Nechat se zabít přítelem nebo nepřítelem ? 4

Nevím proč, ale ukápla mi jedna slza.Byl sem opravdu moc rád že se konečně vrátil.Netrpělivě sem čekal na jeho odpověď.Zajímalo mě jestli tam jel zbytečně nebo ne.I když moc dobře vím, že jediný kdo by to mohl zpackat sem byl já.No i tak mi to nedalo musel sem se zeptat.
„Jo a už tě neopustím slibuju.“ Asi sem na delší chvíli přestal dýchat.Nečekal sem takovou odpověď.Tedy ten začátek ano, Ale ten konec.A však sem za to byl moc rád.
„Moc si mi chyběl, Mikelo.“
„Ty mě taky.“ Usmál se na mě a letmo políbil.No co se dělo potom si domyslíte.No však víte cesta domů atd..Jen sem nevěděl že dnes večer se mi změní celý život.

Všechen strach který mi bránil minule byl pryč.Mikelo mě povalil na postel a zuřivě líbal.Rychle začal svlékat přebytečné oblečení.Nechal si jen kalhoty.Já na sobě nechal slipy a rozepnutou košili s krátkými rukávy.Ležel sem na zádech a nechal se dráždit Mikelovim jazykem.Začal na krku a postupně až přes ucho s jel k bradavkám.Věnoval se jedné a stejně tak i druhé.Vydával sem potiché steny.Cítil sem jak se do mě vlejvá slast, chtíč a vášeň.Chtěl sem toho víc.Mikelova ruka sjela pod slipy,dotkl se mého údu a přejel ho po celé jeho délce prstem. Hlasitě sem zasténal.Poté ho vzal do ruky a začal si sním hrát.Mezitím mi pusu zaměstnával jazykem.Pohyby rukou začal zrychlovat a já pocítil že to dlouho nevydržím.Mikelo to věděl a zrychlil ještě víc.
„Hmmm ..........Mike......lo.“ Zasténal sem a vyvrcholil přímo do Mikelovi ruky.Odtáhl se od mých úst, olízl své dva prsty a pak mi je strčil do pusy.Cítil sem sám sebe což mě vzrušilo ještě víc.
Chvíli sem je žužlal.Potom je vytáhl a pomalu je začal strkat do mé malé dírky.Pocítil sem tlak a bolest.Začali mi téct slzy.
„Ty brečíš ? mám přestat ?“ zeptal se mě ustaraně.Bolelo to, ale nechtěl sem aby přestal.
„ Ne......nepřestávej........jen sem šťastný.“Políbil sem ho a naznačil sem že chci víc.Mé přání bylo splněno.Když už sem byl připravený začal si rozepínat poklopec u kalhot a vyndal svojí krásu, která už nějakou tu dobu chtěla ven.Podíval sem se ne jeho úd a zavřel sem oči.Oči zas otevřel a hleděl přímo do Mikelovích.Pomalu se zasunoval do mě.Líbal mě aby mě trochu uklidnil.Tentokrát to bylo příjemnější než prsty, začínalo se mi to líbit.Zastavil se když byl už celí ve mně abych si na něho zvykl.Dal sem mu ruce kolem krku a tím i dal na jevo že může pokračovat.Jeho pohyby byli pomalé,nespěchal a já sem byl rád.Pak se jeho pohyby zrychlili.Společně jsme vyvrcholili.Položil se na mě a rychle oddechoval.Zvedl hlavu a políbil mě.
Jdu do sprchy, jdeš semnou ?“ Díval sem se na něj a jen přikývl.Vzal mě za ruku a odtáhl do koupelny.Po krátké době jsme se vrátili a něco málo jsme si oblékli.Mikelo si sedl na postel, já sem si lehl.Zavřel sem oči a vyslovil ty dvě slova.Byla to slova který sem chtěl už dlouho vyslovit.Vyšla přímo z mého srdce.
„Miluju tě.“
„Já tebe taky Nikola.“ Poprvé v životě sem od něho uslyšel celé své jméno.
„Takhle si mi řekl poprvé.“ Sedl sem si vedle něj na okraj postele.
„Já vím.“ Vytáhl s kapsi od bundy malou krabičku a klekl si před demě.
„Vezmeš si mě ?“ krabičku rozevřel a ukázal mi prsten.Byl nádherní celí zlatý.Díval sem se mu do očí a srdce se mi rozbušilo o sto šest.
„Ano, ano vezmu si tě.“ Vzal mi prsteníček levé ruky a nasadil prsten a se slzami štěstí sem ho objal. Za celou tu dobu co spolu žijeme, bylo tohle objetí to nejlepší a nejdelší.Málem sem taky usnul.
„A co tvá noční můra ?“ zeptal se než jsme šli spát.
„Když si odešel, na chvíli se mi vrátila ale jak sem začal kreslit zdáli se mi jen normální sny.“
„ Mě se zdál jeden sen o tobě.Nechtěl sem ti uvařit oběd a ty sis mě uvařil.“ Zasmál se.
„Pochutnal sem si ?“
„Jo.“ Pohladil mi tvář a políbil na čelo.
„Dobrou noc.“
„Dobrou.“ Zhasl sem světlo a vtom….
„Aááá…co je to ?“ Zakřičel Mikelo, když se lekl.
„A ha ha…… promiň to je Miki.Zvykla si spát semnou v posteli.“
„Aha, já jen že bývala menší.Ani sem si nestačil všimnout jak vyrostla.“
„Nediv se Mikelo.Odletěl si na dva roky.“
„Tak mě napadlo jak to šlo vlastně tobě v Kanadě ?“ Začal mi vyprávět co se dělo jemu.
Takhle jsme si povídaly až do rána.Ještě jsme stačili usnout a vstávali téměř na oběd.

Mikelangelo
Probudil mě studený dotek na tváři.Otevřel sem oči a viděl nataženou ruku.
„Ni-chan máš studené ruce.“ Zamračil sem se a otočil na bok.
„No ták, vstávej mám hlad.“ Zkoušel sem ho ignorovat.To byla chyba.
„Víš neměl bys mě ignorovat mohlo by se ti stát že ten tvůj sen nebude mít daleko od reality.“ Už zas měl ten vražedný výraz v obličeji.Neviděl sem to na vlastní oči ale jen po hlase sem poznal že je schopný to dokázat.
„Jak si dokázal přežít když ti tady neměl kdo vařit.“ Protestoval sem za pochodu.
„Tady ne, jinde jo.“
„A, už chápu proč nejsi jen kost a kůže.No a jak tak koukám asi máš smůlu nic tu nemáš , jedině že bys sis dal psí konzervu.“ A škodolibě sem se pousmál.Nevim jak to dokázal , ale v mžiku byl převlíknutý a připravený k odchodu.
„Kam se ženeš ?“ divil sem se, tohle nebylo Nikovi podobný.
„Chceš jíst psí konzervu ? já ne ,a myslím si že ty taky ne, no tak vidíš.“ A odešel.
No opravdu se mezi náma nic nezměnilo.Dá se říct že v dominanci jsme se střídaly.Víte
Ni-chan uměl cokoliv jiného než vaření a to že to umím já mě odsoudilo k věčnému stání u sporáku.V jednu chvíli si stěžuju a v té druhé sem zas rád že mu chutná.Mam ho rád takového jaký je.Tak proč cítím že mi něco tají.Tu myšlenku sem ač nerad musel nechat plavat v mém mozku a přemýšlet nad ní celou tu dobu co sem se vrátil.Nikovi to nějak trvalo a já se šel podívat k oknu jestli už nepřijel.
Jen co sem se dostal k oknu zůstal sem tam stát jako přikovaný a nevěřil vlastním očím.Venku s Nikova auta zrovna vystupoval Johnny.Nechápal sem co se děje, ale zůstal sem dál stát.Měl sem sto chutí vyjít ven a rozflákat Johnnymu hubu.On ale po chvíli odešel a já si všiml konečně Nika.Jen co zabouchl dveře Nik uhodil Pěstí do volantu a opřel si o něj hlavu.Neváhal sem a šel za nim.Otevřel sem dveře od auta.Sedl se vedle něho a musel sem se zeptat.Musel sem vědět jestli mu Johnny něco neudělal.
„Udělal ti něco ? si v pořádku ?“
„Nic mi neudělal.Řek mi jen že hra začíná a že…se …těší až ..si semnou ….“
„Co až si s tebou ?“
„Užije.“
„Cože, Niku, hej Niku co se děje, Niku !!!“ Křičel sem vyděšeně když se začal sklánět na mojí stranu a špatně oddychoval.Začínal se chytat za břicho a já dostal ještě větší strach.Rychle sem ho vytáhl z auta a odnesl sem ho v náručí domů.Položil ho na jeho postel a šel pro vodu.Myslel sem si že mu ten bas**rd něco přeci jen udělal.K tomu sem si přidával tu větu co mi Nik řekl.Začala se ve mně vařit krev.
„Mikelo.“ Vyslovil s těžka Nik když sem se objevil ve dveřích.Přišel sem k němu blíž a klekl si na zem.Než sem však stačil něco říct začal on.
„Můj žaludek se za chvíli asi zblázní úplně jestli nedostane co chce.“ Ulevilo se mi, hrozně se mi ulevilo.Úplně sem zapomněl že šel hladový nakoupit.
„Hned to bude jen vydrž.“ Dal sem mu pusu na čelo a šel pro věci do auta.
Uvařil sem něco jednoduchého a přinesl sem mu jídlo do postele. Schrupnul to všechno div se neudusil.
„Vím že je to blbá otázka ale, chutnalo ?“
„Jo.Ani nevíš jak mi to chybělo.“ Usmál se a byl zas v naprostým pořádku.Ještě chvíli se válel na posteli a pak vstal.Mířil si to ke svému stolu, kde vyštrachal desky.Já sem zatím seděl na jeho posteli a čekal co se bude dít.
„Tady, není to sice dokončené ale, snad se ti to bude líbit.“ Dal mi do rukou desky.Neváhal sem a otevřel je.Měl sem radost.Nakreslil mangu.Myslel sem že to neudělá, a když jo tak jen krátkou.
„Má to zatím deset dílů.Zbylí tři sem nestihl dokončit.“ Pokračoval a já se kochal tím co nakreslil.
„To je úžasný.Na to že si nikdy nekreslil mangu je to jako od člověka který kreslí mangy každý den už sto let.“ Otáčel sem stránkami jednu po druhé.
„Už se těším až si to přečtu.“ Zavřel sem desky a letmo políbil Nika sedícího vedle mě. Miki ležící v Nikově pokoji ve svém pelíšku se oklepala, vstala a vykročila pravou packou rovnou k nám. Vyskočila na postel a sedla si mezi nás.Olízla mi tvář.
„Ale snad by si na Nika nežárlila.“ Podíval sem se na Nika a provokatérsky se na něj usmál.Nedalo mi to začal sem se mazlit s Miki.
„Helé, to bylo hnusný.“ A začal se smát.Po pěti minutách sem se posadil a pohladil Miki po hlavě.
„Mé srdce sice už patří někomu jinému, ale kousek se tam pro tebe jistě najde.Né počkat, ty ho tam máš už dávno.“ Znova sem ji pohladil a usmál se na ni. Miki jako by mi rozuměla a slezla s postele.Vesele mávala ocáskem a mířila si to neznámo kam.
„Komu patří tvé srdce Mikelo.“ „Komu patří , není to jasný.“ Trochu mě to vyděsilo.Však to se vzápětí změnilo.Dostal mě.Měl oči zavřené a na tváři úsměv.
„Skus to uhádnout, ale myslím že to nedokážeš.“ Oplatil sem mu to i s úšklebkem.
„Vážně, já mám jiný názor.“ A povalil mě na záda.
„A jaký ?“
„Skus ho uhádnout.“ Začal mě líbat.Zuřivě, ale s citem.

Nikola
Mikelo se nedal a rychle mě svrhl s trůnu.Teď sem ležel na zádech já.Dlouho jsme takhle nezůstali, zazvonil zvonek u dveří.
„Někdo má přijít ?“ zeptal se mě udiveně Mikelo a posadil se.
„Ne.“ Odpověděl sem mu stejně udivený jako on.
„Fajn jdu se podívat kdo to je.“ A chtěl odejít.Já ho ale stihl chytit za triko.Nevím proč sem to udělal.Možná sem nechtěl aby přestal nebo sem se bál že zase zmizí.Hned sem ho zas pustil.
„Promiň já .........“ nestačil sem doříct a políbil mě. Moje ústa opustil a šel otevřít.

Mikelangelo
Otevřel sem dveře a byl překvapenější víc než kdokoli v tomhle okamžiku.Před demnou stála drobnější, mladá dívenka s černými vlasy.
„Omlouvám se že ruším, ale bydlí tu Nikola Castellar ?“
„Moment prosím.“ Jakože zná jeho jméno.Blesklo mi hlavou.
„Niku, pojď sem.“ Zavolal sem na něj.
„Co se děje Mike..lo..“ zůstal stát jako přibytý a hleděl na ní.
„Sašo ? co tu děláš.“
„ Měl by si být milejší ke své snoubence.“ Odpověděla mi a usmála se.
„Snoubence ?“ řekli jsme s Mikelem úplně stejně.Když mi v té chvíli došlo co právě vyslovila nemohl sem uvěřit co sem slyšel.Ani sem nechtěl.“Nik má snoubenku ?“ „proč mi nic neřekl ?“.