Výcvikové středisko 07

Země nového začátku, Sakura:
Po té co jim bylo ukázáno, kde budou spát se všichni rozdělili. Každý si chtěl prohlédnout něco jiného a proto si dali rozchod. Mladá Haruno, se procházela jen tak bez cílně po městě. Nevěděla, kam by se měla jít podívat a tak jen chodila po městě a doufala, že ji něco zaujme. Když už bloudila dobrou hodinu, tak okolo ní proběhla skupina mediků a na nosítkách nesli nějakého muže. Sakuru to zaujalo, a tak se za nimi šla, aby se podívala kde je místní nemocnice. Skupina naložila muže na vůz, který byl tažen koněm. Celá skupina se velmi rychle pohybovala, což Sakuru překvapilo. Za pár minut byli u svého cíle. Byla před nimi velmi rozlehlá budova. Byla rozhodně větší, než nemocnice v Listové. Sakura je tak zamyšleně sledovala, že si ani neuvědomila, že už je skoro na operačním sále, kam nebohého muže hned odnesli z příjmu. Najednou se před ní zabuchli dveře, které vedli do operačního sálu. Na každé straně stáli dva muži a jeden jí řekl:
„Kdo jsi? Sem nemůžeš!“ Sakura se na něho podívala. Věděla, že kdyby přišel někdo nepovolaný v Konoze do nemocnice a chtěl na operační sál, tak by ho taky nepustili. V tom si na něco vzpomněla a řekla:
„Jsem vyslanec z Listové. A váš mistr mi řekl, že mám všude volný přístup.“ Ten druhý se na ní podíval a když si ji pořádně prohlédl tak vyjekl:
„Počkej, Ybone! Její fotku jsem viděl u šéfa. Přece nám o tom říkal!“ Ybon se na něho nevěřícně podíval řekl mu dotčeně:
„A to nemůžeš říct dřív? Víš přece, že já na každé informační schůzce spím!“ Otočil se na Sakuru a dodal:
„Slečno, prosím vstupte a omluvte, že jsme vás zdržovali.“ Sakura se usmála. A v duchu si pomyslela:
„Takže přece jen máme neomezenou propustku.“ A vešla na operační sál. Tam ji to co viděla trošku zarazila. Nevěděla, jak moc vážné zranění ten muž měl, ale předtím měl celé oblečení potrhané a všude krav. Věděla, že za normálních podmínek, by ta operace trvala dobrou hodinu a pacient by se potom dlouho zotavoval. Ale když vešla, tak uviděla nějaké žluté světlo, které ho obklopovalo a přesně v ten okamžik zmizelo a muž neměl ani škrábanec. Hned jak vešla, tak si jí všimnul hlavní chirurg a řekl jí:
„Vy budete ta vyslankyně z Listové. Slyšel jsem o tom a také že jste lékařka. Jak se vám líbila naše operace?“ Sakura se na něho podívala a celá udivená řekla:
„To bylo úžasné. Jak jste to udělal? Vždyť měl tak vážná zranění a teď nemá ani škrábanec?“ Chirurg si ji také udiveně prohlížel, ale po chvíli když mu došlo, že tento postup ještě nemohla vidět, tak jí řekl:
„Aha, promiňte. Vy vlastně neznáte tento postup. Náš mistr pro nás vytvořil tuto techniku léčení a všichni co chtějí být lékaři, se ji musejí naučit!“ Mladou Haruno to opět udivilo a pomyslela si:
„Tak na tohle přišel on, to je úžasné…

Země Nového začátku, Kakashi, Yamato a Sai:
Zprvu se všichni rozdělili, ale hned tři tyto členy týmu sedm, svedla jedna jejich společná věc dohromady. Všichni tři chtěli zjistit, jak to zde funguje s ANBU týmy a tak se sešli náhodou před základnou ANBU. Když si Kakashi všimnul, že není jediný z týmu, kdo tu je tak řekl:
„Vidím, že máme všichni jednu věc společnou!“ A se smíchem vešli do budovy. Ale hned za dveřmi je zastavila hlídka:
„Kdo jste a co tady chcete?“ Vykřikl na ně hned jeden ANBU.
„Jsme vyslanci z Listové. Máme prý všude volný vstup,“ odpověděl mu Sai. Hlídka si je prohlídla a řekla:
„Promiňte, my jsme vás nepoznali. Určitě budete chtít, za naším velitelem. Tady Zar, vás tam zavede!“ V tom se z ničeho nic vedle nich objevil jeden člen ANBU. Jejich průvodce se hned dal do pohybu, a když si uvědomil že za ním nikdo nejde, tak se na ty tři otočil a nevrle řekl:
„Tak pojďte! Nemám na to celý den!“ Ninjové z Listové se tedy dali do pohybu. Po chvíli, když prošli spletitými chodbami domu, se dostali do kanceláře místního velitele. Byl to postarší muž s bílými vlasy. Ten muž se na ně podíval, když si všimnul, že někdo přišel a řekl:
„Vy budete z té Listové. Slyšel jsem o tom že máte přijít. Nu, tak co by jste chtěli vědět?“ Všechny zarazila jejich informovanost. Ať přišli předtím kamkoli, tak o nich každý věděl. Museli uznat, že to tady má Naruto dobře zařízené.
„Mě by zajímalo, jak je to zde zařízené s obranou?“ ujal se slova Kakashi. Kapitán se usmál a řekl:
„Tohle jsem přesně čekal! Kdybych přišel do nějaké cizí vesnice tak bych to hned chtěl vědět, taky. Jak jste si již všimli, tak kolem celého území naší země je ochranný štít a nikdo, kdo není předem ohlášený, tak jím neprojde ať dělá cokoliv!
„To je úžasné,“ podivil se Yamato a dále se zeptal: „A co týmy? Jak je skládáte?“ Velící ANBU jednotek se opět usmál a vysvětlil jim:
„Díky zdejšímu výcvikovému programu, máme dostatek lidí co mají všechny různé chakrové podstaty. Takže v týmu jsou vždycky zastoupeny všechny elementy, což znamená pět lidí a jeden žabí ninja. A navíc pokaždé z bezpečnostních důvodů, je jeden z nich ještě lékař.“ Všichni přítomní členové týmu sedm se velmi podivili a opět museli uznat, že to tady má Naruto moc dobře zařízené.

Země Nového začátku, Sasuke:
Sasuke byl jediný z celého týmu, který měl přesně jasno co bude dělat hned, jak je Shisui dovedl na jejich ubikace. A to sledovat toho mladého ninju. Protože mu na něm připadalo něco moc známého a nemohl si vybavit co. A tak ho nenápadně sledoval. Procházel potemnělou vesnicí a dával si velký pozor, aby se mu Shisui neztratil z dohledu. Přicházeli k okraji vesnice. Chlapec zase zahnul a najednou se mu ztratil. Sasuke tedy hned, vyskočil ze stínu a začal se rozhlížet, jestli někde neuvidí toho chlapce. Rozhlédl se na všechny strany, když v tom hlasitě, udiveně vyjekl:
„Ó můj bože! To není možné!“ A šel tím směrem, kde aby se ujistil že vidí dobře. Před tím se rozprostírala obrovská ulice, s obrovskou vstupní branou na které byl znak klanu Uchiha. Jako omámený procházel tou vstupní branou a neustále se rozhlížel. V každém domě se svítilo.
„To není možné! Co se to tady děje?“ divil se Sasuke a šel k největšímu domu v okolí. Podle vzhledu soudil, že zde sídlí asi vůdce místních lidí. Když už byl skoro u dveří, tak se za ním objevila nějaká postava.
„Co tady chceš? A kdo vůbec jsi?“ ptala se hned ta neznámá osoba.
„Hledám místního vůdce,“ odvětil mu Sasuke a otočil se na tu postavu.
„Tak to hledáš mě cizinče, ale nikdo kromě klanu Uchiha tu nemá co dělat,“ řekl neznámí a v očích mu zažhnul sharingan. Sasuke se na to udiveně díval.
„Takže mýtní lidé jsou opravdu z mého klanu. Ale jak je to možné?“ pomyslel si Sasuke.
„Tak kdo jsi? Odpovíš mi konečně?“ naléhal neznámý. Sasuke se jen usmál a na odpověď zapnul, také svůj sharingan.
„Co to… ?“ divil se neznámý. Když v tom mu to došlo. Tohle musí být Sasuke Uchiha, člen týmu sedm, z Konohy, který tu teď je na průzkumu.
„Už vím kdo jsi. Celý klan, tě chtěl poznat, ale ještě jsme neměli tu možnost tě potkat. Já jsem Uchiha Tekka a vedu zdejší klan. Pojď se mnou. Svolám klan a vypovíme ti celou naši historii,“ vysvětlil mu vůdce klanu.
„Dobře. Zrovna tohle by mě taky zajímalo,“ přivětil Sasuke a šel za Tekkanem. ten ho zavedl do jakési obrovské svatyně, ve které byli shromážděni všichni členové tamního klanu. Sasuke byl udiven jejich počtem. Potom co se mu všichni představili, tak Tekkan začal vyprávět:
„My všichni co jsme tady pocházíme z Listové. Bohužel tvoji rodiče vedli klan a měli poněkud radikální názory. Chtěli zničit Listovou a to rada nemohla dovolit. A tak poslala tvého bratra, aby je zabil. On to udělal, ale bohužel se tam objevil i Madara a začal pomalu všechny zabíjet. Itachi na něho seslal mocné genjutsu, které ho úplně vyčerpalo. Ale účinkovalo dokonale! Madara si myslel, že nás všechny pobyl. Itachi nás mezitím všechny odvedl do tajné skrýše, která byla zde. Všude tady byli lesy, které nás dostatečně skrývali a dávali nám jídlo. Itachi sem občas chodil a dával nám informace, ale potom se něco stalo a už nepřišel. Jednoho dne, nás objevila nějaká silná skupina ninjů. Bojovali jsme ze všech sil, ale neměli jsme na ně. V tom se všude okolo změnila příroda. Velká část stromů a všechny bažiny zmizeli, země se změnila v úrodnou a začalo se oteplovat. Nás i nepřátele to rozhodilo. V tom se objevil Uzumaki Naruto a když si všimnul toho, že v očích máme sharingan, tak bez lítosti rozdrtil naše nepřátele. A my jsme se za to k němu přidali a založili s ním vesnici.“ Tohle vůbec netušil, ale v duchu moc Narutovi děkoval, za to co udělal pro členy jeho klanu.

Druhý den ráno, Narutova pracovna:
V sedm hodin se tam sešel celý tým sedm. Všichni měli dobrou náladu a Sasuke obzvlášť. Kakashi se podíval na Naruta před sebou a ujistil se:
„Doufám, že jsi pravý, abychom tě zase nemuseli hledat.“ Naruto se usmál a přikývnul. Než však začali jednat o tom proč přišli tak se ozval Sasuke:
„Naruto, jsem trošku naštvaný že jsi mi to neřekl dřív. Ale moc ti děkuji, že jsi ochránil celý můj klan!“ Ostatní členy týmu to trošku rozhodilo. Jako první zareagoval Kakashi:
„Co jsi tím myslel?“ Sasuke se usmál a řekl:
„V lesí, které zde byli, bylo sídlo mého klanu. Itachi sem odvedl skoro celý klan a Naruto je zachránil před záhubou.“
„Cože? Já myslela, že jsi poslední ze svého kalnu?“ divila se Sakura.
„Vysvětlím vám to později, tak začněme s tím, proč jsme přišli,“ odpověděl Sasuke. Kakshi přikývl a začal:
„Chybou jednoho člena Konohy, který vymýšlel novou techniku, je celá vesnice v ohrožení. Vyhlásil nám všem válku mocný vládce pekel, Lucifer. A my přicházíme za tebou s prosbou o pomoc. Bude potřeba hodně lidí, aby…“ Kakshi to ani nedokončil, když mu do věty skočil Naruto:
„Nikdy vám nepomůžu.“