Anděl a démon (10.)

___________________________________________________________________________________________________________________
SATAN
___________________________________________________________________________________________________________________

Zničeně a unaveně se podívám na nenápadné hodiny visící na stěně mého pokoje.
...Den. Jeden celý den. Nedokážu ho uklidnit. Vím to... pomyslel jsem si a zbaběle ho pustil. Možná, že zbaběle, útěkem od něj. Možná jen smířeně. Nevím. Prostě jsem ho pustil a vstal. Musel jsem něco dělat. Cokoli. Cokoli jiného než se koukat do těch prázdných zelených očí.
Vztekle jsem uhodil pěstí do zdi. Nic jsem necítil.

"S*kra řekni mi co mám dělat! Nevím to! Nevím! Nejsem vševědoucí!" zakřičel jsem na něj rozlobeně. Masahiro na mě poprvé za tu dobu dobrovolně upřel pohled.
"Zabil mě." zašeptal roztřeseným hlasem mladý anděl. Ječel tak dlouho, že vydal sotva hlásku.
"K-kdo?" zakoktal jsem nechápavě. O čem to mluví?

"Ro-ku-ro." vyslovoval pomalu a pečlivě můj andílek. Jako nějakou motlitbu. Už zase hleděl někam mimo.
"Kdopak to je?" klekl jsem si k Masahirovi.
Ticho. Tak zdlouhavé a tíživé. Měl jsem pocit, že mě snad udusí.
"Masahiro! Kdo to je?!" zatřásl jsem s ním. Nenechám přece ujít svou jedinou naději! Naději na - na něj.

Nechtěl jsem to udělat, přesto jsem nakonec usoudil, že musím. Došel jsem k rohu pokoje a zmáčkl určený kód na klávesnici. V pokoji se ihned objevili dva výše postavení démoni.
"Pane?" zeptal se s pozdviženým obočím jeden z nich.
"Zjistěte mi s kým se tento anděl stýkal - hledám jméno Rokuro." rozkázal jsem chladně.
"Anděl?" zašeptal druhý démon.
"Ano."
"Ale pane..."
"Já vím. Běžte."

Démoni neochotně kývli a stejně jako se objevili, zmizeli. Zbývalo jen čekat.

___________________________________________________________________________________________________________________
KOUHEI
___________________________________________________________________________________________________________________

Probudil jsem se s tíhou na svém těle. Zatřepal jsem hlavou.
...Je to možný?! To si dělá srandu!...křičel jsem v duchu a upřeně hleděl na ruku omotanou okolo mého pasu.
"Hej! Okamžitě mě pusť!" zaškubal jsem s Spasitelem a snažil se ho ze sebe dostat. To čeho jsem docílil mě dostalo. Zamručel nějaké velmi srozumitelné "ehň" a na mě dopadla ještě jeho noha, kterou omoval podle příkladu své ruky. Nemohl jsem se hnout.
"Ty parchante." zavrčel jsem sám pro sebe, protože jsem netušil co by dál mohl udělat, kdyby mě slyšel. Asi by mě udusil vlastním tělem.

Snažil jsem se klidně dýchat a moc se nevrtět. Na zádech jsem cítil pravidelné zdvihání Spasitelova hrudníku, na břiše mě hřála teplá dlaň, která mě podivně uklidňovala. Dodávala mi klid, který jsem už dlouho necítil.
Zároveň jsem však cítil Spasitelův klín na svém stehně a to mě rozhodně klidného nenechávalo. Zase se ve mě svářili protichůdné pocity.

"Aaaahm." zívl po dobrých dvou hodinách Spasitel. Začal se třít o mé tělo, jak se probouzel a já se lekl, když na něj můj vlastní klín začal reagovat. Okamžitě jak povolil své železné sevření, vyletěl jsem z postele do koupelny a začal na sebe stříkat ledovou vodu.

Bylo mi jedno, že na sobě mám pyžamo (které jsem ukradl majiteli chaty ze skříně)a že je mi neuvěřitelná zima ze zahřáté postele. Potřeboval jsem se zchladit.
Kapalo to ze mě, třásl jsem se, ale mé tělo přestalo mít nevhodné chutě.

"Do-" otevřel Spasitel dveře a vyjeveně na mě koukal. Vražedně jsem se na něj podíval a měl chuť mu vyškrábat oči.
Než jsem stačil cokoli ceknout, vyběhl pryč. Překvapeně jsem hleděl jeho směrem a voda ze mě jen odkapávala na chladnou podlahu.
"Okamžitě to ze sebe shoď!" zakřičel mi před obličejem najednou mladík a posunul mě směrem ke sprše.
"To ani náhodou." odsekl jsem naštvaně a snažil se ho obejít. V rukou držel obrovskou a na pohled měkkou osušku.
"Zmlkni a svleč se, pust horkou vodu a pohni. Takhle se nachladíš." vrčel na mě starostlivě Spasitel.
"Vždyť jsem démon!" namítl jsem.
"To neznamená, že nemůžeš dostat horečky." zachrčel Spasitel, ručník hodil na zem a začal mi rozepínat knoflíky od pyžama.

"Co to děláš! Dej mi pokoj!" zavrčel jsem na něj. Neodpověděl mi, jen po mě hodil výhružný pohled stylu "o nic se nepokoušej, stejně ti to bude prd platný" a rychle mě dovysvlékl z horního dílu pyžama. U kalhot se však zarazil.
"Ahm." zamručel a lehce zrudl. Vítězoslavně jsem se zaculil, ale v ten moment jsem ucítil dotyk na pasu a kalhoty letěly dolů. V samou chvíli mě posunul před sprchu a začal na mě pomalinku pouštět teplou vodu.

"Chceš i namydlit?" usmál se na mě spokojeně Spasitel a já se cítil víc než trapně. Teplá voda pomalu zaháněla zimu a třes a pohled na mladou postavu přitažlivého muže mě znervózňoval.
Hleděl jsem do očí barvy karamelu, toužil jsem prohrábnout rozcuchané trošku delší medové vlasy. Štíhlá téměř pohublá postava s bledou pokožkou, která připomínala mouku a mramor. Tak odlišný vzhled od Satana... A přesto, a přesto neskonale krásný.

"Vypadni." poprosil jsem zajíknutým hlasem a cítil jak to všude ve mě pne.
"Pojď z té vody, osuším tě. Zase to nesmíme přehánět. Proč jsi po ránu tak blbnul?" zašeptal něžným jemným hlasem Spasitel a mě se v tu ránu podlomila kolena. Zachytili mě křehké, ale pevné ruce.
"Ach jo, ty si fakt nedáš říct. Včera si zachraňoval ty mě, dnes já tebe." zamumlal si sám pro sebe Spasitel a mě došlo, že konečně odhodil masku toho nesnesitelného muže. Nesnesitelného Nejvyššího anděla. Nesnesitelné bytosti. Nesnesitelné. Nesnesitelného. Prostě arogantního b*bce.

Vytáhl mě ze sprchy a i když jsem stále klečel a koukal se zahanbeně do země (proč vlastně?), přehodil přese mě osušku a menším ručníkem mi začal sušit vlasy. Takové všední a přesto milé gesto.
"Proč jsi lezl pod tu ledovou vodu?" pozvedl mi hlavu po tom co mi pečlivě dosušil vlasy. (Použil k tomu i hřejivou sílu svých rukou. To jsem dokázal obdivovat.)

Jak mě držel měl jsem takové nutkání se natáhnout a nechat se líbat. Něžně hladit. Hýčkat. Konečně po dlouhé době být v něčí náruči. Být někým milován. Nevím proč se vize mě a Satana v náručí v porovnání s Spasitel rozplývala. Chtěl jsem ho fyzicky, ale i má duše po něm prahla. (Ano i démoni mají duše. Jen trochu více poskvrněné a ublížené.)

"Promiň." zašeptal jsem tiše a zvedl se. Omotal jsem okolo sebe ten měkký ručník a rychle pospíchal do nějaké jiné místnosti. Doufal jsem, že mě nebude pronásledovat.

___________________________________________________________________________________________________________
SPASITEL
___________________________________________________________________________________________________________

Trochu nevěřícně jsem koukal za postavou zabalenou v modrém ručníku. Koukal jsem se za démonem, ale v té chvíli jsem si toho snad ani nebyl vědom. Viděl jsem jen vyděšenou bytost, která je neuvěřitelně zničená. V těch podivně hypnotizujících zčernalých očích bylo vidět zklamání a vzdávání se. Takové matoucí.

Vyrazil jsem za Kouheiem. Roztržité to ráno. V noci mě hřálo čísi tělo, pak jsem se vzbudil a našel démona celého promrzlého, bránil se starostlivé péči a ještě potom utekl? Pro jednoho ubožáka prostě dost.

"Hej! Kam mizíš!" štěkl jsem po šmouze modré, která přede mnou nemotorně utíkala. Nedostalo se mi odpovědi. Probíhal jsem snad každým pokojem našeho úkrytu, ale nikdy jsem ho neviděl.
"Kde může být?" povzdechl jsem a začal nanovo. V posledním pokusu jsem našel tiše oddechující, skrčenou postavu za kuchyňským pultem.
"Á tady se nám schovává!" usmál jsem se na něj radostně.

"Ne-nech mě být!" zavrčel na mě. Pocítil jsem bodnutí bolesti. Proč mě od sebe neustále odhání? Ano, začal jsem s tím já, ale vždyť po včerejšku... Očekával jsem jakési sblížení. Protože pro mě to byla první bytost, s kterou jsem mohl mluvit po věčnosti.

"Kouheii..." zašeptal jsem prosivě a šel pomalu k němu. Něco na něm mě lákalo. Záhadné nutkání čehosi co jsem nedokázal rozpoznat. Co byl ten cit, který jsem tak dlouho necítil?
Démon vyděšeně vstal a snažil se najít nějaký únik. Nedovolil jsem mu hnout se ani o píď. Přeci jenom má moc, moc Spasitele je o něco větší než démonského pomocníka.
"Co je?" zamumlal jsem těsně před jeho obličejem a zkoumavě si ho prohlížel.
Přišlo něco co jsem nečekal.

_________________________________________________________________________________________________________
KOUHEI
_________________________________________________________________________________________________________

Ucítil jsem drcení neuvěřitelné moci, silné a tak nějak bezpečné. Spasitel i přes moji nechuť přišel blíž a zastavil se těsně u mě.
"Co je?" ovanul mě jeho horký dech do obličeje a já už se nedokázal bránit. Chtivě jsem pootevřel ústa a přiblížil se k těm jeho.

Jakmile jsem se dotkl té rovnoměrné linie tvrdých rtů málem jsem zaskučel bolestí. Moje tělo bylo tak nedočkavé a prosící.
"Mmmm." vytřeštil na mě oči Spasitel a prolomil svou obranu. Zachytil jsem se jeho paží a začal na něj naléhat. Bylo mi jedno jestli také chce nebo ne. Jestli potřebuje nebo odmítá. Otíral jsem se o jeho rty a cítit vřelý dotek na svých promrzlých ústech bylo jako elektrický výboj. Šokující. Spalující.

Odtrhl jsem se od něj a zadíval se mu do očí. Měl v nich něco co mě pouštělo dál. Neodmítal mě. Lehce opatrně zvedl ruce a omotal si je okolo mého pasu. Bez dalších řečí strhl bederní roušku vytvořenou z osušky a začal si mě prohlížet. O jeho nohy se přímo otřel můj penis a já zaskučel. Nepromluvil, ale spokojeně se usmál. Na nic jsem nečekal a začal z něj strhávat oblečení. Vždyť si může půjčit jiné.

Začal jsem ho hladově líbat. Nenechal mě však a převzal nade mnou kontrolu. Prudce si mě k sobě přitáhl a jazykem mi začal pronikat do úst. Spokojeně jsem zavrněl a nechal se plenit. Stejně prudce jako do nich vnikl je i opustil a začal mi líbat krk. Rukama mi sjížděl přes zadek na stehna a zpátky na záda, ale tu nejvíce požadovanou oblast vynechal. Mučit mě bylo od něj víc než pekelné.

Zatímco mě rozptyloval rukama, zuby se mi otřel o pravou bradavku, kterou následovně skousl a olízl.
"Aaah." vyjelo ze mě a jako jeho spokojenou reakci jsem ucítil větší stisk rukou na zadku. O nic jsem se nepokusil. Přidržoval jsem se jeho ramen a nechal se unášet vlnou chtivosti.

Po tom co si dlouhou chvíli pohrával s mými bradavkami a slíbávál jejich okolí sjel jazykem k břichu, které pečlivě obkroužil. Už už jsem si myslel, že mě začne uspokojovat, ale jeho ústa se přesunula na vnitřní stranu stehen a jen jeho vlasy mě šimravě pohladili po naběhlém penisu.

"Prosím." zakňučel jsem nedočkavě.
"E-e." ozvalo se pobavené chichotání toho ba*tarda pode mnou.
Naštvaně jsem ho žduchl, zajel mu prsty do vlasů a přitáhl si ho k prudkému polibku. Překvapil jsem ho takže i on nechtěně vzdychl, vzlášť když jsem začal hladově přejíždět rukama přes jeho tělo. Tlačil jsem na ně, aby můj dotek co nejvíce cítil.

Jeho úd se mi tlačil na břicho a já se o něj začal otírat. Proč ho zlobit?
Ale on mě pevně chytl, nadzvedl a kamsi nesl. Probíral jsem se mu blonďatými vlasy, takže jsem to vůbec nevnímal.
Položil mě na cosi hladkého a já si teprve uvědomil, že ležím na kuchyňském stole.

"Přetoč se a zůstaň ležet." olízl si ret Spasitel a já ihned poslechl. Chytl jsem se dřevěné desky, abych nesklouzl a nemohl se dočkat dalšího dění. Myslel jsem, že do mne vnikne celý a najednou, ale on mě první chvíli hladil po zádech hřejivým a příjemných dotekem, který neuvěřitelně uvolňoval.
Pak se mi dotkl jemně dírky navlhčeným prstem. Lechtavě ji pohladil, než do mě vnikl. Nevnímal jsem bolest ani pnutí jen radost a uspokojení. Když jsem jen spokojeně zavzdychal, vnikl do mě dalšími prsty a začal mě roztahovat. Po chvíli prsty vyndal a skoro hlubokým hlasem zašeptal:
"Otoč se. Chci ti vidět do tváře."

Jeho chtění a otevřená přání mi hnala rudou do tváří, ale jeho úsměv mě potvrzoval v tom, že není proč.
Neuvěřitelně erotickým dotykem mi roztáhl nohy a začal do mě pronikat. Zabolelo to a já zaskučel. Chvilinku počkal, ale ihned zase pokračoval.
Rukou mi konečně začal mnout penis a tím mě vykolejil z vnímání bolesti. Zbyla jen rozkoš. Čím víc se blížil vyvrcholení, tím víc zrychloval. Já už jednou vyvrcholil, ale můj penis byl hned zase připravený. Přidržoval se mě levou rukou za rameno a pravou mě stále uspokojoval. Oba dvě jsme vyvrcholili a jeho tělo na mě unaveně dopadlo celou vahou.

S povzdechem ze mě vystoupil. S beze slova mi podal ruku, aby mi pomohl na nohy. Musel jsem jít po svých, přestože se mi kolena co chvíli podlamovala, byl taky vyčerpaný. Společnými silami jsme došli do ložnice a ulehli do postele. Vzápětí jsem usnul a cítil se neuvěřitelně naplněný.