A je to tady. Po 188 stranách, téměř 111 tisíci slovech a více jak 650 tisíci znacích, 40 kapitolách, 3 měsících a celém, téměř zánovním balení nervů je to tu! Finále! Poslední díl! Konec! Závěr! The end! Finito!
V tuhle chvíli cítím směsici radosti, smuutku, hrdosti a úlevy. Sparkie je moje nejdelší, nejrychleji dokončená a.... celkově asi nej-doplňte si slovo- povídka. Až kliknu na Poslat, bude to celé za námi. Tímto bych vám chtěla všem mockrát poděkovat. Úplně všem, ať už jste komentovaly nebo ne, ať už jste mě zahrnovaly superlativy nebo kritikou. Děkuju. Motivovaly jste mě a já podala zatím svůj nejlepší výkon. Poděkování (první část) a Poděkování (druhá část) <- Je to psané škrabopisem přes tablet ♥ Všechna jména, která se kdy objevila v komentářích. Oranžově zvýrazněné jsou ty čtenářky, které poctivě komentovaly pravidelně a které mě nejvíc podporovaly (pokud jsem někoho vynechala, moc se omlouvám).
Sparkie, jak jsem začala Sparklessovi mazlivě pžezdívat asi po třech kapitolách, mi přirostl k srdci stejně jako postavy. Původně jsem si od něj nic neslibovala. Prostě další pokus o povídku. Nedoufala jsem, že jí kdy dokončím a už vůbec ne, za tři měsíce.
Abych byla upřímná, Sparkie je taková splácanina všech nápadů, jaké mi za posledních pár měsíců vyvstanuly v hlavě. Povahy hlavních dvou aktérů jsem vzala z nikdy neuskutečněné povídky, Nanamiho jméno zase pochází z komiksu Niban omote, který jsme asi před dvěma lety dělaly (a nedodělaly) s Girou, ale jelikož mi bylo líto to jméno nevyužít... tak skončil ve Sparkiem. Totéž platí i o scéně s budíkem, hledání psa, nošení do schodů, házení mobilu do řeky, epický boj a s následným ošetřováním... nikdy nevyužité nápady, kterých mi přišla škoda. Takže tyhle střípky jsem slila dohromady pod ananasovou záštitu a je to. Sparkless byl na světě. Moje první shounen-ai povídka.
Už připravuji další sérii, která by měla být zaměřená víc na Ritsuku a Hibikiho, ale ti dva zlobiví kulíšci se mi pořád tlačí na post hlavních hrdinů. A na co se můžete ve dvojce těšit?
Na Hibikiho bez košile (100%) , sex na území školy (pravděpodobně) , polibek mezi Nanamim a Ritsukou (možná), VELKÉ ODHALENÍ (určitě!) a spoustu dalšího stuffu, který bude ještě nepochopitelnější než první díl. Takže... tímhle končíme éru Sarklesse.
Těšte se na druhý díl- Sparkless: Double Bang!
Dyamirity ♥

Čauky mňauky. Dneska to bude rychlovka, protože mě sklátilo to, co Nanamiho ve čtvrté kapitole. Rýmička mě udeřila svou palicí a já jsem naprosto K.O. Tím pádem jsem připoutána na lůžko.
Ale unikla jsem na pár chvil k počítači a tak sem dám další kapitolu. Nebude vykurzívovaná a překontrolovaná, takže mě prosím omluvte, doplním to, až budu moct.
Ale je to předposlední kapitola, takže to přehlédněte, ano? Jinak nemůžu mluvit, jen sípu. Fňuk.
Nuž to jen tak mimochodem. Dneska jsem mamince nenápadně naservírovala, že jsem už párkrát četla shounen-ai / přesněji jsem jí to řekla jako: mangu s gayi. Buď můj sípot přeslechla, nebo jí to neva.
To je můj plán. Naservírovat jí to po kouscích =D A doufat, že to vyjde.
A teď ke Spakiemu: Tahle kapitola byla mučení, ale doufám, že to na ní není poznat.
Konec je až bolestivě předvídatelný. Samozřejmě nás čeká ještě poslední kapitola, ale asi už všichni uhodnete, jak to dopadne. No jó... Dyami-chan je průůůhledná.
Už musím končit, aby mi sem někdo nenaběhl. Vy si užijte kapitolu a já si rychle na flashku natahám co nejvíc yaoi, abych měla co dělat na noťasu (bez netu) v posteli ♥
Přejte mi brzké uzdravení, zejtra jdu k doktroce =D

Oficiálně nejsmutnější kapitola ever. Bulela jsem u ní jak želva. Máma se mohla strhat smíchy, když jsem jí vysvětlovala, že je to kvůli tomu, že zrovna píšu hodně smutnou kapitolu povídky.
Ale zároveň je to kapitola, kde se stane něco, co jste asi nečekali. Nebo možná čekali, ale nečekali jste, že se to stane takhle... =D
Nezapomínejte, že máme pořád dvě kapitoly do konce. Ještě se tam něco musí stát!! =D
Už bych zase brala prázdniny. Škola mě naprosto ničí. Dneska jsme psali první písemku z němčiny (BIG EPIC FAIL!!) a domů jsem se dostala až v půl sedmé. Po devíti hodinách školy, klarinetu a rozšířené výtvarce jsem pak seděla v kuchyni a naprosto jsem si užívala chvličku klidu, kdy jsem se cpala pizzou a nemusela nic dělat... wááh... už sem jen přidám tuhle kapitolu a asi jdu spát. Anom přesně tak! =D
Zrovna si dávám maličkou pauzu v psaní, abych si trochu odpočinula a nabrala nové nápady. Mám pocit, že jsem ve Sparkiem vypotřebovala všechny shounen-ai nápady a scény... hrůzný pocit =D
Máme tu další dvě ilustrace! Některé z vás je už vyčmuchaly (což upřímně nechápu =D), ale pro vás ostatní ZDE! a ZDE! <- K té druhé... Varuji vás. Předem. Pak si nestěžujte =D
Užijte si tuhle kapitolu a... neplačte.

Tak a je to tu. Dielo do súťaže s Dasty Harst.
Ako iste viete, dohodli sme sa , že obidve napíšeme jednu jednorázovku na postavu z poviedky Sparkless od dyami-chan. Tá, ktorá bude mať viac hlasov vyhráva. Výhrou je vlastníctvo spomýnaného Hibikiho.

Je mi ľúto, že som to sem nedala skôr, ale problém bol môj "super rýchli" internet. Každých päť sekúnd sekol na niekoľko minút. No na zbláznenie.

Táto poviedka nijak nenadväzuje na Sparkless, preto ju môžu čítať aj tí čo Sparkieho nečítajú. Je tam len zakomponovaná jedna s postáv.
Prajem príjemné čítanie a dúfam že sa vám to bude páčiť.
Za každý jeden komentár vopred ďakujem.

Tu sú tri pesničky, ktoré mi spríjemňovali písanie. Prvá, druhá a pre staršie publikum (hehe, robím si srandu) tretia.