Real Fanfictions

Anděl a démon (10.)

___________________________________________________________________________________________________________________
SATAN

Dodatek autora:: 

Jde se na to. Satan dělá odvážný krok, aby zjistil kdo je vlastně ten Rokuro.
A Kouhei... No Kouhei... Co byste čekali od Spasitele? Prostě typickej spáč. Laughing out loud Vánoční dáreček uvnitř. Laughing out loud
Děkuju všem za komentáře, za čtení atd. atd. Krásné Vánoce a stejně tak štasný nový rok. Smile:)Smile:)Smile:)Smile !!!!!

Neušlechtilý - 1. kapitola

Cítím puch.
Stále stejný puch.
Stále stejná vlhkost, stále stejné místo.
Stejný přídavek jídla a pití za den, stejní věznitelé, stejný vězenci.

Dodatek autora:: 

Jestli od toho očekáváté ostré scény bez děje, tak vás musím zklamat. Tahle malá sériovka bude sladká jako cukrová vata s dodatkem problémů obyčejného života poddanstva a lidí výš postavených. Zrada, přátelství, láska, povrchnost... Zavítejte do království Horatio a vše tam najdete:-)

Noc na rozloučenou

"Co tady děláš? Nemáš náhodou hodinu? Nebo se snad něco stalo?" zeptal se mě profesor, když jsem bez klepání vrazil do jeho kabinetu. Seděl za obrovským, dřevěným stolem.

Dodatek autora:: 

Milí čtenáři, děkuji všem, kteří si přečetli mou povídku. Omlouvám se za případné chyby v textu, snažila jsem se jich vyvarovat, ale nikdy si člověk nemůže být plně jistý správností. Smile) Doufám, že se Vám povídka líbila a budu ráda, za Vaše jak kladné, tak i záporné komentáře, ze kterých si mohu vzít ponaučení a psat lepší a lepší povídky. Wink

Chci cítit tvůj dotek...ale srdce ti nedám II.

To, co se mnou dělal on nedokázala ani má bývalá přítelkyně. A to musím říct, že jsme pomalu dali celou kamasutru.

Dodatek autora:: 

Ahojda...tak tady je již druhý dílek povídky Chci cítit tvůj dotek...ale srdce ti nedám
Jak jsem říkala je již o dost peprnější (fakt o dost proti té první) a snad i o něco delší, i když se mi pořád zdá krátká. No snad se bude líbit i tato.
Jo a ještě chci dodat ,že děkuji všem kteří mi napsali jakýkoli komentík...vážně potěšily

P.S. dodatek pro Swooki: pokoušela jsem si už dávat větší pozor na čárky ale určitě tak budou nějaké ty chybky(jak se znám) xD

Anděl a démon (9.)

______________________________________________________________
MASAHIRO
______________________________________________________________

Dodatek autora:: 

Zlom, ale nikoli konec.
Omlouvám se, že je to po takové době, ale opravdu mám problémy s rukou a špatně se to píše. Snad se bude líbit. Příběh se odvíjí dál a komplikuje. Objevuje se další postava. A hádejte - je to chlap. xD

Anděl a démon (8.)

__________________________________________________________
SPASITEL
__________________________________________________________

Dodatek autora:: 

Tento díl je věnován vysvětlování, Spasitely a Kouheiovi. Neukamenujte mě, pls!
(Hezké počtení.)

Ďábel ze skleněného sálu

"Vydrž to, lásko," zašeptal jsem do tvých světle fialkových vlasů a beznadějně vyhlížel pomoc. Věděl jsem že nepříjde,přesto jsem si to nechtěl přiznat.

Dodatek autora:: 

No co k tomu dodat...Snad jen, že se omlouvám za případné chyby a nesrozumitelnost textu, pokud něčemu nebudete rozumnět...Smile)

Hvězda v srdci

[center][=BurlyWood][b][i]Miluji noc, když hvězdy svítí, a mohu snít,
jak krásné by bylo tě u sebe zrovna teď mít.
Miluji snění, protože realita v tu chvíli není.

Dodatek autora:: 

Tuhle báseň jsem sepsala opravdu před lety, a když jsem dnes hledala recept na jedno vánoční cukroví, udeřili mě mé kdysi sepsané verše na cárech papíru do očí.
A tak jsem si řekla, že opráším mé staré řádky, a ukážu je vícero očím Wink

That was real?

Dnešní den byl únavný, ještěže už je pátek... Co to? Nějakej kluk stojí u našeho vchodu. Asi na někoho čeká…Pomyslím si a dojdu k vchodovým dveřím.
„Sakra!“ Zanadávám potichu. „Kam jsem zase dala ty klíče?“ Začínám prohrabávat všechny kapsy, jak nějaký magor až si vzpomenu, že je mám v tašce. „Jak jinak,“ zamračím se na ně, jako by za to mohly.
„Julie?“ Osloví mě onen čekající kluk.

Dodatek autora:: 

No tak nějak se stalo, že jsem napsala nenávazné pokračování k povídce Memory of a freak.
Těším se na váš názor a děkuju všem, kteří si tuto povídku přečtou ^^

Chci cítit tvůj dotek...ale srdce ti nedám I.

Ahoj, jmenuji se Yurimi a už od narození jsem velmi veselé dítko.Před několika dny mi bylo 18 let a v práci jsem dostal přidáno.Má radost sahala do neuvěřitelných výšek.I dnešní den se zdál skvělý.
Šéf mě pustil o dvě hodiny dřív, takže jsem měl dostatek času jít nakoupit.Cestou na nákup mě potkala černá limuzína, která patřila panu Takuzovi.
Byl to bohatý floutek,který údajně měl pletky s obchodníky s bílým masem. Ano, to je asi jediná věc (tedy kromě peněz pana Moyoty,což byl jeho otec ,který se nejspíš obrací v hrobě) co ho proslavila.Ale jinak to byl docela milý člověk.Je mu asi 21 let,má černé krátké vlasy,snědou pleť a až mírně krvavě červené rty.Jednou se stavil u nás v obchodě.Trochu jsme se zakecali a pak už ho jen občas potkávám na ulici u jeho limuzíny.Pokaždé si nějakou tu chvíli povídáme.
No a to stejné se stalo i dnes akorát s tím rozdílem,že mě pozval k němu domů na šálek kávy.S radostí jsem přijal.Takže můj nákup musel počkat,i když mi to v tu chvíli fakt nevadilo.Kolikrát za život máte tu možnost projet se limuzínou.

Dodatek autora:: 

Ahoj...tak tohle je moje první povídka ,je sice krátká ale slibuji(tedy pokud vyjde),že ta příští bude delší a možná už i trochu peprnější xD
Budu moc ráda za všechny komentíky co mi pošlete.(kladné ale i ty záporné)
Jo a ještě jedna věc...Hoykudži ten název mě jen tak napadl takže ho na mapě nehledejte xD
Díky všem

Syndikovat obsah