Bez cenzury

Shana se vrátila z velmi náročné mise do svého bytu a šla se po dlouhé době osprchovat v krásně teplé vodě. Poté, co se vrátila ze sprchy zpět do ložnice, čekalo ji tam milé překvapení. Z šoku z toho co vidí, si zapomněla dále přidržovat ručník co měla ovinutý kolem svého ještě mokrého těla a ten ji pomalu z klouzl po jejím těle na zem.

„Jsi krásná jako vždy má lásko.“
„Sa-Sasuke co ty tu děláš? Já-já…“
„Miláčku promiň, že jsem se neozval, když jsem odešel z Konohy, ale Orochimaru mi vyhrožoval, že když nepůjdu s ním tak ti ublíží! A to jsem nemohl dopustit.“
„To je lež – jsi zatracenej lhář“

pomalu se ji slzy hrnuly do očí.

„Ne nejsem, on jediný zná mou slabost – tebe miláčku!“

Sasuke k Shaně pomalu přistoupil a rukou ji setřel slzy co ji stékali po tváři. Poté si ji přitáhl rukou co ji měl za Shaniným krkem a druhou ovinutého okolo jejího pasu a něžně ji políbil. Byl to dlouhý a vášnivý polibek. Byli u sebe tak blízko, že Shana cítila Sasukeho oblečení na svém těle.
Zjistila, že ji to oblečení začíná překážet. Uchopila lem jeho košile a společně ji z něj stáhli.
Byla proti němu tak malá, že se její ústa ocitla na úrovni jeho prsních bradavek. Dotkla se jedné z nich špičkou jazyka a uslyšela, jak Sasuke zavzdychl.

„Ne já, ale ty jsi hezký Sasuke“

řekla upřímně a usmála se. Jemně ji uchopil a položil si ji na postel.

„Nikdy jsem netoužil po nikom tak moc, jako po tobě.“

Nebyla schopna něco říct, Jen se k němu pevně tiskla. Když jeho jazyk vnikl do jejích úst, z hrdla se ji vydral slabý vzdech. Její roztoužené tělo bylo celé horké a plné očekávání.
Jednou rukou sklouzl po jejím stehně.
Shana po něm toužila víc a víc. Dotýkala se ho rukama stejně divoce a nárušivě jako on jí. Její ústa byla stejně žíznivá jako ta jeho. Ani jeden už nebyl schopen souvislého slova. Tak se dorozumívali řeči doteků, hlubokých polibků, šepotů a vdechů.
Sasuke si lehl na Shanu a ona cítila, jak ji zuřivě tluče srdce. Sasuke se ještě zeptal, jestli si to opravdu přeje.

„Ano má lásko.“

Pomalu do ni vnikl a Shana si připadala jak v pohádce. Přála si aby tento okamžik nikdy neskončil, chtěla ho cítit uvnitř sebe napořád.
Milovali se vášnivě a dlouho a nikdo z nich už nemluvil. Jen vzdychali a svět kolem nich pro ně přestal existovat.
Shana se celá napnula a vykřikla rozkoší. Bylo to ohromné. Cítila se tak krásně.

„Sasuke! Ach, Sasuke!“

Unavena a zasněna teď ležela v jeho náručí a nechtěla myslet na to co přijde.

„Miláčku, co teď? Všichni si myslí, že jsi u Orochimara a jak se ti podařilo od něj přijít až sem?“
„On si myslí, že jsem se šel projít, zcela mi důvěřuje.“
„A kdy budeme znova spolu? Já už to bez tebe nevydržím!“
„Lásko, nejdříve ukončím výcvik u Orochimara a splním si svůj sen a pak se pro tebe vrátím! To přísahám!“
„Ale já – já…“
„Neboj, já zase přijdu. Také to už bez tebe tak dlouho nevydržím a kdybych mohl vzal bych si tě sebou hned ale…“ na chvíli se odmlčel „Miluji tě celým svým srdcem a nedopustím, aby se ti něco stalo.“

Sasuke se k Shanu vracel co nejčastěji mohl. Tak, jak mu to čas dovolil.