Naruto a bůh Smrti 9.:Výhra a návrat

Naruto sledoval tohle radostné shledání. Začal znovu vnímat svoje protivníky. Démonům zazářili rohy a okolo nich se objevil bílí kouř. Když kouř zmizel, tak před nimi stáli čtyř, šesti, osmi, deseti, dvanácti, čtrnácti a šestnácti ocasatí démoni.
Naruto se podivil této změně a zavolal k sobě všechny svoje vojáky, Gamabunty i Kuubi. podíval se na ně a řekl jim: ,,Jediná možnost je, abyste se všichni spojili v jednoho. Jeden Kuubi a Gamabunta a jeden já z celé této armády.“
Armáda poslechla a každý si stoupl do své skupiny.
Když se ujistil, že je všechno v pořádku tak zavolal: „Spojte se.“ Opět se objevil ten dobře známý bílí kouř. Než se rozplynul, tak zavolal na vojsko ninjů:
„Rozejděte se do svých vesnic. Tady to teď bude nebezpečné. Kdybych prohrál, tak se braňte, co nejdéle. A teď prosím všichni běžte.“
Kagové a feudální pánové dali rozkaz, aby všichni odešli. Zůstali tam jenom jeho přátelé.
On se na ně podíval a řekl jim: ,,Vy musíte jít taky všichni. Žijte poklidnými životy a braňte vesnici, kdyby mi to tady nevyšlo.“
Tsunade chtěla něco namítat, ale okolo nich se opět objevilo sklo. Byli zase v té skleněné kouli. Smutně se dívali na Naruta, že ho zase ztrácí. Než byli daleko od bojiště, tak se kouř rozplynul a tam stáli: Obří Naruto, ještě vetší Gamabunta a Osmnácti ocasatý Kyuubi.
Všichni byli v šoku z toho, co viděli. Už však byli moc daleko na to, aby mohli sledovat tento boj.
„Kyuubi, bratříčku, jak chceš proti nám bojovat? Vidíš jak jsme silní? Nemůžeš nás porazit ani kdybys hodně chtěl,“ provokoval Yamata no Orochi nyní už šestnácti ocasatý.
„Naruto, představím vás: čtyř ocasatý- Nibi no Nekomata, šesti ocasatý- Sanbi no Isonade, osmi ocasatý- Yonbi no Sokou,deseti ocasatý- Gobi no Houkou, dvanácti ocasatý- Rokubi no Raijuu, čtrnácti ocasatý- Shichibi no Kaku a nakonec tady šestnácti ocasatý- Yamata no Orochi."
„Dost řečí začněme s bojem,“ vyrušil je Yamata no Orochi.

Na bojišti byli jen čtyři bojovníci dobra a to: Naruto, obří Naruto, Gamabunta a Kuubi. Rozdělili si démony takhle: Naruto proti čtyř, šesti a osmi ocasatým démonům. Gamabunta mal deseti ocasatého a zbylé dva si vzal Kyuubi.
Boj to byl kupodivu dost vyrovnaný. Naruto dokázal odrážet démony díky Kyuubimu, kterého měl v sobě. Trvalo to až do pozdních ranní hodin. Obě skupiny už byli vyčerpané. Naruta to už přestalo bavit a tak si přivolal stovku elementárních klonů skočil se všemi do vzduchu. Všem se v ruce objevil Rasen Shuriken. Po Narutově rozkazu opět do něho naskákali. V ruce držel zase tu obrovskou kouli. Ale teď bylo něco jinak. Koule začala zářit barvami všech elementů.
Když se přiblížil ke svým třem protivníkům, tak ještě nabral rychlost a zakřičel: ,,Gogyou Rasen Shuriken.“ Ozval se obrovský výbuch. Otřesy byli cítit všude okolo.

Konoha:
Konohu zaléval noční svit. Na bráně stáli stráže a hlídali, jestli na ně náhodou nejde nějaký útok. Když v tom se ozvali obrovské otřesy. Stráže to vyděsilo. Rozhlíželi se všude okolo, ale neviděli žádný pohyb. Šly do domu Hokage do zasedací místnosti, kde se ještě stále debatovalo o tom, co se stalo dneska na bojišti. I zde byli cítit otřesy.
Po zaklepání do místnosti vpadla hlídka: ,,Hokage-sama, všude po vesnici jsou cítit otřesy. Ale nikde před bránou nikdo není. Ty otřesy jako by přicházeli z pláně u hory Senak. Vím, že je to nemožné, ale musí to být známky boje, který tam probíhá.“
"Dobře, děkuji můžete jít." Voják zase odešel.
,,Toho jsem se bál,“ řekl smutně Jiraiya.
,,Je možné, že to přichází opravdu z toho bojiště? Vždyť to je odsud dva dny cesty?“ podivil se Shikamaru.
,,Ano. Nejspíše použil techniku, kterou nechtěl používat v blízkosti lidí,“ odvětil mu První.
,,Nechtěl bych, aby v boji sem mnou to použil. To by ze mě nezůstal ani mastnej flek,“ poznamenal na to sarkasticky Druhý.
,,A co je to za techniku?“ zeptala se Tsunade a všichni napínali uši, aby jim nic neušlo.
,,Je to Rasen Shuriken. Tak velký, jako jste ho viděli, ale obsahuje všechny elementy. Má to takovou ničivou sílu, že to srovná všechno v okolí ve vzdálenosti dvaceti kilometrů,“ vysvětlil Čtvrtý.
,,Cože? Taková ničivá síla?,“ podivil se Sasuke. Všichni o něho začali mýt strach.
Do toho ticha promluvil Třetí: „Nemusíme o něho mýt strach. On se o sebe dokáže postarat.“
Na to nikdo nic neřekl. Už neměli co probírat a tak šli spát. Přece jen už začalo pomalu svítat.

Na bojišti:
Kouř se rozplynul. Tři démoni proti, kterým Naruto bojoval leželi na zemi bez známek života. Naruto tam stál a ztěžka oddychoval. Věděl že musí pokračovat a tak se vyléčil a šel pomoci Kyuubimu. Převzal si od něho Shichibi no Kaku.
Gamabunta a obří Naruto už také dobojovali a tak se rozdělili a každý šel na pomoc jednomu. To už taky dlouho netrvalo a poslední dva démoni padli. Zůstal tam už jen Naruto a Gamabunta. Klony se rozplynuli a Kyuubi zmizel taky.
,,To byla bitva,“ vydechl Gamabunta a snažil se odpočívat.
,,Máš pravdu, ale myslím si, že tohle nebila poslední. Ninjové jsou prozatím v bezpečí. Můžeme si oddechnout a domluvit se, co a jak,“ odvětil Naruto staženě. Bitva mu dala opravdu zabrat.
Než stačili něco říct, tak se za nimi ozval hlas: „Famozní bitva. Nečekal jsem, že je všechny porazíš. Díky tobě teď budu mýt chvíli pokoj od boha Války. A protože jsi bojoval za mě, tak můžeš přivést zpět k životu lidi, co si řekneš. Uděláš to tak, že se zamyslíš na tu osobu a složíš pečeť boha Smrti,“ pogratuloval mu bůh Smrti.
,,Dobře, děkuji. Až se vrátím do Konohy, tak oživím nějaké lidi,“ usmál se Naruto.
„Žij v míru a snaž se bránit dobro. Vím jistě, že budeš vědět, co dělat. Musím zase jít tak se měj,“ s těmito slovy zmizel. Naruto se sním nestihl ani rozloučit.
„Naruto, já už taky budu muset jít. Jsem dost unavený,“ řekl Gamabunta a taky zmizel. Naruto chvíli přemýšlel jestli mu to dělají naschvál, ale věděl, že asi ne. Proto se ještě jednou nadechl toho chladného ranního vánku a se zavířením větru zmizel.

Konoha:
Vesnici ukrytou v Listí zalíval sluneční svit. Bylo teplé jarní ráno. Nikdo se však nezastavil, aby si to vychutnal. V celé vesnici byl poplach. Stále hrozil útok od démonů, nebo nějaké armády. Na hlavě čtvrtého se objevila postava. Byl to Naruto, ale měl na sobě ještě černý cestovní plášť. Zamyšleně si prohlížel podobiznu jeho otce, když v tu chvíli se okolo něho objevilo několik jednotek ANBU.
,,Co tady děláte a kdo jste?“ zeptal se jeden ANBU.
,,Prohlížím si vesnici. Vrací se mi tolik vzpomínek,“ řekl s úsměvem Naruto.
,,Pane, bude s námi muset jít. Musíme se vás zeptat na nějaké důležité věci. Jestli nepůjdete dobrovolně tak vás donutíme,“ odvětil mu ANBU.
,,Nemyslím, že by jste mě v tak malé počtu porazili,“ stále se usmíval Naruto.

Pod ním na střeše Konohy:
Tsunade spolu s ostatními Hokage a Jiraiyou mluvili k lidem z celé vesnice. Byli tam opravdu všichni. Na střeše byli i všichni Narutovi přátelé a vůdci všech klanů v Konoze. Tsunade chtěla pokračovat v proslovu, když v tom se zastavila a všimla si nějakého hluku z monumentu Hokagů. Byla tam nějaká postava v černém plášti a okolo ní jednotky ANBU. Něco do té osoby valili, ale ta tam jen stála a smála se.
Tsunade zavolala na toho neznámého: ,,Co tady děláš a kdo jsi?“
Nikdo jí neodpovídal. Osoba zmizela a objevila se na střeše domu Hokagů. Všichni si stoupli do bojových pozic. ,,Jestli nám to neřekneš, tak to z tebe budeme muset vymlátit,“ poznamenal s úšklebkem Druhý.
,,Opravdu? Tak to bych chtěl vidět,“ usmál na to Naruto. Ostatní to ještě více rozhodilo. Naruta to však, už nebavilo a tak si stáhnul kápi.
,,Naruto??“ vydechli překvapeně a zároveň se jim ulevilo.
,,Ty jsi je všechny porazil?“ nechápal Sasuke.
„Kdyby ne, tak bych tady nestál,“ odvětil nu. Všichni byli rádi, že se vrátil a tak se sním chtěli přivítat.
,,Počkejte! Než se ke mně všichni vrhnete, tak tady mám pro vás dárky,“ usmíval se.