3. kapitola - Shenai

[=15]Ráno se strhlo menší pozdvižení, když skupinka zjistila, že dva její členové nejsou k nalezení.
„Deidaro! Zetsu! Kam se sakra poděli?“ Kakuzu se neprobudil v právě nejlepší náladě. Všichni se zapojili do hledání.
„Tobi, kde jsou?“ Chytl Hidan skrčka za límec.
„Tobi to neví, neviděl je odcházet!“ Dušoval se, ale nikdo mu příliš nevěřil.
„Nelži! Býval jsi Zetsuova pravá ruka a jsi teď Deidarův parťák. Tak kam se zašili?“

[=15]Už sem skoro mrtví a propadám se ještě do větší temnoty než jsem doposud,
A najednou duch a tělo mé lásky se zjevilo nade mnou,
a ihned slyším ten hezký něžní hlásek, který tak miluji.
„Itachi, neboj se sem ráda tam kde jsem a stále tě miluji“
A náhle cítím cit v rukou, nohou a postupně po celém těle,
nabíjím se energii, každou vteřinou dostávám sílu jít za tebou.
Vstávám a skáču k tobě, tenhle dotyk tebe měl cenu celého mého života,
Chytám tě i druhou rukou a dopadám s tebou na zem,
Pomalu tě pokládám a políbím…

Proč jsi ode mne odešla?
Vždyť jsi nemusela...
Má smysl dál žít?
Bez naděje na lásku?
Má mysl se teď propadá do temnoty a já s ní,
nikdo mě nedrží a nikdo už nebude.

Mé ruce jsou tak plné síly, naděje a objeti,
ale k čemupak mi jsou, když nemám tebe?
Má mysl ještě žije, čekám a doufám,
ale ty se stále nevracíš.

Mé nohy jsou tak slabé, bez tebe,
ale stále čekají.
Mě tělo umírá, tuhne a vzdává se.
A to vše kvůli tobě,
má největší lásko, Sakuro.
"Promiň."

[=15]Neopětovaná láska? Ne ne, ta se jí netýká. Vždyť... on ji miluje. Určitě. Má oči jen pro ni. Ví to, ale on jí to ještě nedal najevo. Ale... Teď ho tu vidí s... její největší nepřítelkyní!!! Ne, to není pravda. Nechce si to připustit. Vlastně... to nic neznamená. Opravdu? Držení se za ruce a líbání nic neznamená?