Neji a Hinata

„Do**dele, do**dele, do**dele!“ Křičel neodbytný a hlasitý hlas v mojí hlavě. Dívala jsem se totiž na svůj těhotenský test v mých rukou, jehož výsledek mi doslova vyrážel dech
„Je to pozitivní! Chápeš? Pozitivní“'Ozval se znovu ; hlas, jenž mi dělal skutečnost ještě více krutou a realističtější. „
Vždy´t to byla jen jedna přenádherná noc, noc v blažené nevědomosti, noc kde se nedbalo na její následky a já jsem díky ní těhotná.“ Po tváři mi steče neodbytná slza, kterou hned rychlým pohybem ruky setřu a zhluboka se nadechnu, abych se uklidnila
''Tak jo, jen se uklidni ... ale.“ Povzdech „ale myslím, že už to více nejde'' šeptajíc si pro sebe tichá slova zatím co strojím u umyvadla a hledím do zrcadla na obličej bez výrazu. Z úst mi výjde další povzdech a já si opřu čelo o chladné sklo.
''Musím mu to říct… ale jak? Ani nevím jestli jsem připravena žít v manželství... možná bych, možná bych měla počkat, dokud nevymyslím, co chci říct Nejimu a hlavně jak mu to chci říct. Nejhorší je, že kdyby použil Byakugan tak by se o dítěti hned dozvěděl ... musím tomu zabránit na každou cenu!“ sevřu ruce v pěst a napřímím se „Je rozhodnuto.“ Od umyvadla trochu postoupím směrem k vadě, kde otočím kohoutek a dívám se jak se voda pomalu naplňuje vodou ještě si tam přidám pěnu.Zatím co se napouští teplá voda, tak si zchladím obličej vodou, která vytéká z kohoutku nad umyvadlem. S menším úsměvem zvednu hlavu. Úsměv mi však zmizí z tváře, jakmile se ozve silné zaklepání, jenž přehluší poměrné ticho. Rychle zastavím tekoucí vodu a tiše přejdu ke vchodovým dveřím. Nejdříve se kouknu, kdo tam stojí a k mému nenapodobitelnému ‘štěstí‘ tak stojí zrovna Neji. Zalapu po dechu a stejně tiše jako jsem přišla ke dveřím, tak i odejdu zpět do koupelny. S třesoucíma rukama si svléknu oblečení a ponořím se do vody.
.“Neji co tu proboha chce?“ začnu si konečně vše pořádně uvědomovat
“Budu předstírat že tu nikdo není, vlastně to už teď dělám. Snad nepoužije Byakugan.“ Šeptajíc si pro sebe a pomalu zavírajíc oči, ale hned nadskočím jakmile se ozve další mohutné zaklepání na dveře, ale naštěstí, k mojí úlevě, hned po tom jsou slyšet vzdalující se kroky.
„Takže si to ještě jednou přeberu, jsme těhotná s Nejim, s nikým jiným to být nemůže. Další věc je, že nevím jak mu to říct, takže něco vymyslet a pokud to bude možné, tak se mu i vyhýbat.“ Z úst mi vyjde smutný povzdech
„Nebude to vůbec snadné, snad odejde někam na misi a já taky.“ Zabořím hlavu do dlaní a dál přemýšlím a vzpomínám na onu noc.
**
Tři týdny uběhly a zatím jsem se Nejimu dokázala vždy úspěšně vyhnout.Ale jednou to nemohlo vyjít, zvlášť když ztratím pozornost.
Zrovna byla sobota, den po tom co jsem se vrátila z úspěšné mise, Tak jsem vyrazila pod svůj oblíbený strom na okraji jezera. Fascinovaně jsem se dívala jak vítr čeří vodu a zachvěla se při dokonalém odrazu slunce a krajiny na hladině.
Chodila jsme k jezeru abych se odpoutala od svých myšlenek, ale jediné na co jsem mohla myslet bylo dítě, pořád dítě. Stále jsem nevěděla jak o něm říct Nejimu, nebo jsme nemohla?? Smutně jsem zavrtěla hlavou a byla již na odchodu, ale musela jsme zastavit. Oři se mi rozšířily a chvíli trvalo než jsem vykřikla jedno slovo.
„Neji“ o pár kroků jsem ustoupila, což zapříčinilo uklouznutí a pomalý pád do vody. Naštěstí mě Neji chytil za ruku a přitáhl těsně k sobě. Moje snaha o vyškubnutí se nedařila, jelikož držel velice pevně.
„Proč jste se mi vyhýbala Hinato?“ v jeho hlase byl jasně slyšet vztek a smutek, což zapříčinilo můj opětovný pokus o vytrhnutí, ale díky tomu své sevření upevnil.
„Já jsme se ti nevyhýbala“ odpověděla jsem nejklidnějším hlasem, na který jsme se zmohla.
„Nelžete mi!“ jeho hlas zněl výhružně
nelžu“ vypravila jsme se sebe, on se na mě díval jako by mě chtěl pohřbít za živa, ale naštěstí mě pustil jen do mrazivé jezerní vody. Jen co jsem s potopila, už jsem se snažila dostat nad hladinu abych získala vzduch. Namáhavě jsme si klekla na vodu, z černých vlasů mi skapávala voda.
„Jsi naprostej osel.“ Zakřičela jsem na něj ale neznělo to vůbec naštvaně.
„Neměla by jsi mě urážet, navíc když jsi se mnou i spala.“ Řekl prostě jako by to nic neznamenalo. Po tváři mi stekla slza a za ní další a další, jenž dokonale splývaly s vodou z jezera.
„Skvěle chceš snad vědět, že s mi to líbilo? Že jsem totálně šťastná? Co Neji? Povídej, řekni mi to!“ teď už jsme křičela a bouchla několikrát za sebou pěstí do vody. Ne musím se uklidnit, co dítě?! Problesklo mi v hlavě . PO uklidnění jsme se podívala na Nejiho, zatím stál na místě a díval se přímo na mě. Radši jsem znovu sklopila hlavu , postavila se a došla na břeh. Už jsme se na Nejiho nekoukla a jen jsme pomalým krokem odcházela. Můj plán nevyšel, Neji mě totiž dostihl a kolem pasu mi omotal své dvě silné a teplé paže, které mě přitiskly blíže k jeho tělu, chtě nechtě jsme s musela zachvět. Neji položil jednu dlaň na mé břicho.
„nechtěla by jsi mi náhodou něco říct?“ zašeptal mi otázku do ucha.
„A-ano, ale nevěděla jsem, vlastně nevím jak…“ odpověděla jsem mu po pravdě a čekala co přijde dál.
„Dobře, chápu tě. Ale jak dlouho už víš o tom že jsi těhotná?“ zeptal se klidně snad i s úsměvem, chtěla jsem odporovat, ale místo toho jsem jen ochotně odpověděla.
„Tři týdny.“
„A proto jsi se mi vyhýbala?“ pokračoval dál klidným a milým hlasem.
„Ano“ řekla jsem prostě. Neji si mě obrátil k sobě a znovu promluvil
„Nikdy tě nenapadlo, že ke mně můžeš kdykoliv přijít? Zejména pokud je to něco důležitého.. A Omlouvám s pokud jsem udělal cokoliv kvůli čemu jsi se mi vyhýbala. A navíc dítěte se nemůžu dočkat.“ Nevěřícně jsem se na něho podívala do jeho tváře, kde pohrával lehký úsměv. Chvíli trvalo, než jsem se zmohla na odpověď.
„Ale Neji. Je mi líto, že jsi o tom nevěděl, vlastně věděl nebo ne? To je vedlejší .. ale Já.. Já nevěděla jak se s tím mám vypořádat a jak ti to říct“ vyhrkla jsem a opřela si hlavu o jeho hruď. Neji si začal hrát s mými dlouhými a pořád mokrými vlasy.
„To je dobrý, už si s tím nelam hlavu. Myslím si, že budeš dobrá matka.“ Zašeptal a položil si bradu na mou hlavu.
„A já se budu snažit být dobrý otec.“ Dořekl Tělem mi projela vlna nepředstavitelné radosti. Nevěřila jsem, že by dítě přivítal tak nadšeně, ale hlavní byla přítomnost.

Neji mi dělal oporu ve všem, zvláště, když jsme se od Tsunade dozvěděli, že to nebude jen jedno dítě, ale rovnou dvě. Neji byl velice šťastný, ale mnou procházela nervozita, jenž nebyla zapotřebí.
**
Osm měsíců uběhlo velice rychle a bez problémů, ale bohužel teď ty komplikace nastaly. Ležela jsem v nemocnici s vysokou horečkou a smutně se dívala na Nejiho, který si dělal starosti o mně a o děti. Neji u mě zůstával pořád, nechtěl odejít.
Jednou když za mnou přišel Kiba a Ino mnou projela vlna bolesti, zadržela jsem vzlyk a zmáčkla Nejimu ruku, ve které byla ta má.
„Neji…“ to bylo vše na co jsme se zmohla, ale naštěstí to pochopil a běžel za doktorkou.
Vše jako by se seběhlo rychle, i když to trvalo pět hodin. Neji byl se mnou, držel mě za ruku a něžně hladil po vlasech. Porod proběhl bez komplikací i přes mojí vysokou horečku, s kterou jsem byla ještě několik dní v nemocnici.

Ale i přes to všechno, přes začátek, kdy jsem ani nedoufala vše dopadlo překrásně. Narodili se dva krásní chlapci. Neji pojmenoval prvního chlapce Satoru /Osvícený/ a já jsem pojmenovala druhého chlapce Ryuu /drak/. Oba dva se velice podobali Nejimu, jen po mně měli tmavší vlasy a stejně jako já a Neji vlastnili Byakugan.