Komedie

Sparkless - Kapitola 22.

Fakt, že ho Meiko políbila Homuru nevyvedl z míry tak, jak čekal.
„Jsem divnej, když jsem v sedmnácti ještě neměl pořádně holku?“
Přece jen, byla to jeho první pusa.
„Co je na tom špatného, chtít trochu lásky?“
Byla to přece jeho první p---
„Doufám, že tohle si ráno nebudeš pamatovat…“
A kruciš…

Dodatek autora:: 

Tohle je jeden z nejsmutnějších dílů. Společně s tím předchozím a tím dalším tvoří takovou smutnou vložku po té optimistější stránce.
Navíc, teď se na vás bude valit jeden zvrat za druhým. Připravte se.
Ale teď k téhle kapitole: Seiji si to KONEČNĚ UVĚDOMIL! Po 21. dílech mu to konečně prošlo vedením a dorazilo až do mozku! Miluju tu scénu, kdy mluví s Ritsukou. Úplně ho vidím, jak klečí v temné uličce, pěstí mlátí do zdi a nad ním efektivně vybuchují ohňostroje ♥
Nanami se nám pomalu mění na plyšáčka, kterého má každý tendence utěšovat a chlácholit. Smrk. Mě je ho tak líto.
Meiko a Mizuki si podepsaly stvrzenku na smrt. Vážně plánuju, že se jim v budoucnu stane nějaká nehoda. Ne! Mám to! Nechám je, ať Homuru a Nanamiho načapají v nějaké velmi intimní chvilce (v plné jízdě asi ne, ale i taková žhavá líbačka na školní střeše udělá své...) Odnesou si to, mrchy jedny!
Poslouchám jednu strašně agres písničku, takže z toho mám i sadistickou náladu! Kdybych tohle poslouchala při psaní, možná bych byla schopná tam vložit i nějaký ten menší almost-rape =D
Poslední dobou ujíždím na BL drama CD. Je to... drsný, nevím, jak to napsat jinak. Stáhnete si CD, k tomu anglický překlad a jedete. Já už takhle hekticky sahuju čtvrté cédo a jen čekám, kdy to vyhrabe v kompu sestřička Fuchs.
Nuž nic, budu končit. Užijte si to, plačte, proklínejte mě, milujte mě, komentujte (hodně!) a znovu mě proklínejte.

Sparkless - Kapitola 21.

„Nii-chan?“
„Seiji?“
„Nee-chan, nii-chan je asi rozbitý…“
„Uklidni se, Kyouko. Seiji! Hej, Seiji! Co ti je? Odpověz mi! Hej!!“
„Nee-chan, co mu je?“
„Kyouko, nech nás tu prosím tě na chvíli samotné, ano?
„Heh? Proč?“
„Potřebuju si se Seijim o něčem promluvit.“

Dodatek autora:: 

A začínáme! Pojedeme pěkně z kopce! =D
Tahle kapitola je... vážně trochu jiná než ty předchozí. Začínáme přitrvzovat.
Předevčírem jsem se chlubila mámě, že Sparkie má už 135 stránek a ona, že bych to mohla zkusit někam poslat, až to dodělám. A já jen... epic fail.
Maminka totiž jaksi neví, že jsem yaoistka. Respektive ví, ale neví, co je yaoi. Už nějaké tři měsíce se mentálně připravuju, že jí to řeknu, ale ono není jednoduché přijít k vlastní mámě a říct: "Víš, mami, já čtu a vlastně i píšu yaoi. A co to je? Když jsou spolu dva kluci." Ono by to nebylo tak hrozné, ale víte, co vám vyleze z gůglu, když do něj napíšete slovo Yaoi? Za to by se ani porno stránky nemuseli stydět. Ale už zase tady melu o blbostech.
K téhle kapitole: Ritsuka je hodná, Seiji zoufalý, Nanami netuší, co ho čeká a Mizuki je prvotřídní slepice.
Tak si pěkně počtěte a těším se na vaše komentáře, i když tentokrát budou asi typu: "Cože?! To si děláš srandu! To nemůžeš!!"
Dyami-chan je tak zláááá...! ♥

Nechat se zabít přítelem nebo nepřítelem ? 4

Nevím proč, ale ukápla mi jedna slza.Byl sem opravdu moc rád že se konečně vrátil.Netrpělivě sem čekal na jeho odpověď.Zajímalo mě jestli tam jel zbytečně nebo ne.I když moc dobře vím, že jediný kdo by to mohl zpackat sem byl já.No i tak mi to nedalo musel sem se zeptat.
„Jo a už tě neopustím slibuju.“ Asi sem na delší chvíli přestal dýchat.Nečekal sem takovou odpověď.Tedy ten začátek ano, Ale ten konec.A však sem za to byl moc rád.
„Moc si mi chyběl, Mikelo.“
„Ty mě taky.“ Usmál se na mě a letmo políbil.No co se dělo potom si domyslíte.No však víte cesta domů atd..Jen sem nevěděl že dnes večer se mi změní celý život.

Dodatek autora:: 

No a další je tu.V pravej čas sem dostala chuť psát dál.Málem bych to nedokončila, ale když je tu někdo komu se to líbí tak nemůžu přestat.Doufám že toho stihnu napsat dost protože v pátek zas odjíždím na týden pryč a pak se musím připravovat do školy.Však já si najdu čas na psaní.A znovu doufám že se vám bude líbit.

Dej mi svůj úsměv - 6. kapitola

„Prosím, dej mi svůj úsměv,“ říká potichu a pomalu. V jeho očích vidím touhu. Nedokážu nic říct, ani se pohnout a on pořád drží můj obličej.

Dodatek autora:: 

Tak a je tu již šestý díl ^^
Tento díl je věnován pro Sakura.Kato, ještě jednou mockrát děkuju!! Shy
Je tam jedna část, která se mi trochu nepovedla... To co je v závorkách je jakoby přeškrtnuté, omlouvám se, že jsem to udělala takhle Sad
Jinak další díl tu bude asi až za dva týdny, protože jedu pryč a nevím jak to budu zvládat... Sad

Nechat se zabít přítelem nebo nepřítelem ? 3

Nikola
Vykopal sem si svůj vlastní hrob.Kdo mi teď bude vařit.Sám sem ho odkázal na lůžko.

Dodatek autora:: 

Ok.Další pokračování.Snažila sem se opravit co nejvíce chyb.Bohužel nemam nikoho kdo by si tuto povídku mohl přečíst a pomoct mi s chybama,takže smad to nebude tak hrozné.Já a čeština nejsme nejlepší přátelé, takže se moc omlouvám.Ale sem moc ráda že se moje povídka někomu líbí,je to od vás ten nejlepší dárek k narozeninám.Sem moc ráda za jakýkoliv komentík.Smile

Sparkless - Kapitola 20.

„Buďte tu hodní!“
„Ano, mami.“
„Poslouchejte Seijiho!“
„Ano, mami.“
„A hlavně zavolejte, že jste v pořádku!“
„Ano, mami.“
„A ne, že si některá z vás začnete se Shirogane-kunem!“
„Mami, proč říkáš některá, ale koukáš na mě?!“
„Promiň, Seiji, za to může Ritsuka!“
„Bože můj, proč nejsem jedináček?“

Dodatek autora:: 

Dobré ráno/poledne/odpoledne/večer/noc, milé čtenářky, mám tu čest vám představit Sparklesse s dvoujkou v první cifře!
Bwahahahaha! *ďábelský smích* Chtěla bych vás varovat, že právě skončila etapa poklidných dílů. Teď už to pojede z kopce a dobrých sedm dílů nebude odpočinková scéna. Ale nemusíte se bát. Ono se to dá překousnout, možná proto, že jsem se konečně rozhodla, že přestanu Homuru trápit a trochu mu zkrátím vedení.
Ale ohledně tohohle dílu: Trpím nevysvětlitelnou obsesí na kluky, kteří umí vařit, která možná pramení z mé vlastní kuchařské analfabetie. Sixpounder už si ze mě dělá legraci. Ale já se za to nestydím. Dále tu máme tu očekávanou scénu se schody a... božíčku, v téhle kapitole se skoro nic nestalo! Ale vážně!
V komentářích mi napsala Tarja, že tímhle dílem by mohla začínat druhá série anime.
Víte, kdyby byl Sparkie anime, už mám vybrané seiyuu pro hrdiny. Znáte Daisuke Ona a Hiroshi Kamiyu? Ano, to jsou oni ♥ Hiroshi by měl Nanamiho a Daisuke Homuru. Ohledně ostatních hrdinů... Ritsuku by si vzala Fumiko Orikasa, Hibikiho Jun Fukuyama... musím přestat, musím přestat!! ZDE můžete najít písničku, na které poslední dobou ujíždím a kterou bych volila za druhý opening. Je sice hodně optimistická, ale co se dá dělat?
Abych byla upřímná, pomalu ale jistě budu muset v psaní (29. kapitola) najet na závěrečný zvrat, aby Sparkie nebyl nekonečný. Smrk... ještě, že mám vymyšlený druhý díl.
Ale ne, už zase píšu dlouhé poznámky!

Nechat se zabít přítelem nebo nepřítelem ? 2

Mikelangelo

Dodatek autora:: 

Tak a tady je druhý díl.Omlouvám se že je tady tak pozdě ale jela sem prič.Ale doufám že se vám bude líbit.:)A moc se omlouvám za chyby.Napříště slibuji že to napravím sem jen línej člověk.Smile hihi

Sparkless - Kapitola 19.

„Aiiro, kde bych si to mohl vyzvednout?“
„Áá, Homura-senpai, už jsem myslel, že se neozveš! Kde teď jsi?“

„Stojím na rohu šesté ulice. U náměstí Kyoushoku!“
„Dostaneš se za patnáct minut k parku? Mám svoje plány, ale udělám si čas!“
„Díky moc. Budu tam.“
„O tom nepochybuji!“

Dodatek autora:: 

Ta-dááá! Pomalu ale jistě se suneme k dvacítce.
Chtěla bych vás upozornit na dvě věci: Zaprvé- Tato kapitola obsahuje další ne-až-tak-skrytý vtípek s yaoi knížkou. Prostě jsem neodolala.
Zadruhé- Neodpustím si menší reklamu a to přesněji na SHI-team. Je to můj *samolibý pohled* vlastní komix, na kterém pracuji už... dlooouho. Velice dlouho =D Ale proč ho zmiňuji? Protože se okrajově proplétá se Sparkiem. Hlavně proto, že se odehrává v Tamayori, mém fiktivním japonském městě, kam zasazuji většinu svých příběhu. Taky ze SHI-teamu pochází Aiiro, který patří mezi hlavní postavy, zatímco tady se jen ochomýtne. Berte to jako podprahovou reklamu. Dobře, asi není moc podprahová... ale pořád reklama ~^.^~
Co ještě dodat k téhle kapitole? Dááárečky, roztomilé dárečky! Doufám, že jste se na ně těšili a byli jste zvědaví, co to je.
Můžu se na něco zeptat? Je těžké zapamatovat si, jak se píše moje jméno? Proč všichni mají tendence psát po D měkké I? Je Y-I-I-Y. Dyamirity! To ti lidé nevidí, jak to s měkkým i vypadá hrozně? *jsem háklivá na svou těžce vykonstruovanou přezdívku*
Už musím končit. Zase moc protahuju poznámky. Zastavte mě někdo, prosííím!

Zlatá rybka 2

Akio se probudil s prudkou bolestí hlavy. Rozhlédl se kolem sebe, ale nedařilo se mu zaostřit. Čím více se snažil něco vidět, tím více ho bolela hlava.

Dodatek autora:: 

Ták. Je tu pokus číslo dvě! Vážně vám děkuji čtenáři moji milí, že jste měli vůbec odvahu to číst Smile!
Zároveň mám taky strach o oblečení některých Laughing out loud.
Ale z čeho mám větší strach? Z prokletí, samozřejmě Laughing out loud!
Jo a Dasty prosím! Nenechávej se zatracovat, to by byla škoda! Tvůj komentík mě vážně nakopnul Laughing out loud. A taky komentíky vás ostatních Wink vážně moc děkuju!
Za chyby se omlouvám a doufám, že i tento díl budete pěkně komentovat!
Smile

Sparkless - Kapitola 18.

"Jsou Vánoce! Vánoce! Vstávej, Seiji!“
Jen málo věcí dokázalo Homuru ráno dostat z postele.
„Nanami, zmlkni. Vždyť Vánoce tu oficiálně ani nemáme slavit…“
Nejúčinnějšími praktikami, které to dokázaly, se ukázaly být kýbl ledové vody, rána palicí a písnička od Lady Gagy jako zvonění budíku.
„Ale, Seiji, nemruč hned po ránu, když jsou Vánoce!“
Homurova rodina už to téměř vzdala…
„Fajn, tak já vstanu, hlavně ze mě slez, ty malej kryple!“
…ale pak se objevil jistý Nanami Shirogane.

Dodatek autora:: 

Nezdá se vám, že ze Sparkieho se stává "Děkuju" povídka? Pořád někdo někomu děkuje a mě to značně znervózňuje.
Ale to je jedno. Pokusím se to omezit =D Teď k téhle kapitole:
Začíná trochu dvosmyslnou scénou, objevují se v ní dvě... ne až tak nové postavy a Homura je ťulda.
Chtěla bych poznamenat, že Sylvester není pojmenován podle toho kresleného kocoura, ale podle mé želvičky. Jo já vím, jméno Silvestr se pro želvu nehodí, ale já mám zvláštní vkus na jména. Můj had se jmenuje Bára a ex-had (budiž mu země lehká) se jmenoval Arnold. Ale k Sylvesterovi. Je to border kolie, což je jeden z nejroztomilejších psů a i sixpounder říkala, že jí připomíná Nanamiho =D
Nevím, co ještě dodat. Snad jen, užijte si to a těšte se na další díl.
(Proč se mi tenhle díl zdá tak krátký...?)
Jo a úplně bych zapomněla -> Třetí ilustrace♥

Syndikovat obsah