Zlá a přesto měkká jako máslo.
Postavy se mi bouří! Jakože fakt bouří!
Dělaj si co chtějí!
A mě šibe! A nejdou mi napsat poznámky! A pořád jím! A pořád bruslím! A zase jím! A zase bruslím!
A včera jsem dopsala dvanáctou kapitolu! A vy jí asi nerozdejcháte, protože i já, autorka, jsem s tím měla problém!
A já musím přestat se začínáním vět na A...
Dobře: doufám, že nikdo nedostal infarkt, jak jste slibovali, všichni jste přežili vysvědčení (Já měla jen tři trojky, jááj! Střední školo, těš se!!) a netrpělivě vyhlížíte další kapitolu.
Z komentářů u minulé kapitoly jsem měla z nějakého důvodu zvlášť radost... jen tak dál, zvedáte mi ego, zlatíčka ♥
Zastavte mě, až budu příště psát poznámky, ano?

Jsem tááák moc zlááá! Bwahahaha!
To platí tak nějak všeobecně. Už jsem zjistila, proč autoři tak rádi mučí své čtenáře protahováním děje. Je to totiž ohromná zábava!
Ale jinak, co dodat? Moc mě potešily komentáře u minulé kapitoly a doufám, že všichni dobře spíte a srdce vám taky slouží. Nerada bych měla na svědomí hromadná úmrtí, jak mi je v komentářích slibujete. Ano, z vězení bych sice mohla psát taky, ale to nějak není ono =D
Dále vám chci oznámit, že až za dva roky budu vážit sto kilo, budete za to moct vy!
Když píšu, tak kromě pořádné hudební kulisy (už jsem tak zoufalá, že sjíždím i soundtrack Mrazíka: opery na ledě) potřebuju i něco do tlamičky, takže jsem schopná ztrestat několik misek lupínků s mlíkem denně. Já budu tlustá!!
A poslední věc: Původně měla scéna se sněhem za krkem vypadat trochu jinak. Nanami měl totiž Seijimu ta záda utřít a přitom ho políbit na krk. Nakonec jsem se rozhodla to změnit. Ano, vím, že budete šílet a proklínat mě, ale nebojte ve jedenácté maximálně dvanácté kapitole vám to vynahradím. Na mou duši!
Tenhle díl berte jako dáreček za vysvědčení, ať dopadne jakkoliv! ♥

Takže zaprvé: děkuju za všechny komentáře! Opravdu mě potěšily a zároveň děkuju všem, kteří si předešlý díl přečetli
Za druhé: v tomto díle se již najde vrah. Je to trochu narychlo, ale snad mi to odpustíte ^^
A za třetí: opět se těším na další komentáře, a přeji vám všem příjemnou zábavu!

Sparkie je tu, i když původně měl být už včera. Jenže můj počítač se pohádal s flashkou a odmítal jí otevřít.
Pořád mi to psalo: Zařízení nerozpoznáno a mě na chvíli zatrnulo, že jsem přišla o všechny povídky a scany komixů...
Ale jelikož Dyami-chan je tak šikovná, dnes už se mi povedlo sem tu novou kapitolu dát.
Co dodat k tomuhle dílu? Nanami se tu chová jako prvotřídní uke, Ritsuka asi v nejbližší kapitole dostane infarkt a Homura? Homura zase nic nechápe, jen si to přznejme.
Ale všimli jste si, že v téhle kapitole se skoro nic nestalo? Myslím to vážně!
A ještě jedno upozornění: Poslední, ale úplně poslední věta... chichichi, víc není, co k tomu dodat! ♥
Užijte si to ♥
Dodatek: Začala jsem psát oranžově. Jestliže uvidíte oranžovou, je to Dyami-chan! ♥
Někdo by mi měl zakázat psát dlouhé poznámky...