Naruto a Bůh Smrti 10.:Konec

,,Dárky? Co to může být?“ podivila se Ino s hamižným úšklebkem na tváři.
,,Na každého se dostane, tak tady prosím stůjte a nechte mě pracovat,“vysvětlil Naruto. Přistoupil k těm pěti, co si přivolal a složil pečeť boha smrti. Všech pět pocítilo zvláštní, nedefinovatelný pocit. Když to skončilo, tak se cítili jinak. Jako by skutečně žili. Nechápavě se podívali na Naruta. Ten jim jen řekl:
,,Teď zase žijete plnohodnotný život. Můžete si užívat i zemřít. Prostě jste opět ožili.“
„Ale jak?“nechápal Třetí. Nikdy nic podobného neviděl.
,,Teď nemůžu nic vysvětlovat. Ostatní čekají na svoje dárky,“řekl s úšklebkem na tváři. Všech pět se vrátilo ke svým přátelům a rodinám. Konohamaru byl tak šťastný, že může být zase s dědečkem, podobně na tom byla i Tsunade. Kakashi byl rád, že má zpátky svého učitele. Teď si Naruto stoupnul před tým deset a Kurenai. To znamená před ni, Ino, Choujiho, Shikamara.
,,Lidi, pro vás mám taky něco,“řekl a opět složil ruce do té pečeti. Vedle něho se otevřela černá bána se znaky po okrajích a zní vyšel jejich mistr Asuma, milý Kurenai. Všichni ho nadšeně vítali. Byli tak šťastní. Ostatní stále nechápali, co se to vlastně děje. Než se nadáli, tak Naruto stál před Nejim aTenten, která se ho sržela za ruku, a Hinatou s Hiashim, jejím otcem.
,,Doufám, že budeš mít radost,“ usmál se Naruto na Nejiho. Vedle něho se opět objevila temná brána a zní vyšel jeho otec. Všichni se sním přivítali, dokonce i jeho bratr. Naruto poodstoupil od vítajících se skupinek a přistoupil k Saiovi. Sai se na něho smál tím svým nic neříkajícím úsměvem.
,,Sai, chceš mít normální city, jako každý tady?“ zeptal se ho. Sai chvíli přemýšlel, ale pak kývl hlavou, jako že ano.
,,Tato technika je nevratná, když už jednou budeš cítit, tak se svých pocitů nezbavíš, souhlasíš?“ raději se ještě jednou zeptal. Sai jen přikývl. Naruto použil pečetě „techniky opětovného probuzení citů.“ Saiovi se změnil výraz v obličeji. Mohl se konečně smát a chodit do společnosti, nemusel mít strach z trapasů, které vždy působil. Sai mu poděkoval a Naruto pokračoval. Zastavil se před Gaiem a Leem. Usmál se a zeptal se ho:
,,Vím, že tvým cílem je dokázat, že můžeš být skvělý ninja jen za pomocí boje těla, ale mohu v tobě probudit chakru. Byl bys o hodně silnější, než jsi teď.“
Lee chvíli přemýšlel, ale pak kývl na souhlas. Naruto zase použil nějakou techniku. Okolo Leeho se rozzářilo modré světlo. Cítil, jak ho naplňuje síla. Byl Narutovi vděčný a poděkoval mu, jako jeden z mnoha. Gai byl stejně šťastný. Štěstí jeho nejmilejšího studenta pro něj bylo vším. Byl to pro něj ten nejlepší dárek.
Tentokrát Naruto stál před Shinem a Kibou. Prvně se podíval na Shina:
,,Víš, jak jsme hledali toho brouka? Co všechno vystopuje? Mám tady pro tebe svitek. Můžeš si z něho přivolat jakýkoliv počet těch brouků, a další spousty druhů,“ Shino mu poděkoval a čekal co dostane Kiba.
,,Jak se má Akamaru? Nechceš pro něho kamarádku?“ zeptal se s úšklebkem Naruto.
,,Kamarádku? Jasně, bude rád a já taky,“ odpověděl mu. Naruto použil přivolávací techniku. Až se rozptýlil bílý kouř, vedle Akamara stála stejně vysoká fenka. Hned se začali seznamovat. Kiba se na Naruta usmál, ale ten už tam nebyl.
Stál už před Yamatem. ,,Kapitáne? Vím, jak přizpůsobit vaše vlastní DNA na mokuton. Mohl byste ovládat všechno co První, ve stejné síle, a taky vytvořit vlastní techniky,“ vysvětlil mu svůj záměr. Yamato se jen usmál řekl:
„To by bylo skvělé. Mohl bych dělat cokoli.. Děkuji,...“ a Naruto zase použil sled pečetí. Kolem Yamata se rozzářilo bílé světlo. Na sekundu se mu zkřivil obličej bolestí, ale ta hned byla pryč. Cítil sílu, co ho naplnila. Byla úplně jiná, než jakou dosud poznal. Takové možnosti si ani nepředstavoval. Obdivoval svou novou sílu a vůbec si nevšimnul, že tam Naruto už nestojí.
Zbývali mu už jen tři lidé, kterým chtěl něco dát a to Sasuke, Sakura a Kakashi. Rozhodl se, že prvně půjde za Kakashim. Stoupl si před něho a řekl:
„Kakashi-sansei, byl jste mi dobrým učitelem a proto pro vás mám dárek, jaký byste asi nikdy nečekal.“ Kakashi chvíli přemýšlel a pak řekl:
„Tak zaprvé, už mi neříkej sansei a tykej mi. Teď jsi jen o tři roky mladší a zadruhé,“ ztišil hlas pokračoval: „Největší dárek jsi mi už dal. Oživil jsi Jiraiu a ten může zase začít psát svoje knížky.“
Naruto se usmíval. Tušil to, ale chtěl mu dát něco jiného.
„Kakashi, mám pro tebe něco mnohem lepšího. Mám techniku, kterou můžu sharingan přizpůsobit tvému tělu. Nebude tě vůbec zatěžovat a taky nebude brát tolik chakry. A navíc, budeš ho mít v obou očích. Chceš, abych to udělal?“ Tím Kakashiho úplně vyvedl zmíry.
,,To opravdu dokážeš? Jsi opravdu silný a předčil jsi ve všech směrech všechny své učitele. Teď bychom se spíš měli my učit od tebe. Použij tu techniku, prosím a děkuji,“ řekl mu s úsměvem. Okolo něj se rozzářilo červeno-černé světlo, které ho obalilo. Chvíli zazářilo a pak se vtáhlo dovnitř těla. Kakashi otevřel oči a v obou mu planul Sharingan.
Naruto se podíval na Sakuru. Opět se na ni usmál a řekl jí:
,,Naučím tebe, Tsunade a Ino tu léčící techniku co jsi viděla. Nic ji nedokáže předčít a navíc to nebere tolik chakry jako normální léčení.“
„Opravdu? Tak to je úžasné, moc děkuji. Až ty dvě seženu, tak ti řekneme, kdy začneme trénovat...“ poděkovala a čekala, co se stane teď.
Zbýval už jen Sasuke. Naruto k němu přistoupil:
„Byl jsi mi bráchou, kterého jsem neměl a proto pro tebe mám největší dárek. Budeš hodně překvapený.“ Složil zase pečeť boha Smrti, ale teď bylo něco jinak. Neobjevila se jen malá brána jako v předchozích případech. Teď se otevřela obrovská brána, ze které vystupovaly desítky lidí. Sasuke prvně nikoho nemohl poznat, protože všude byl kouř. Ale pak si všimnul znaku, který měli všichni na sobě. Byl to ten samý znak, jaký měl na zádech on sám. Byli to všichni příslušníci klanu Uchiha, kteří byli vyvražděni tu osudnou noc jeho bratrem, který chtěl, aby zůstala vesnice pohromadě. Vystupovalo jich stále víc a úplně vzadu šly tři postavy - jeho matka, otec a i Itachi. Bratr, kterého nikdy nepochopil a zabil při vykonávání své pomsty. Běžel za nimi, aby se přivítal. Byl opravdu šťastný. Už nebyl sám.
,,Mami, tati...,“ běžel k nim.
,,ach, synku...“přivítali ho bez dechu.
„Ahoj bráško,“ usmíval se na Itachi. To Sasukeho úplně odrovnalo. Taky ho přivítal. Bylo to nejdojemnější vítání ze všech. Celý jejich klan je obstoupil. V tom je vyrušil něčí hlas. Když se otočili, tak zjistili, že to je Naruto a má vážný výraz ve tváři:
„Jsem rád, že jsi šťastný. Ale teď mi tu všichni příslušníci klanu Utchiha odpřísáhněte, že nezačnete žádnou vzpouru a ani nic jiného. Když to odpřísáhnete, tak vás tu nechám v klidu žít a vykonávat svá povolání. Jestli ne, tak vás pošlu všechny tam, odkud jste přišli.“
Rozhostilo se ticho. Všichni věděli, že tohle je důležitá věc. Uchihové věděli, co jim hrozí. Jako první promluvil otec Sasukeho, hlava klanu:
„My Uchihové jsme hrdí. Jen tak nás nic nezlomí. Jen síla, se kterou se nemůžeme rovnat. Jako třeba tvůj klan Uzumaki. Proto tady, jako vůdce klanu, přísahám za všechny, že nikdy se nepostavíme proti Konoze. Jestli to některý člen klanu nepochopí, tak to sním osobně zařídím.“
Naruto byl spokojený s touto odpovědí, a přikývl:
„Dobře tedy. Beru tě za slovo. Vaše čtvrť právně renovují mé klony. Než tam přijdete, tak budou zase všechny domy pro vás připravené.“
To zase vyvedlo z míry všechny z klanu Uchiha. Nikdy se k nim nikdo nechoval tak velkoryse a hezky. Všichni poslušně přikyvovali. Naruto se od nich odvrátil a šel za otcem. Když uviděl, že tam stojí sám, tak si vzpomněl, že tu ještě někdo chybí. Složil zase tu podivnou pečeť. Vedle něj se otevřela zase brána a zní vyšly tři postavy: Narutova matka, Zabuza a Haku. Kushina běžela za Čtvrtým, aby se přivítali. A za Zabuzou a Hakem šel Naruto.
„Co to? Kde to jsme? Byli jsme mrtví, ne?“ nechápal Zabuza, ale když uviděl Naruta, tak mu to došlo.
,,Vítám vás zase při životě. Žijte své životy zde. Připojte se do života této vesnice, jestli budete chtít. Samozřejmě jste volní. Můžete i odejít. Nikdo vám bránit nebude,“ řekl jim. A nechal je jejich myšlenkám a oslavě toho, že jsou zase spolu.
Teprve teď s sním všichni začali vítat. Ale zase je přerušil hlas Tsunade a taky šum lidí, co stáli dole a nic z toho nechápali.
,,Naruto, stal se z tebe skvělý ninja. Zachránil jsi vesnici i všechny na tomto světě. A proto bych ti chtěla oznámit, že jsme se všemi rádci domluvili a nabízíme ti funkci Hokage, tedy jestli ji ještě chceš,“ oznámila mu tu milou zprávu Tsunade. Nikdo nepochyboval, že to Naruto přijme.
Naruto byl v šoku, ale dokázal se vzpamatovat a mluvit:
„Hokagové, přátelé a všichni ostatní. Vy víte, že jsem se od narození toužil stát Hokage a ukázat všem, že jsem jiný, než si myslí oni. Ale teď musím odmítnout. Bohužel.“ Nikdo nevěděl, proč to odmítl, kromě jeho matky, která znala důvod, proč to musí udělat.
,,Ale proč? Proč to odmítáš?“ vyjela na něj Tsunade. Už si myslela, že se zbaví toho nudného papírování a on si řekne ne? To není možné.
,,Když jsem se připravoval na vaši záchranu, tak jsem musel probudit sílu svého klanu. Při jednom pokusu o to, jsem se objevil ve svém podvědomí. Tam stál nějaký stařec a říkal mi, že jestli vás chci zachránit a ovládnout tu sílu, tak mu musím přísahat, že se nestanu členem žádné skryté ninjovské vesnice. Proto to musím odmítnout,“ řekl jí. Věděla, že něco takového je možné a zvláště u tak starobylého rodu. Proto trochu posmutněla, ale nic už dál neříkala.
„Takže zase nebude tým sedm pohromadě?“ zeptala se smutně Sakura, která by si to přála ze všech nejvíce.
„Ne asi ne. Ale budeme se potkávat, o to se neboj,“ řekl jí a otočil se zase na Tsunade a pokračoval:
„Tsuande, mám na tebe jednu prosbu. Odejdu odsud a založím organizaci, která bude bojovat se zlem a bránit dobro. Pojmenuji ji podle mého otce - Minato.“ A ještě, jestli by se nedala tady v Listové uspořádat něco jako prezentace síly. Představuji si to tak, že ze všech zemí by se přišli podívat na zápasy a pak by mi řekli, jestli chtějí ochranu nebo ne. Do těch bojů by se mohl přihlásit kdokoli a bojoval by proti mně. Pravidla boje by si soutěžící určil sám,“ řekl Tsunade svůj plán.
,,Tak to pro tebe ráda udělám. Všechno zařídím a rozešlu i zprávy s tím, že se ti může kdokoli postavit. Ale bude to trvat tak měsíc. Stačí to?“ odvětila mu.
,,Tak dobře. To je skvělé. Takže měsíc tu zůstanu. Trošku si zazápasím a potom odejdu,...“usmál se na ni.
,,Takže slyšeli jste, připravujte se na velkou slávu,“řekla Tsunade k lidu, který se těmito slovy rozešel. Skoro už se začali zase vítat, ale vyrušil je zvuk hádky. Hádali se představitelé klanu Hyuuga.
,,Bratře, chci, aby se spojila hlavní a vedlejší větev,“ řekl Hinatin otec. Jeho bratr proti tomu nic neměl, ale Neji se hlasitě ozval:
„Tak to ne. My musíme nosit ty prokleté pečetě a vy si chodíte s hlavami v oblacích. V takovém stavu se sloučit nemůžeme.“ Někdo z klanu chtěl ještě něco namítat, ale zastavil je Narutův hlas:
,,Takže říkáš, že kvůli tomu se odmítáš sjednotit? A co když ti řeknu, že mohu zrušit ty vaše pečetě?“
,,To je nemožné,“ okřikl ho rozladěně Hinatin otec.
,,Nemožné? Nezapomínejte, že můj klan tu techniku vytvořil. Pro mě není nic nemožné,“ vyjel po něm Naruto.
,,Ty to opravdu dokážeš?“ zeptal se nevěřícně Neji svého kamaráda.
,,Ano. Tady máš svitek s tou technikou. Použij to na všechny z vedlejšího rodu a spojte se s hlavním,“ podával mu s úsměvem Naruto svitek. Neji nevěděl, co by mu na to měl říct a tak jen pokýval hlavou, že rozumí.
Naruto všem vyprávěl o tom, co celou dobu dělal a také, jakým způsobem tak zesílil. Uspořádali oslavu kvůli jejich shledání a klan Uchiha převzal zase vedení policie. Naruto věděl, že zase bude muset odejít, ale byl rád za těch pár chvil, které mohl strávit se svými přáteli a rodinou...

Tak končí První řada mé série...
Co na ni říkáte?
Napište, prosím, do komentíků, jak se vám to líbí. Před tím, než začne druhá řada, tak tu bude ještě jednorázovka, ve které budou prezentační boje proti Narutovi. A potom začne opět nový příběh...těšte se!
A prosím o ty komentíky….