,,Dárky? Co to může být?“ podivila se Ino s hamižným úšklebkem na tváři.
,,Na každého se dostane, tak tady prosím stůjte a nechte mě pracovat,“vysvětlil Naruto. Přistoupil k těm pěti, co si přivolal a složil pečeť boha smrti. Všech pět pocítilo zvláštní, nedefinovatelný pocit. Když to skončilo, tak se cítili jinak. Jako by skutečně žili. Nechápavě se podívali na Naruta. Ten jim jen řekl:
,,Teď zase žijete plnohodnotný život. Můžete si užívat i zemřít. Prostě jste opět ožili.“

Nepřítel se připravoval útočit na ninji.
Naruto nad sebou a armádou vytvořil společně s ostatními malou skleněnou kopuli. Složili zase nějaké pečetě a přenesli se na povrch. Postavili se opět proti nepříteli, který se nemohl vzpamatovat z toho, že jejich nejlepší útok takhle snadno přežili.

„Už jsem myslela, že jsme o něho zase přišli,“ oddechla si Sakura, Hinata souhlasně pokývala hlavou.
,,On ovládá i mokuton?“ podivil se Yamato.

U Tsunade v kanceláři:
Tsunade si zrovna povídala se Shizune:
,,Takže všechny zprávy jsme odeslaly. Teď musíme jen čekat na odpověď.“

Mezitím v Listové:
Uběhlo jen pár sekund od toho smutného okamžiku, kdy Naruto prošel bránou a nadobro zmizel. Všichni byli zticha a nic neříkali, kromě Sakury, která stále plakala za jejího nejlepšího přítele, kterého už zřejmě nikdy neuvidí. Vstřebávali to co se stalo. To že jejich přítel, spolubojovník a žák se už nikdy nevrátí. Tsunade s Gaarou se naštvaně dívali na Mizukageho a spol., ti se na ně mile usmáli a řekli, že už můžou konečně uzavřít tu jejich dohodu. Stálo tam: