, i když za velkou cenu – cenu vlastního života. Nic nestojí víc, jako život přítele.

Láska či nenávist

Z lásky se rodí nenávist a z nenávisti láska. Když ti někdo koho miluješ ublíží, tak že máš strach, abys ten pocit už nikdy necítil, tak jediná věc, co ti zbývá je nenávist.

Taky jsem si to myslela a strašně moc jsem trpěla. Nikomu jsem nevěřila, bála jsem milovat. Všechny jsem od sebe odháněla, protože jsem měla strach.

Slova: „Sejde z oči, sejde z mysli“, nepomáhaly a já se čím dál tím více uzavírala před okolním světem. Věřila jsem, že je to moje bolest, kterou si vyřeším sama tím, že jsem ji v sobě dusila.

Čím více jsem se uzavírala, tím více mě to bolelo. Neměla jsem chuť jíst, pít, vlastně ani být.
Dýchat bylo pro mě čím dál tím více obtížnější. Jako by vzduch těžknul a já každým nadechnutím jsem padala a padala pod tou tíhou k zemi.

Kým chceš být?

Chceš být anděl nebo ďábel?
Spasitel či kat?
Ty sám nevíš.
Tvá duše bloudí v temnotách.
Ale co nastane pak?
V co doufáš?
Ve spasení nebo snad být ve věčných temnotách?
Stal ses ďáblem, sám, nemilován, všemi opovrhován.
Měl si šanci stát se andělem, měl bys přátele, rodinu a všemi bys byl milován.
Ale ne.
Šel si za svým snem, snem být spasitelem i katem.
Spasitelem svým nebo svého bratra.
Kdo z vás bude spasen a kdo zatracen.
Kdo bude bloudit ve věčných temnotách?
Duše tvá či tvého bratra.
Ty sám nevíš a přesto hledáš klid v duši u samé brány pekelné.
Jak to s tebou dopadne.
Co se stane, až svou pomstu vykonáš?
Přemýšlel jsi o tom, však?
Ne - ty nevíš a stále bloudíš v temnotách.
Jsi smířen s tím, že je to tvým údělem.
Co se stane, když zklameš?
Ty nevíš, ani o tom nepřemýšlíš.
Jen doufáš, že už to nebude jen tvým snem.
Bojíš se, máš z toho strach?

Překonat

Uplynulo několik měsíců od Aizenova odchodu, ale Hinamori se s tím stále odmítala smířit. Celé dny jen proseděla a proplakala. Bylo to, jako by pořád jen padala hlouběji a hlouběji do propasti. Výrazně se zhoršila v boji, bez problémů by ji porazil i ten nejslabší Hollow.
„Hinamori…“ ozval se tichý hlas. Hinamori zvedla hlavu a uviděla Hisagiho.
„Běž pryč.“
„Přišel jsem si s tebou promluvit.“
„Běž pryč,“ řekla znova naštvaně Hinamori. „Vůbec nevíš, jak se cítím!“

So long, Rangiku

Je to tak strašně dlouho. Vzpomínáš si ještě na mě?
Shlédl na svůj domov. Domov, který zradil a utekl z něj. Ale pořád to byl jeho domov. Ne jako to vyhnanství, do kterého utekl. Něco ho táhlo zpátky sem. Domů.
Je to tak dlouho, co jsi odešel. Nikdy na tebe nezapomenu...
Seděla na okně a dívala se ven. Myslela na něj, jako každou noc. Pořád měla nějakou naději, že na ni nezapomněl, že se vrátí...
I pokud si na mě vzpomínáš... budeš mi schopná odpustit? Doufám, že ano...
Má tam jít? Zkusit ji najít?

POMSTA

[=15]Předem upozorňuju, že ti co nemají rádi verše a smutné či procítěné děje, tak si to radši ani nečtěte.V opačném případě, kdo má rád v takovýhto příbězích i nějaký ten verš, a prožívá všechno co čte ohledně představivosti do hloubky, tak ať si radši k této ff přistrčí kapesníčky.
Takže předem chci říct,že nepočítám S tím, že by tato má jednorázovka na někoho nějak zapůsobyla, protože se za ní docela i stydím. Ale na přesvědčení jisté osůbky jsem se jí rozhodla vydat veřejně.

Dodatek autora:: 

No jo....a je to tady
Takže právě se mi teď asi možná vysmějete za takovou melanholii, či špatné verše či nněco jiného...prostě že to byla naprostá slátanina.... No upřímně si to myslím alespoň já sma Já vím... je to blbí, když si o sobě autor sám myslí špátné věi, ale já měla opravdu 100 hutí to nejlépe smazat , protože je to má druhá jednorázovka a nejspíš i totální propadák. Takže se všem moc omlouvám a děkuju za porozumění. No byli to jen směsice některýh mýh poitů, skryté a upravené do této povídky takže přípAdně GOMEN

Vše zahaleno v tmu

Vše bylo zahaleno v tmu,
Neviděl si ani oblohu.

„Co se to děje? Proč tu sem? Co tu vlastně pohledávám? A kdo jsem.“ Promluvil tiše, do nekonečné tmy kolem něho. Neviděl nic, neslyšel nic kromě sebe samého. Ocitl se v černé prázdnotě, jenž ho donutila přemýšlet proč to všechno.

Dodatek autora:: 

Pokud by jste nepochipili, tak je to o Gaarovi Smile

Bez cenzury

Shana se vrátila z velmi náročné mise do svého bytu a šla se po dlouhé době osprchovat v krásně teplé vodě. Poté, co se vrátila ze sprchy zpět do ložnice, čekalo ji tam milé překvapení. Z šoku z toho co vidí, si zapomněla dále přidržovat ručník co měla ovinutý kolem svého ještě mokrého těla a ten ji pomalu z klouzl po jejím těle na zem.

„Jsi krásná jako vždy má lásko.“
„Sa-Sasuke co ty tu děláš? Já-já…“

Dodatek autora:: 

Není určeno dětem mladším 15 let!!! Bez cenzury!!! Hold jsem měla love story náladu!!!

Proč je den tak krátký...

„Chytím tě Temari!“ křičel vysoký kluk honící o něco menší, žlutovlasou holku.
„Nechytíš, nechytíš Shikamaru!“ posmívala se Temari a běžela co nejrychleji mohla.
„Kagemane no jutsu.“ zašeptal. Temari se najednou zastavila a vůbec se nehýbala.
„Co?! Ty podvádíš!“ křikla pobaveně, avšak hrozivě Temari.
„A prý že tě nechytím.“ zachechtal se Shikamaru

Dodatek autora:: 

Je to psáno asi před půl rokem, a tak to taky vypadá. Je to hrůza děs běs chod kanálama. Navíc, neumim dělat odstavce xD sem tam se tam nákej mihne, ale...

Navždy spolu

HihixDD Tak na týhle stránce sem teprve ode dneška(taky sem na ní teprve dneska narazilaXDD), ale i tak sem přidám svou první slátaninu co sem kdy napsala. Kritiku přijímám, pochvalu nečekám a pozor je to mooc krátkýXD. Tak itadakimasu Laughing out loud !

Stál u kamene ZVB a prohlížel si všechna ta jména. Avšak zastavil pohledem u několika jeho nejbližších, které znal už velmi dlouho. Jeho týmoví přátelé: Uchiha Obito, který zemřel aby zachránil své přátele. Rin, kterou slíbil zachránit, ale nedokázal to. Jeho sensei, Yondaime hokage, Namikaze Minato, obětoval svůj život za svou vesnici. Pohledem sjel trochu níže. Jeho studenti : Uzumaki Naruto, věčně hyperaktivní a uřvaný kluk, který pomohl svým přátelům a sám zemřel. Uchiha Sasuke, který zemřel spolu s jeho nenáviděným bratrem Uchiha Itachim. A tak splnil svůj slib, svou pomstu. Haruno Sakura zemřela na misi, spolu se svým týmem. Pak si vybavil svůj dosud bolestný život a řekl si proč nejít za nimi. Začalo pršet, až se déšť proměnil v obrovskou bouři. A tak na tom kameni bylo napsáno i jeho jméno. Jméno Hatake Kakashi.

Dodatek autora:: 

Tak snad se líbilo, já nefim, ale mě osobně se to zdá nějaký difnýXDD.

Syndikovat obsah