Naruto a Bůh Smrti - prezentace síly 01

Rozlehlá vesnice, která se nazývala Konoha, žila dál poklidným životem. Nikde nebyli ani stopy po nedávném tuhém boji, který úplně pocuchal náhled na ninji jako celek. Nikdo z vyšších zločineckých kruhů, stále nemůže pochopit, jak mohla být bez jakýchkoliv ztrát poražena, taková obrovská armáda boha smrti. Proto ze spojených ninjovských národů měli odpovídající respekt. A kvůli tomu se snažili uchýlit někam, kde na ně nebude mít nikdo z nich dosah. A tak úplně zmizeli z nám známého světa. Díky tomu mohli všichni žít své životy v klidu a beze strachu ze zla. Bylo to zásadní vítězství.

Mladý blonďatý pětadvacetiletý muž se právě probouzel ve svém pokoji v hotelu. Dlouhý týden spal od té doby co porazil armády boha Války. Kvůli obrovskému přesunu své síly byl značně vyčerpaný a proto tak dlouho spal. Pomalu otevřel oči, a když mu již přivykli ke světlu tak se začal udiveně rozhlížet.
„Tohle není můj byt…? Co tady dělám?“ divil se. Přemáhajíc tupou bolest hlavy se začal snažit rozvzpomenout na to proč je tady. Několik minut se snažil až pak najednou si vzpomněl.
„Aha…! Tak proto mě bolí ta hlava,“ pousmál se. Ten den, jak porazil nepřátele, tak se byl středem bujných oslav vítězství. A jakožto hlavní aktér, tak si musel s každým připíjet, a kdo ví co ještě.
„Ale to pořád nevysvětluje, proč spím v hotelu?“ divil se stále. Snažil se zase trošku rozvzpomenout, ale jen tak aby ho moc nebolela jeho hlava. Pod přívalem nových vzpomínek se musel zase zasmát. Na té oslavě to všichni pěkně rozjeli a všichni se tam, když to bylo možné, spárovali. O Sasuke se Sakurou ho vůbec nepřekvapili, ale ostatní ano. Sai, který konečně měl své city, pochopil co to po něm celou dobu Ino chce a tak jí začal opětovat její city. Neji, který byl šťastný kvůli svému klanu, že všechno tak dobře dopadlo, konečně vyznal svoje city k TenTen. Shikamaru s Temari to taky pěkně rozjeli, ale největším překvapením byla Hinata, která to dala dohromady s Kibou. Při té vzpomínce ho trošku píchlo u srdce, ale věděl, že to takhle bude pro Hinatu lepší, protože on tu stejně moc času nepobude a to by jejich případnému vztahu moc nepomáhalo. Ale nálada se mu hned zase zlepšila, když si vzpomněl na to co přišlo potom. Společně s ostatními, kteří nebyli zaměstnáni svými partnerkami, to začali pořádně rozjíždět. Celou noc si pořádně prožili a prodrbali spoustu místních mladých krasavic.
Naruto si potom vybavil, že jeho otec a matka jsou vlastně zpět a tak jim přenechal jejich starý společný bit ve kterém žil celé své mládí. A proto šel do jednoho Konožského hotelu. Pomalu se protahoval a začal vylézat ze své vyhřáté postele. Když se rozhýbal, tak konečně usoudil že by se mohl jít podívat na svět. Prvně si šel dát studenou sprchu, aby se pořádně probral. Jediné oblečení, které právě teď na sebe měl, byl ten klanový úbor. Tak si ho na sebe natáhnul a vyskočil oknem ven, protože už začal pociťovat obrovský hlad, tak si chtěl skočit na ramen. Procházel se vesnicí a směřoval ke svému vytouženému cíli, když v tom ho někdo vyrušil:
„Takže jsi konečně vzhůru?Mysleli jsme si že se už neprobereš.“ Blonďák se otočil a přivítala ho usměvavá tvář Sakury. Také se na ni usmál a odvětil jí:
„Dřív nebo později bych se probral. Hele co děláš dneska odpoledne?“ Ta se na něho udiveně podívala a řekla mu:
„No asi nic moc, protože nejsou žádní ranění z té bitvy, ale proč se ptáš?“
„Tak to je super! Řekni Shizune,Ino a Tsunade, že na vás budu v jednu čekat na našem starém cvičišti a naučím vás tu techniku. kdyby nevěděli, kde to je, tak je tam doveď,“ osvětil jí mladý Uzumaki a se závanem větru zmizel a nechal ji tam samotnou. Rád by si sní tam povídal, ale už měl vážně obrovskou chuť na několik misek ramenu.

Před Ichiraku ramenem náhle zafoukal vítr a najednou tam stál Naruto. Hned se usadil a čekal až si ho stařík všimne. Netrvalo to moc dlouho a hned se ho provozní zeptal:
„Copak si budete přát, pane?“ Chvíli si ho prohlížel. Byl mu strašně povědomí, ale nevěděl kdo ho již viděl. Naruto se usmál a řekl mu:
„To sem se tak změnil? Myslím, že když ti budu muset říct jméno, tak budeš hned vědět co si budu přát. Tak, stále nevíš kdo jsem?“ Pro staříka to začalo být zajímavé. Věděl určitě, že ten hlas už slyšel a také, že se moc podobá jedné osobě vytesané na skále. Ale i tyto skutečnosti mu nepomohli a tak se nechal podat.
„Bohužel, ale stále nevím kdo jste pane,“ říkal mu už mírně v rozpacích. To už Uzumaki nevydržel, protože už měl obrovský hlad a tak se mu představil:
„Žil jsem zde od svého narození a byl jsem zde stálím hostem. Mé jméno je Uzumaki Naruto!“ Hned jak to dořekl tak si ho udiveně stařík prohlížel. Konečně mu to došlo a hned začal dělat několik porcí naráz a mezitím si stále povídal s Narutem. Za pár hodin, když už mladý ninja do sebe nemohl narvat, ani kousek svého oblíbeného jídla, se vypotácel z Itchiraku a šel na místo, kde ještě než se stal genin, musel prokázat své kvality, aby se mohl stát ninjou. Zatím nepotkal nikoho ze svých přátel kromě Sakury a toho trošku mrzelo. Chtěl si s nimi popovídat, protože věděl, že až se uskuteční prezentační boje, tak opět odejde a na dlouhou dobu je neuvidí. S vypětím všech sil se dopotácel ke svému cíli. Jak hned zjistil, tak tam ještě ani jedna z jeho žaček nebyla. A tak si vylezl na nejvyšší strom a uvelebil se tam. Jednak aby mohl vyhlížet své studenty a také aby mohl nechat na sebe dopadat ty překrásné teplé letní sluneční paprsky. Po chvíli uslyšel nějaké hlasy. Prvně chtěl slézt a ukázat se jim, ale napadla ho jedna lepší věc. Zůstal tam, protože chtěl si poslechnout o čem se mohou ty čtyři bavit.
„Pojďte, už tam budeme je to támhle. A trochu přidejte, protože jdeme už pozdě a on tam na nás bude určitě už čekat,“ zrovna jim říkala Sakura a vrhala naštvané pohledy na Tsunade.
„No vždyť už jdeme. A neměj strach, Naruto tam stejně beztak ještě nebude,“ vyjela na ni už trochu naštvaně Ino, protože tohle musela poslouchat celou cestu.
„No tak Sakuro! Nebuď naštvaná, vždyť to bylo jen pár her…“ uklidňovala jmenovanou Tsunade a dívala se na ni provinilým pohledem.
„Pár her? Vždyť jsme v té herně ztratili dobrou hodinu našeho drahocenného času,“ přidala se taky trochu podrážděně Shizune.
„Jak vidím tak to stejně nevadí. Naruto tu stejně ještě není,“ bránila se Tsunade.
„Naruto ty blbče…,“ vykřikla Sakura a dala pořádnou ránu do země. Všude okolo ní se objevily hluboké praskliny. V tom ji přerušil hlas, který přicházel odněkud nad nimi:
„Takhle se mluví o svém senseii?“ Všechny se začali rozhlížet a všimli si černé šmouhy, která dopadla přímo před ně. Na Narutově obličeji bylo znát, že je naštvaný.
„Jé promiň, já myslela že tu ještě nejsi…“ snažila se vymluvit Sakura. Ale přerušil ji Naruto, když se mu v obličeji objevil divný výraz. A trochu se usmál a řekl:
„Už se stalo. Tak pojďte a dejte do mě své největší rány co dovedete. Něco vám předvedu!“ Ani jedna ze zúčastněných nepochopila co po nich chce.
„Jaký blázen by chtěl schytat ránu plnou silou ode mě?“ divila se Tsunade a se Sakurou se na něho rozeběhli. Začali soustředit co nejvíce chakry do rukou, napřáhli se a čekali až bude Naruto na dosah. Když k němu konečně doběhli tak mu zasadili obě své rány. Zvedl se prach, takže nic nebylo vidět. Ale obě věděli, že něco je špatně. Prach se usadil a všechny čtyři se na to udiveně dívali. Mladý Uzumaki tam jen stál se vztyčeným ukazovákem na každé ruce, a tím odrazil ty jejich hrozivé útoky.
„Ale…Jak?“ nemohla stále pochopit Tsunade.
„Až ovládnete tu léčící techniku, tak získáte podobnou sílu, které se bude moc určitě říkat nadlidská nebo monstrózní, ale současná síla co máte k tomu má daleko,“ vysvětlovali jim Naruto.
„Co máme udělat, abychom tu techniku zvládli?“ zeptala se stále udiveně Shizune. Naruto se usmál, složil několik pečetí a ze země vyrostla větší dřevěná tabule, na které byli vyryté pečetě, které musejí složit, aby mohli použít techniku. Ino se usmála a řekla:
„To jsme sem nemuseli chodit, když složíme ty pečetě, tak nám to hned půjde!“ Jejich mladý učitel se zase nepatrně usmál a řekl:
„Znalost pečetí vám je sama o sobě k ničemu! Když nebudete správně hromadit chakru u každé pečeti, tak tu techniku nikdy neovládnete a proto jste sem měli přijít!“ Sakura věděla, že má Naruto pravdu a tak začala s ostatními zkoušet tu techniku. Blonďák ještě na chvíli vyrušil Tsunade a zeptal se jí:
„Bábi, jak jdou ty přípravy na tu prezentaci síly?“
„Obeslala jsem celý ninja svět. Zástupci z každé vesnice slíbili, že přijdou a dovedou nějakého svého vojáka, který se ti postaví. Právě se na to celá vesnice připravuje. Za tři týdny ta vypukne. Bude se to odehrávat, tam kde jsi dělal chudinské zkoušky,“ informovala ho Hokage.
„Dobře děkuji, vrať se k tréninku. Já se tady natáhnu do stínu a budu sledovat jak vám to jde,“ odvětil mladík a už si ulehal do stínu. Tsunade se musela pousmát nad tím, že ji učí nové techniky zrovna on.

Najednou z ničeho nic na něho letěl z lesa něčí kunai. Aniž by otevřel oči, tak ho bez problému chytil. Otevřel oči a díval se na vlastníka té zbraně. Zpoza lesů vystupovalo pět postav. Byli to Kakashi, Yamato, Gai, Kurenai a Asuma.
„Copak pro vás můžu udělat, senseové?“ ptal se jich, jako by se nic nestalo, mladý ninja.
„Chceme si vyzkoušet naši sílu proti tobě, teda jestli proti tomu nic nemáš,“řekl s úsměvem Kakashi a společně s ostatními se postavil do bojové pozice.