Byl jsi mi přítelem i rivalem. Miloval jsem tě i nenáviděl.

Z počátku jsem to nechápal proč si mě zachránil, proč si vyměnil svůj život za můj. Nechtěl jsem, abys pro mě zemřel. Za to tě nenávidím, ale také jsem ti vděčen.

Po smrti mé rodiny jsem neměl nikoho, všechny jsem je ztratil, byl jsem sám, ale pak jsi se v mém životě objevil ty. Byl jsi jako má rodina. Měl jsem tě rád jako svého bratra.

Zemřel si mojí vinou. Jen proto, že jsem věřil, že plnění pravidel je nejdůležitější a ty jsi za mojí hloupost zaplatil životem. Dal si mi druhou šanci k životu. V ten den jsem vše pochopil.

Vždy jsem si myslel, že smyslem života shinobiho je plnit rozkazy ať se děje cokoliv, ale ty jsi mi ukázal pravdu, i když za velkou cenu – cenu vlastního života. Nic nestojí víc, jako život přítele.

Chceš být anděl nebo ďábel?
Spasitel či kat?
Ty sám nevíš.
Tvá duše bloudí v temnotách.
Ale co nastane pak?
V co doufáš?
Ve spasení nebo snad být ve věčných temnotách?
Stal ses ďáblem, sám, nemilován, všemi opovrhován.
Měl si šanci stát se andělem, měl bys přátele, rodinu a všemi bys byl milován.
Ale ne.
Šel si za svým snem, snem být spasitelem i katem.
Spasitelem svým nebo svého bratra.
Kdo z vás bude spasen a kdo zatracen.
Kdo bude bloudit ve věčných temnotách?
Duše tvá či tvého bratra.
Ty sám nevíš a přesto hledáš klid v duši u samé brány pekelné.
Jak to s tebou dopadne.
Co se stane, až svou pomstu vykonáš?
Přemýšlel jsi o tom, však?
Ne - ty nevíš a stále bloudíš v temnotách.
Jsi smířen s tím, že je to tvým údělem.
Co se stane, když zklameš?
Ty nevíš, ani o tom nepřemýšlíš.
Jen doufáš, že už to nebude jen tvým snem.
Bojíš se, máš z toho strach?

Dlouho slibovaný a očekávaný díl, + další co následují. Akorát už jen záleží na tom
jestli sem někdo zabloudí z Konohy co si ho čtou, a přečtou si ho. Jinak pro ty co si ho čtou tady normálně, tak vám děkuji
Všem vám chci poděkovat, a oznámit že jsem zase zpět co se týče psaní
ps. to víte, ty svátky mi zatížily.
Takže přeji příjemnou zábavu.

8. díl Zapomenutý člen Akatsuki

[=15]Jen co to dořekl, zmizel z místa u okna a objevil se přímo za Konan.
Než stihla cokoliv udělat, uchopil ji silně ze zadu pod krkem aby ji
mírně ubral kyslík za účelem znehybnění a řekl jí: „Proč si asi tak
myslíš, že tu sem? A kdo si vlastně myslíš, že skrývá za tímto hlasem?“
Konan už se zaťatými zuby vzteky řekla s přidušeným hlasem: „Kdo ksakru si?!
Tak už to řekni!!“

[=15]Stíny se pomalu prodlužovaly, jak v Karakura Town nastávala noc. Ve vzduchu však visela nějaká špatná předtucha. A zdálo se, že to vycítila i mladá plavovlasá dívka. Na očích měla stříbrnou masku, ale i tak bylo vidět, že očima neklidně těká sem a tam.
Vzduch prořízlo zaječení a vytí. Dívka se nepříliš zaujatým pohledem podívala kolem sebe a cosi otráveně zahučela. Najednou se celá proměnila. Měla na sobě černé kimono, vlasy změnily barvu na červenou a v ruce držela dlouhý, úzký, černý meč. Zanpakutou.