Anime Fanfictions

The Friends Beside Me (DGM)

Title: The Friends Beside Me
Characters: D.Gray-man crew
Genre: depresívne/smutné, drama, záhadné
Chapters: 1/1 (jednorázovka)
Published: 17. júl 2008 19:30
Updated:---
Dedicated to: Venované drahému Lavimu

Výkriky prehlušujúce aj ruch boja...

Karmínovo červená krv zmiešaná s krvou čiernou ako noc...

Zúfalé pohľady...

Horké slzy...

Hlas strachu...

To všetko...

Bolo po všetkom... Už nebolo pomoci tým, ktorí stratili svoj život v boji. Nezostalo mu nič iné, len sa prechádzať medzi pomedzi súmerne usporiadaných schránkach tiel, v ktorých boli uložené jeho spomienky, jeho pocity, jeho dôvod sa vždy odraziť od tvrdého dna a vyplývať na povrch. Pre jednu časť tejto mozaiky bol aj on jej svetom. Presne si pamätá, ako držal tú krátkovlasú dievčinu v náruči, ako z nej pomaly vyhasínal život, i keď oň neprestala zápasiť ani na sekundu... Nemusíš sa hanbiť za svoje slzy, Lavi.. Nenechaj umrieť aj Allena.... Bolo posledné, čo vyslovili jej pery, keď strácali svoju farbu. Ani to nemohol splniť, jej posledné želanie.. Už to nebol len tmavý atrament na povrchu papiera, jeho staré ja ho ešte nestihlo zabiť a zvíťaziť nad ním. Ešte nie. Nikdy sa mu to nepodarí. Práve preto jedna slaná slza dopadla na jej bledú pokožku, keď navždy odišla k Bohu, pretože pri ňom mali jeho Apoštolovia - Exorcisti, od dávna svoje miesto. A tam snáď mohli nájsť večný pokoj, sledujúc svojich milovaných z diaľky. Budú sa pozerať aj oni? Suman, Miranda, Crowley, Kanda,... Prečo všetci, ktorých miloval, zmizli... Ako mihotajúci dym, do ktorého fúknete vzduch. Snažíte sa chytiť jeho sivastú tancujúcu siluetu, ale aj tak siahnete do prázdna... Stratil aj toho posledného... Láskavého Pierrota Temného rádu. Toho, koho mal zničiť čas, čas zničil sám...

Je Boh spravodlivý, ak nechal žiť len mňa?

Dodatek autora:: 

Notes: Po strašne dlhom čase som sa rozhodla napísať fanfiction. Podľa mňa som strašne... poľavila? Každopádne, venovaná Lavitkovi Smile

Time Falling out of These Hands (DGM)

Title: Time Falling out of These Hands
Anime: D-Gray.Man
Characters: Miranda Lotto, Allen Walker, Lenalee Lee, Road Kamelot
Genre: depresívne/smutné, záhadné, drama
Chapters: 1/1 (jednorázovka)
Published: 21. júl 2008 17:00
Updated:---
Dedicated to:---
Notes: Ježišmária! Toto mi trvalo skoro celý deň... Začiatok som písala v noci na posteli. Myslela som, že mi odpadne ruka, preto som si čarbala na okraje a vznikol z toho aj Mirandin podpis...

Neviem, či som vôbec niekedy zažila toľko bolesti - pálčivej, bodavej, nepríjemnej - ktorá si razila cestu až do mozgu a potom do očí v podobe pramienkov teplých sĺz, ktoré stekali po mojej tvári. Ako nejaký démon, čo posadol moje telo. Nie, že by som nikdy predtým neochutnala odpornú chuť bolesti; bolo pre mňa agóniou vstať každé ráno 9. októbra, vždy zažiť to isté, čo včera mnohokrát za sebou. To bola psychická bolesť. Táto bola výlučne fyzická. Nikdy do teraz som naozaj takto netrpela. Bolo to ako nočná mora vracajúca sa každú sekundu do tej najdesivejšej pasáže.

"N...Nie... Pomôžte mi..." Vzlykla som, cítiac na perách slanú chuť sĺz a krv. Vôbec som si necítila ruky ani zápästie. Akoby boli odo mňa odťaté surovým spôsobom. A možno vtedy niekedy som stratila vedomie úplne. To ma však teraz netrápilo. Čo je táto strata oproti tomu, že budem o pár minút mŕtva, ak nie hneď teraz?

Dodatek autora:: 

Notes: Ježišmária! Toto mi trvalo skoro celý deň... Začiatok som písala v noci na posteli. Myslela som, že mi odpadne ruka, preto som si čarbala na okraje a vznikol z toho aj Mirandin podpis...

Nový sanin 1.díl

„Babčo Tsunade, odcházím. A nesnaž se mě zastavit prosím,“řekl smutně blonďák v kanceláři Hokage.
„Cože? Proč chceš odejít? Je to kvůli Jirayovi?“ ptala se ho jeho nadřízená.
„Máš pravdu je to kvůli němu a tomu co tu zanechal pro mě. Nevím jestli se vrátím, ale doufám že se ještě uvidíme,“ pokračoval Naruto a otočil se k odchodu.
„Naruto, hodně štěstí a dej mu co proto i za mně,“ podpořila jeho rozhodnutí Tsunade.

Krvavé šílenství

Předem upozorňuji na častý výskyt krve!!! }:)

Podívala se vzhůru na modravé nebe ozářené ranním sluncem. Lehký větřík si pohrával s jejími dlouhými černými vlasy a ona blaženě přivírala oči. Hejno malých vlaštovek se jí prudkou rychlostí přehnalo na hlavou a poletělo lesem. Vykročila stejným směrem.
Směrem své budoucnosti, svého života… Povytáhla si roztrženou a ušpiněnou sukni a proběhla ostrými křovisky, jež při každém dotyku řezaly jako desítky kunaiů. Prohlédla si svou ruku a bez sebemenšího překvapení zjistila, že na ní má dlouhý hluboký šrám plný stékající rudé krve.
Neodolala. Ta karmínově zbarvená tekutina lákala svou kovovou vůní. Dívka k ní sklonila hlavu a olízla se. Jak toto milovala! Krev… to byl jeden z hlavních smyslů jejího života. Pro krev zabíjela a bojovala.
Znovu slízla krev z rány a otupena tou chutí se vydala dál. Nad ní se začalo smrákat, i když se teprve schylovalo k časným ranním hodinám. Byla dnes opravdová zima, ale dívka chlad vůbec nepociťovala. Měla na sobě jen protrhanou sukni, vysoké kožené boty a triko končící pod prsy s dlouhými rukávy. Oblečená nebyla nijak zvlášť dobře, zato o její vlasy by se popraly snad všechny dívky ze Suny-písečné vesnice, jejíž znak se leskl na dívčiné čelence.
Její oděv byl celý zářivě červený, tak jako její oči. Škrábance ji již nezajímaly. Jejím dalším cílem totiž bylo najít si nějakou oběť. Vyšla tedy na kamenitou pěšinku, zasypanou listím a odhrnovala zasahující větvě.
‚Nic necítím…‘ Pomyslela si a nasála do plic ledový vzduch. ‚Zřejmě tu nikde není jedinej živej tvor…‘ Rozhlédla se kolem, ale nezpozorovala jediný pohyb. V tu chvíli temnou oblohu pročísl blesk a prudkou rychlostí převrátil jeden strom. Ten dopadl těsně vedle dívčiné nohy.

Sen nebo skutečnost??? (Itachi)

Mám tu pro vás jednu mou jednorázovku, která mi prostě jedné noci napadla. Ani nevím jak, ale musela sem to napsat. Nevím jestli se vám to bude líbit, ale mohu říct, že jsem to psala srdcem. Asi sem měla nějakou divnou chvilku, já totiž normálně vůbec takovýhle ff, natož jednorázovky nepíšu. No tak se dyžtak nezlobte, kdyby to na vás dělalo dojem, že je to něco hroznýho. Protstě mi chytla nějaká divná nálada Smile . No sem hodně zvědavá co si o tom budete myslet, i když na druhou stranu radši snad ani..... no nechám to na vás. Přiznávám se, že sem to málem úmyslně smazala, až mi nakonec má druhá polovička mého já přemluvila a dala to sem. Smile

Jako každý večer od toho osudného dne chodím před spaním na naše místo, kde jsme se dřív potají scházeli. Je to to jediné co mi po něm zbylo. S hlubokým povzdechnutím se po cestě zastavím, a plná vzpomínek a bolesti se zakloněnou hlavou, pohlížejíc do nebe vyslovím: „Proč jsi mi jen neposlechl. Proč jen si musel jít… Věděl si, že jdeš na smrt, sám sis to tak naplánoval, ale co já??! Proč jsi mně tu nechal samotnou.“
Slzy mi zalévají pohled do dáli, až najednou mé oči jsou tak zakalené žalem, že si přes ně musím přejet svou dlaní.
Obloha temná a zároveň tak průzračná jako té poslední noci strávené s ním. To všechno mi ho připomíná.
Už je to přes 3 měsíce, a mou duši žal stále neopustil. Všichni říkaly: „Zapomeneš, čas i ty nejhlubší rány zacelí,“ ale já se cítím pořád čím dál tím hůř.
„K čertu se všemi!!! Už mi nebaví takhle žít!“ rozkřiknu do široké dáli přede mnou.
Nakonec se rozejdu dál a kráčím naší oblíbenou cestou k místu, které jsme společně nazývali „Místo našich snů“

Syndikovat obsah