Dobrodružné

Za slavnou a krásnou Gallifray 03

Když se hlasuje o něčem tak důležitém, jako je zhroucení časoprostoru a jeho narovnání musí buď hlasovat všichni, nebo ti, co se zdržují hlasování, musí oznámit, že se zdržují. Všichni musí být přítomni a právě v takovéto chvíli jsou páni času nejzranitelnější. Ano, štíty, veškeré další robotické jednoty a i páni času tuto malou skuliny poté pokryjí návratem v čase, ale tyto všechny prostředky počítají s tím, že žádný pán času nezradí, zvláště pak ne někdo z rady. Doktor sám na tuto skulinu v obraně upozorňoval, nikdo ho však neposlouchal.

Dodatek autora:: 

Ano, a toto je skutečně konec mé povídky, nikoli však Doktorova příběhu... Podle všeho, ač Doktor neměl žádnou vůli žít, nakonec uposlek prosby své ženy a vybral si další ze svých třinácti životů, aby těsně posléze mohl poznat Rose Taylor.

Za slavnou a krásnou Gallifray 02

„Sešli jsme se tu zde v tuto těžkou hodinu, abychom společně učinili jedno z nejvážnějších rozhodnutí. Země se nám otřásá pod nohami. Čas se v periodách opakuje v časové smyčce. Vidíme jak naši přátelé či příbuzní umírají pořád dokola.
Všichni víme, jak strašlivá tato válka je a že tuto válku nemůžeme prohrát, a přitom taky víme, že tuto válku prohrát nesmíme. Jestli prohrajeme, svět padne do nekonečné temnoty. Veškerý vesmír se změní v boj o přežití, změní se v neskutečný plamen, spalující veškerý vzduch, až zanikne. Svět se vrátí do prvotní posvátné nicoty, apeironu, ze kterého však nic dalšího už nevznikne. Pokud prohrajeme, časový zámek se uvolní a vypustí veškeré hrůzy, které zatím drží tady na bitevním poli a nebude nikdo, kdo by je zadržel. To vše víme a věděli jsme to i tehdy, když válka začala, co jsme však nevěděli je to, že toto peklo nemůžeme jen tak zastavit a vyhrát. Ne jen tak!

Dodatek autora:: 

...

Za slavnou a krásnou Gallifray 01

Doktor přešel od dveří k hlavnímu panelu a vzal za konzoli, poté se však zarazil a odtáhl ruku. Zadíval se na onen jemu dobře známý kužel, který svíral a zároveň udržoval duši TARDIS. Díval se na velké krystaly srdce TARDIS. Jeho již temné staré oči, které toho už tolik viděly, prozrazovaly, že se stalo něco špatného.

Dodatek autora:: 

Nejsem takový znalec Doktora Who, vlastně jsem viděla pouze nové série, ale rozhodně až budu mít čas tak plánuji se podívat i na ty staré. No, takže se může moje povídka trochu rozcházet se starými sériemi, protože se opírám jen o ty nové, nicméně nezapomínejte na první pravidlo "Doktor lže", navíc v celé sérii je docela dost rozporů, takže kdo ví, jak to vlastně bylo?

Fanfiction, která vypráví o poslední časové válce, o tom jak došlo k tomu, že Doktor zabil všechny svoje lidi, a vysvětlující i to, proč byla poté devátá verze Doktora citově vyprahlá. Nejen však to, vysvětluje i jiné povahové rysy nových Doktorů, jejich jednání i výroky.

Na rozdíl od klasické předlohy Doktora Who, které do těžkých témat vsunuje vtip až dětskou naivitu a hravost. Tato fanfiction operuje převážně s těžkým tématem a dramatem a komiky je tam oproti seriálu jen lehký odvar. Není to asi klasické ztvárnění Doktora, na které jsme zvyklí. Těžko bych do tématu hrůz války, volby mezi špatným a horším, oběti, otázku, co je správné, definici božství a dialogu o morálce zabudovala dětskou naivitu a hravost. Samotného Doktora nepřestavují jako bloudícího božského poutníka. Nijak ho nezbožňuji, i když bude mít jako vždy za úkol zachránit celý svět. Doktor v mé povídce je obyčejný člověk, nebo bych spíš měla napsat mimozemšťan, který ztratí veškeré své iluze i vše ostatní a zbyde mu jen jeho věrná kamarádka -modrá budka-.

Potlačená identita se vrací 03

„Sedm, osm, devět,“ počítal Alex muže, o kterých se domníval, že zřejmě patří k Triádám. Stál na střeše školy, odkud měl výborný výhled na veškeré školní pozemky.

Potlačená identita se vrací 02

„Nu, což,“ pokrčil rameny Felix. „Mám hlad, půjdu se ještě před hodinou najíst do bufíku. Nepůjdeš také?“ zeptal se Jane, ta však nepřítomně zavrtěla hlavou.

Potlačená identita se vrací 01

Alex Rieder v pouhých čtrnácti letech nedobrovolně pracoval pro MI6 jako britský agent (jako James Bond). Ve svých patnácti ho konečně MI6 přestala využívat a on se tak rád vrátil ke svému vysněnému životu obyčejného studenta. Takto končí série knížek od autora Anthona Horowize, bylo by však zřejmě směšné se domnívat, že Alex žil dál spokojený a klidný život. Člověk jako on, s tím co prožil a s nepřáteli, které si za rok špionáže udělal… není možné, aby ho to jednou zase nedohonilo?!

Dodatek autora:: 

Jedno ze starších dílek, které jsem vyhrabala z šuplíku. Snad se bude alespoň trochu líbit... Smile

Tom Raddle a tajemná komnata

Já byl zrozen k velkým činům.

K očistě tohoto světa od skutečného zla, kteří představují ti, kteří jsou pošpiněni a nemohu kouzlit, zaprodám svoji duši.

Dosáhnu nesmrtelnosti, abych uchránil tento svět, a je jedno jaké oběti to přinese, důležitý je jen výsledek.

Dodatek autora:: 

No, takže jedna HP ff. Předem se musím omluvit, protože nejsem skalní fanynka Harryho Pottera, tak nevím třeba některé informace do detailů.
Avšak nezdálo se mi to tak špatné... to však posuďte vy. Wink
Je to takový pohled na Voldemorta trochu jinak. Snažím se pochopit, proč by ničil kouzelnický svět, když mu byl vlastně hrozně drahý a vysvobodil ho ze sirotčince, a jiné nesrovnalosti.
Voldemort ve skutečném díle mi připadal příliš tak průhledně zlí a to mi vadilo. Nikdo přeci není čistě zlí, nebo dobrý. I když sama nemám ráda, když se v povídkách překrucují charaktery postav, tady jsem to možná udělala já. Ne, vlastně asi ne, jen jsem nabídla pohled do jeho duše.
Pohled do duší jako byl zhřejmně on s paralelou například i v našich skutečných dějinách... třeba na Hitlera.
"Cesta do pekel je roubena samými dobrými úmysly."
Jak zlověstné mohou působit slova: "Pro vyšší dobro?"

Můj milý deníčku 07

„Tak můžete mi konečně říct kam tak pospícháme?“ zeptal se mne nedočkavě Lestrád, když jsme nasedli a drožka se rozjela.

Dodatek autora:: 

Tak a jetu poslední díl. Nop, máte mě rádi? Tongue Tentokrát vás zase poprosím o další komentáře k dílku, jelikož jsme na konci, tak nějaké, co by schraňovaly celé toto dílko... Moc ráda si je čtu a pomáhají mi k dalšímu zlepšení ve psaní. Dík moc. Wink

Můj milý deníčku 06

Den přešel a přišel večer.
Northumberland street leží nedaleko Beckrt street a nachází se v ní také moje oblíbená hospoda. Oblíbil jsem si ty černé prosklené dveře, pozlacený nápis nad nimi a černé rámy oken. Zamiloval jsem si ty lucerny, to osvětlení stejně tak jako barmanku Josellu i přes její chladné chování. Její kolega Angelo se mi stal přítelem.

Dodatek autora:: 

No, jsem tu s dalším předposledním dílem. Doufám, že se bude líbit...

Můj milý deníčku 05

Najít Roie Mackalfa skutečně nebylo nikterak těžké. Stačilo pouze pár telefonátů na správná místa.
Roie Mackalf byl doma. Byla neděle jediný den, kdy nepracoval. Evidentně si ji Mackalf náramně užíval, rozhodl se ji strávit doma lenošením na kanapi, čtením novin a celodenním vegetováním v županu v obýváku. Takže bylo naprosto přirozené, že jakoukoli návštěvu bral dosti nevlídně, a to ani nemluvě o tom, že moje návštěva by byla i tak dost otravná.

Dodatek autora:: 

Tak, jsem tu s dalším dílem, doufám, že mě máte za to patřičně rádi! Z původních dvou měsíců jsem dobu zkrátila na jeden. Jednak jste mě trochu obměkčili hvězdičkami a jednak jsem prostě hrozně hodná. (A toto říkám ze samé skromnosti.) Tongue Ne, teď opravdu, nejsem na tom zrovna třikrát nejlépe. Ne, že by mi něco bylo, jen jsem šíleně unavená, a pak je tu ještě ten skličující pocit, co mě tak nějak poslední dobou přemáhá... No prostě, psaní mi pomáhá, a když si to ještě někdo přečte a líbí se mu to... jsem moc ráda, že se tu najde alespoň někdo, kdo to čte. Takže tento díl chci věnovat všem čtenářům, lidičkám, co si toto přečtou. Doufám, že se to bude líbit. Wink

Syndikovat obsah