Výcvikové středisko 05

„Všichni do útoku,“ rozkázal Kakashi a sám si vytáhnul nějaké kunaie a běžel na zvučné. Všichni ostatní členové jeho týmu ho následovali. Jen nikdo ze Zvučných nic nedělal. Všichni z týmu sedm hodili své kunaie na nepřítele a připravovali si další útoky. Sakura praštila do země a prasklina v zemi, která se tam objevila mířila přímo k nepříteli. Sai vyslal několik svých kreslených potvůrek a Yamato na ně zaútočil dřevem. Zbylí dva členové týmu použili svoji verzi Chidori. Všechny jejich útoky mířili ke svému cíly, když v tom se ozvalo:
„Mitsuishi!“ Mezi nimi a zvučnými se objevila trojitá obrovská kamenná zeď, která zastavila všechny jejich útoky. Rozhlíželi se kdo tu zeď přivolal a všimli si, že Osar sedí nahoře na té stěně.
„Ty nevíš kdo jsou? Vždyť jsou ze Zvučné. Proč jsi nám zabránil v tom útoku?“ vyjel na něho hnedka Sasuke.
„Protože Zvučná, jak ji znáte vy, už dávno neexistuje,“ odpověděl mu klidně Osar.
„Jak to myslíš? Vždyť mají znak Zvučné na ochranných čelenkách?“ ptal se hned Kakshi.
„Ti lidé jsou z Fuuma klanu,“ odvětil zase s klidem Osar.
„Fuuma klan? Ale to není možné. Vždyť ti se vzepřeli Orochimarovi a nepřidali se k němu! O co tady jde?“ divila se Sakura, když si vzpomněla na to, jak šly s Narutem a Jirayou hledat Sasukeho.
„Máš pravdu. Nikdy jsme se k němu nepřidali. Ale vůdce této země, jednou přišel do Rížové země. Dobil celou zvučnou vesnici a zbavil se všech Orochimarových poskoků. Potom ji opravil a předal do rukou lidí z naší země. My klan Fuuma jsme sjednotili ostatní ninja klany a obnovili Skrytou Zvučnou vesnici,“ ozvala se Sasame, která se svými lidmi obešla kamennou stěnu.
„Sasame jsi to ty?“ divila se Sakura, která ji nemohla poznat.
„A kdo jiný?“ usmála se na ni její dávná kamarádka.
„Sakuro, ty ji znáš?“ ptal se udiveně Kakashi.
„Jsou to přátelé, věřte mi,“ odpověděla mu jeho žačka.
„Už se stmívá. Utáboříme se tady se Zvučnými! Aspoň si můžete poslechnout jejich příběh a můžeme si popovídat,“ oznámil jim Osar. Kakashimu hned došlo, že nemá cenu se ním přít, protože stejně nikdo z nich nezná správnou cestu.
„Dobře. Utáboříme se tady se Zvučnými,“ svolil kopírovací ninja.

Setkání s jednotkami Zvučné vesnice probíhalo v dobrém rozpoložení. Všichni se dobře bavili, až na Osara, který seděl bokem od všech ninjů a provrtával ninji z Listové pohledem. Yamato s Kakashim si toho všimli a šli si za ním přisednout. Osar se na ně jenom podíval, ale nic neříkal. Oba příchozí si přisedli k postaršímu ninjovi a Kakashi se zeptal:
„Co se děje? Máš proti nám něco? Připadá mi že celou dobu co jdeme s tebou jsi nějaký naštvaný.“ Osar se na něho podíval a pomyslel si:
„Stejně se to dozví, takže jim můžu trochu říct.“ Pousmál se a začal:
„Než přišel náš mistr, tak zde byli všude bažiny, a nedalo se zde žít. Bývaly tuhé Zimy a nic tady nerostlo. Ale on přetvořil úplně všechno. Od země až po počasí. Díky němu je zde všude úrodná půda a také vytvořil něco jako zdroj energie, který obíhá zde po obloze a otepluje to tady.“ Oba dva ninjové se na něho udiveně podívali.
„To je nemožné pro obyčejné ninji. Musí být hodně silný a zkušený,“ skočil mu do řeči Yamato. Osar si ho prohlédl pohrdavým pohledem a pokračoval:
„Potom co vytvořil první město, tak za ním začali chodit první lidé, kteří sem náhodou zavítali. Mezi nimi jsem byl i já. Byl jsem úplně první, kdo ho požádal o trénink a zůstal jsem mu věrný. Po několika letech tvrdé práce se tato země zdvihla ode dna a začala být známá. Objevili se první nabídky na spojenectví z velkých ninjovských zemí. Teď tu jsem desátý rok a po celou tu dobu, byli ninjové z Konohy, jediní které nechtěl pouštět do naší země a ani nechtěl s Kohonou mít nic společného. Proto sem se jednoho dne zeptal, proč se tak chová ke Konoze, ale to jsem neměl dělat. Strašně se naštval a řekl že to je jeho věc, ale že mi řekne jednu věc. V jeho očích jsem uviděl neskutečnou bolest a řekl mi, že v Konoze mu strašně ublížili. Po tomhle jsem se ho, už na to radši neptal. A proto je mi divné, že teď najednou pouští vás!“ Tahle ta zpráva udivila oba ninji ještě víc.
„Konoha mu ublížila? To není možné, ale teď už chámu, proč nás taky nemáš rád,“ pochopil Yamato.
„Vždyť ani nevíte, kdo to je,“ vyjel na něho Osar.
„Máte pravdu, nevíme. Ale zítra se to dozvíme,“ řekl rozhodně Kakashi.

Když se ráno probudili, tak na ně už Osar čekal. Rychle pojedli, složili tábor a rozloučili se s jednotkami Zvučné. Podle Osarových informací věděli, že cesta jim bude trvat nanejvíc tři hodiny. Čím více se blížili ke svému cíly, tak více potkávali jednotky ze všech ninjovských vesnic a také se zvětšovala hustota osídlení. Viděli zde zástupce snad ze všech vesnic. Ale nejvíc je zaujali dvě věci. Ta první, že zde viděli i žabí ninji a ta druhá, která byla více divná, byla že zde byli převážně ninjové, kteří měli na ochranných čelenkách podobiznu lišky.
„Osare, kam patří ti ninjové s podobiznou lišky na ochranných čelenkách?“ ptala se odiveně Sakura. Osar se pousmál a řekl:
„To je znak země Nového Začátku. Tady nemáme skrytou ninja vesnici, ale celou ninja zemi!“ Jeho odpověď ostatní trošku zaskočila. Ta liška jim připadala strašně známá, ale netušili proč. Běželi ještě několik dalších minut, když najednou Osar před nimi zastavil a ukázal před sebe. Když ho ninjové z Listové doběhli, tak se jim naskytnul překrásný pohled. Pod nimi se rozléhalo obrovské město, které bylo skoro dvakrát takové jako Konoha. Zaujala je jeho majestátnost. Každý dům byl postavený v jiném slohu. Bylo znát, že zde jsou zástupci všech zemí, protože každý dům byl jinak postavený a všechno to překrásně ladilo do sebe.
„Tohle je naše hlavní město, Kaishi. Jmenuje se začátek, protože zde začalo vše dobré pro tuto zemi,“ řekl jim Osar. Ještě chvíli se kochali velkolepostí tohoto města. Po chvíli se Osar dal zase do pohybu a vedl je spletitými uličkami města k jejich cíli, sídlu místního vládce. Netrvalo jim to ani moc dlouho. Sídlo stálo uprostřed vesnice. Bylo to velice unikátní dílo, protože na této jediné budově byli stavební prvky ze všech míst z celého světa.
„Tady je váš cíl. Dál už vámi nepůjdu. mistr vás očekává,“ řekl jim Osar.
„Očekává? Jak to můžeš vědět, když jsi byl s námi dva dny pryč?“ divil se Sasuke.
„Protože on ví o všem. Už když jste vycházeli z brány vaší vesnice, tak o vás věděl,“ odvětil mu opět jejich průvodce a zmizel v bílém kouři.
„A je pryč. No jdeme se tedy podívat za tím mistrem,“ rozkázal Kakashi. Všichni ho následovali. Procházeli hlavními vstupními dveřmi a nikde nebylo ani živáčka. Tak se rozhlédli a všimli si ukazatele, který je zavedl ke dveřím k úřadu místního vůdce. Kakashi chtěl zaklepat, když uslyšel hlasité „Dále!“ nad tím se všichni podivili a vešli dovnitř. Přijala je lehce vybavená místnost s obrazy po stranách a obrovskou mapou na stropu. Naproti nim seděl za stolem muž, který měl na hlavě obrovský klobouk díky kterému mu nebylo vidět do obličeje.
„Co vás sem přivádí ninjové z Konohy?“ ozval se vládce země. Ve všech hrklo. Ten hlas se jim zdál být děsně povědomí, ale nevěděli komu patří.
„Mohl bych být tak smělí a poprosit vás, aby jste sundal ten klobouk? Váš hlas je mi strašně povědomí,“ řekl po chvilce ticha Kakashi. Mistr se usmál a řekl:
„Mohl jsem tušit, že mě poznáte sensei.“ Mistr si pomalu sundal klobouk a v místnosti propuklo opět ticho. Když si ho všichni pořádně prohlédli, tak Sakura radostně vykřikla:
„Jsi to ty, Naruto?“ Všechny ostatní napadla stejná otázka. Určitě to musel být Naruto, podoba byla nezaměnitelná. Pohledy všech se upřeli na tak zvaného „Mistra“ a čekali co jim odpoví. Napětí se už dalo skoro krájet a tak se vůdce země Nového Začátku rozhodl odpovědět:
„Tušil jsem, že to budeš ty kdo mě pozná.“