Zdravím, čtenářky ♥
Víte, poslední dobou píšete obzvlášť povzbudivé komentáře. A osmělují se i ty čtenářky, které třeba ještě nekomentovali, nebo to obyčejně nemají ve zvyku. (<-To mi dělá vážně radost ♥) Píšete, co se vám líbí, nad čím při čtení přemýšlíte a jak na vás působí jednotlivé postavy a scény. Možná se to nezdá, ale pro mě je to důležité, protože vím, co pilovat ~^__^~
Tahle kapitola se skládá ze dvou částí. První je optimistické pokračování Ritsučina prozrazení a druhá... ne až tak optimistická, ale očekávaná ofenzíva Velkého Yuua. Víte, původně neměl Yuu mít žádnou větší roli. Kromě úvodní rvačky s Homurou, kdy se poprvé objeví Nanami, už se neměl objvit a Homura se měl potýkat se spoustou jiných záškodníků. Ale jak často zůstanete u původního plánu povídky? Já nikdy. Takže Yuu se ujal role hlavního záporáka, po němž by všechny hrdinky nejraději něčím mrštili. Něčím pokud možno těžkým a se životem neslučitelným!!
V téhle kapitole se opět objevuje Aiiro a tentokrát už se tam nachomýtne i Chidori, hlavní hrdina SHI-teamu. Tady působí skutečně jen jako kulisa, ale pokud byste četli SHI-team, pochopili byste, jakou šanci by proti nim Yuu asi měl. Absolutně žádnou. Každý z Chidoriho party by z Yuua i jeho poskoků udělal nudličky než se stihli rozkoukat. To jen tak okrajově.
Ještě bych chtěla dodat, že moc děkuju za komentáře a oficiálně všem povoluji mě oslovovat Dyami-chan nebo nějakou jinou zdrobnělinou ~^___^~ Vážně mi to nevadí, takže se neostýchejte a do toho =D
Poslední dodatek: Pomalu dotahujeme mé dopsané díly. Právě začínám 33. (alespoň se o to pokouším), takže budu muset přidat, abychom se najednou neocitli jak se říká na suchu =D

Řeknu jen dvě slova: EPIC FAIL!
Přesně to totiž udělalo naše připojení na internet, takže já teď sedím v knihovně, u ucha mi tu hraje nějakej spratek bojovou hru v níž pořád běží ta samá smyčka hudby a irituje mě prehistorická klávesnice na který místo jedné klávesy zmáčknete tři, popřípadě čtyři.
Nevím, jak to s internetem bude vypadat... jen doufám, že se to brzo spraví a já vám budu moct odpovídat na komentáře a přidávat nové kapitoly.
Ale teď ke Sparkiemu: Tenhle díl rovnou navazuje na ten předchozí čili Seiji stále plní akci Sylvester. Tahle kapitola je roztomilá, to říkám hned. Je sladká, až z ní bolí zuby, což mě znepokojuje. Kam se poděla ta drsná stránka Sparklesse? Na začátku to měla být povídka plná bitek a teď je to povídka plná... sparklících bišíků... chjo...
Ale snad to nevadí. Takže si to hezky užijte a já se jdu pomalu vrátit domů. Je to strašný vedro... a ten spratek hrající tu hru mě děsně ****. Asi mu ten počítač vytáhnu ze zdi.
Pokud máte zájem, zprovoznila jsem Twitter, takže mě můžete sledovat: Dyami-chanin Twitter
Užijte si to ♥
EDIT: Tak už to máme spravené =D Asi to byl jen jednodenní výpadek.

Jsem průhledná jako izolepa. Nekvalitní izolepa! Protože několik čtenářek u minulé kapitoly už uhodly, co se stalo.
Ano, je to bohužel tak *smrk, smrk* U téhle kapitoly jsem bulela jak želva, protože jsem udělala nezbytné k tomu, abych alespoň trochu vystihla Nanamiho pocity. Ten den jsem byla navštívit po dlouhé době dědův hrob. Už je to šest let, ale stejně to pořád bolí. A myslím, že tenhle pocit každý chápe. Už zase popotahuju. Jsem hrozná.
K téhle kapitole: jak jsem říkala, je smutná, Nanami dostává ránu za ránou, ale Seiji se pokouší mu to ulehčit a je přitom strašně roztomilý. Tu "postelovou" scénu jsem vymyslela a byla jsem z ní naprosto unesená. Takže se snad bude líbit. Nanami se nám rozbrečel a mě je ho strašně líto. Proč mučím své charaktery? To netuším. Člověk by je zabalil do deky a utěšoval.
Chci Seijiho domů. ♥ S konečnou platností na Nanamiho žárlím. Přiznávám se, být na Meičině místě, tak udělám to, co ona na Nový rok.
Chmm... co ještě dodat? Včera jsem dopsala burácející 31. kapitolu. Dostala jsem se do ráže, ale byla jsem poslána spát, takže jsem se uprostřed noci vykradla, z počítače vytáhla flashku se Sparkiem a jelikož ségra nebyla doma, potají jsem tu kapitolu dopsala na notebooku pod peřinou =D
Zjistila jsem, že propadám depresi, když čtenáři nekomentují. Mám pocit, jako kdyby se jim to nelíbilo a neměli k tomu, co říct...
Potřebuju cukr. Asi jdu ztrestat ten kýbl zmrzliny, co je v mražáku.
Užijte si to, drahoušci ♥

Tak jo.....rozhodla jsem se že budu psát jeden či dna dílečky jen z pohledu Rika (+ tento díl i z pohledu inariho a sasakiho....aaaale ti jsou alespon na stejnym miste jako riku xD) abych urychlila příjezd do new yorku .....jinak kvůli tomu že jsem sem nedala dlouho díleček tak sem dám rovnou dva
PS: V tomto díle se Riku konečně dozvý kde je Naoki.....užijte si to