Chci cítit tvůj dotek...ale srdce ti nedám I.

Ahoj, jmenuji se Yurimi a už od narození jsem velmi veselé dítko.Před několika dny mi bylo 18 let a v práci jsem dostal přidáno.Má radost sahala do neuvěřitelných výšek.I dnešní den se zdál skvělý.
Šéf mě pustil o dvě hodiny dřív, takže jsem měl dostatek času jít nakoupit.Cestou na nákup mě potkala černá limuzína, která patřila panu Takuzovi.
Byl to bohatý floutek,který údajně měl pletky s obchodníky s bílým masem. Ano, to je asi jediná věc (tedy kromě peněz pana Moyoty,což byl jeho otec ,který se nejspíš obrací v hrobě) co ho proslavila.Ale jinak to byl docela milý člověk.Je mu asi 21 let,má černé krátké vlasy,snědou pleť a až mírně krvavě červené rty.Jednou se stavil u nás v obchodě.Trochu jsme se zakecali a pak už ho jen občas potkávám na ulici u jeho limuzíny.Pokaždé si nějakou tu chvíli povídáme.
No a to stejné se stalo i dnes akorát s tím rozdílem,že mě pozval k němu domů na šálek kávy.S radostí jsem přijal.Takže můj nákup musel počkat,i když mi to v tu chvíli fakt nevadilo.Kolikrát za život máte tu možnost projet se limuzínou.

***POZDĚJI PŘED TAKUZOVÝM DOMEM***

Jeho dům byl naprosto kouzelný.Vskutku, jako jeden z těch luxusních domků z mang. Na které já v životě peněžně nedosáhnu.( Bohužel *fňuk* ) Dveře nám otevřel milý komorník,který mě i následně provedl celým domem. Ke konci prohlídky mi ještě ukázal salonek a zavedl mě za Takuzem.
"Dáte si čaj sire...nebo dnes raději přijde na chuť hrnek dobré řecké kávy?"Zeptal se komorník a nenápadně si mě při této otázce na Takuzu prohlédl.
"Přines nám kávu a vypijeme si ji zde." řekl Takuzu a komorník na něj jen kývl hlavou.
Netrvalo to dlouho a komorník se vrátil i s našimi nápoji.Popíjeli jsme kávu a přitom se náramně bavili.Samozřejmě padly i ty nudné otázky jako třeba:Co teď děláš?, Kam si chodil na školu? nebo třeba Proč jsi v tomhle městě? Jak jsem se dozvěděl ani on není odtud.Narodil se v Tokiu ale s rodiči se odstěhovali kvůli velkému hluku a otcovým migrénám. Já zase pocházím z maličké ,zapadlé vesničky uprostřed Japonska a nejbližší město bylo Hoykudži.Takže...
Káva byla dopita ale naše konverzace nebrala konce.Přerušil ji až komorník otázkou ,kterou jsem ani moc nepochopil .Tedy jsem spíš nepochopil odpověď.
"Kterou z vašich dam si budete přát dnes sire?"zeptal se komorník.
"Dnes ani jednu...dnes si přeji jeho." řekl Takuzu a ukázal při tom na mě.

„Jste si jist?“ opět promluvil komorník. Takuzu jen přikývl hlavou a naznačil mu ať už odejde.Komorník ihned i s ostatním personálem okamžitě odešli takže v pokoji jsme zbyli jen my dva.Pořád jsem mírně nechápal co se myslelo těmi ženami a mnou ale nechal jsem to plavat, nejspíše jde o nějakou zábavnou hru.Takuzu vstal z křesla na kterém až do teď seděl a velmi pomalým krokem mířil ke mně.Když byl ode mě jen pár metrů ,rozepnul košili a šibalsky se usmál. Trochu mě to zaskočilo a já automaticky couvl dozadu. Narazil jsem při tom ale do velkého dubového stolu co stál přímo za mnou.

„Kampak mi to utíkáš?“ ušklíbl se Takuzu a pohledem přejel na stůl.“Skvěle...už jsi si našel místo kde by jsi to rád dělal...“

„Dě-dě-dělal c-co?“ Ztěžka jsem ze sebe dostal ,docházejíc mi ,že asi nepůjde a hru natož zábavnou.Tím se mu úsměv dvojnásobně protáhl a rukou si mě chytl za radu.Nejprve zlehka přisál své rty na ty mé a pak je několikrát obkroužil jazykem.

Slabě se mi na okamžik zakousl do spodního retu díky čemu se má ústa pootevřela.Okamžitě do nich vklouzl jazykem a začal je neúnavně plenit.Kupodivu se mi to líbilo takže po nějaké chvíli jsem mu začal polibky opětovat.Nejspíše ho to překvapilo neboť na chvíli zpomalil.Spokojeně jsme se líbali a já neměl tušení co přijde teď.Jednou rukou si mě chytl kolem pasu a tou druhou mi zajel pod tričko.Nejprve mi zlehka ukazováčkem přejížděl po bradavkách a vášnivě mě při tom líbal.Ale po chvíli mu to asi přestalo stačit a až hrubě ze mě serval tričko.

Konečně mi do cvaklo co se tu vlastně děje a chtěl se začít bránit.No nestihl jsem dán najevo jakýkoli odpor. Okamžitě se mi přisál na ústa. Začal ze mě stahovat i kalhoty a to už jsem vážně nevydržel a odstrčil ho od sebe.

„Tohle já nechci...ze začátku se mi to líbilo ale dál už pokračovat nemůžu...“na chvíli jsem se odmlčel a se sklopenou hlavou dodal.“Myslím,že už bych měl jít...“Dořekl jsem a koukl na Takuzu.Vypadal dost naštvaně .Docela mě to vyděsilo ale raději jsem nic neříkal a pokusil se zvednou.Dřív než jsem se ale stihl jakkoliv pohnout ,chytl mě za ruce a hodil na postel.

„Neboj bude se ti to líbit...to ti můžu zaručit.“ Pošeptal mi do ucha. Celý jsem ztuhl a probralo mě až jeho něžné líbání mého malého hrudníku. Lehce jsem zavzdychal načež pocítil jak si cosi hraje s mým páskem u kalhot.

„Nee...dost, přestaň...pros-...“ snažil jsem se mu odporovat ale než jsem stihl cokoli udělat zacpal mi opět ústa jazykem.Problém mu nedělalo ani zapínání u kalhot, které měl do sekundy vyřešené.

Jakoukoli sílu na odpor ze mě naprosto vysál takže jediné co mi už zbývalo bylo vydržet.Ani jsem nepostřehl kdy ze mě stáhl kalhoty.Uvědomil jsem si až,když jeho ruka něžně přejela po mém údu.

Mým tělem proletěl neuvěřitelně velký nával vzrušení.Nejspíše to vycítil a vzal jej pevně do ruky.

Slabě jsem zasténal a rukou silně sevřel peřinu pod sebou.

„Není to ale takhle trochu nepohodlné?“ zeptal se a já si všiml ,že mám na sobě pořád slipy.

„Ne...ta-takhle je mi naprosto skvěle“ řekla má ústa zadýchaným a i roztřeseným hlasem zároveň z toho co se bude dít dál.

I když se mi to líbilo bál jsem se toho co může přijít.Ale i tak se mé tělo ani nemohlo.Jemně mě pohladil po vnitřní straně stehna a slipy ze mě pomaloučku začal stahovat dolů.Na odpor mi ani nezbyl čas. Okamžitě když jsem chtěl něco vyslovit svými ústy zacpal ty mé a ještě si to pojistil zabavením mého klína.