Záhadné

Temnota přichází a já znovu umírám!

Přál bych si, abych stejně jako ona duše, kterou miluji, zemřel a na nic si nepamatoval. Vždy bych se zamiloval stejně, ale nebyl bych tolik zatížen oním vědomím po celý ten čas. Ty zemřeš a znovu se zrodíš, bez vzpomínek toho, co bylo. Já však nezemřu, jsem odsouzen tě vždy potkat a vědět, že nemáš ani to nejmenší tušení, kdo jsem. Potkat tě a vědět, že ti přináším ty špatné časy. Snad se jednou oprostím a najdu odvahu ti alespoň v jednom životě říci, jak moc pro mě znamenáš.
Pokud ne, nechť ať zemřu.

Dodatek autora:: 

Jop, jop, oslavuji, matura je úspěšně za mnou a já si přeji to oslavit i s vámi, a tak...
Ano a máte tady "Destielovku", víte, že často nepíši povídky tipu shonen-ai a ani je moc nečtu (tedy spíš jsem napsala zatím dvě a možná to na těch dvou zůstane), přesto jsem ochotná v některých zvláštních případech udělat výjimku. Většinou je to tam, kde něco takového bije do očí už ze samotné předlohy. Navíc na seriál Supernatural (Lovci duchů) jsem ještě nic nenapsala.
No, píšu tady o zařazení do povídek shonen-ai, ale o co se v této povídce vlastně jedná? Jistě o lásku, ale koho že? To bych to přeci nebyla já, kdybych to trochu nezamotala, že?
Dean a Castiel musejí čelit apokalypse a zachránit svět. Noc před těžkým úkolem, je většinou zvláštní. Lidé mají tendence si poslední chvíle užít, než pohlédnou beznaději do tváře. Jako by se chtěli rozloučit. Mají tyto tendence i padlí andělé? A hledí skutečně Castiel té nejhorší můře do očí, a nebo se bojí jiného osudu?
Drobná povídka s letmou myšlenkou, která se zrodila v mé "choré mysli." Není tak docela podle příběhu, přesto jsem si to nakonec neodpustila.
Určitě planeta již několikrát předtím musela být na pokraji apokalypsy. Středověk byl těžký, a pokud existují démoni, tak asi hony na čarodějnice musely být oprávněné. Co když se to celé již jednou stalo. Co když už jednou nebo i víckrát svět potřeboval někoho, jako je Dean? A co když si to Castiel vše pamatuje?
Vzala jsem tuto myšlenku a pouze jsem ji uplatnila na jeden z Deanových a Castielovích rozhovorů.
Snad se povídka alespoň trochu bude líbit.

Ps: Povídka ač neobsahuje mimo sprostých slov a narážek nic závadného, přesto čtete na vlastní nebezpečí. Pardon, ale ani seriál není tak úplně pro děti. Nemůžu jen tak Deanovi zacpat pusu, kdykoli řekne něco sprostého, nebo protože mluví tak na rovinu, bohužel to tvoří jeho charakter. Takže rating tak dejme tomu 16+

Za slavnou a krásnou Gallifray 02

„Sešli jsme se tu zde v tuto těžkou hodinu, abychom společně učinili jedno z nejvážnějších rozhodnutí. Země se nám otřásá pod nohami. Čas se v periodách opakuje v časové smyčce. Vidíme jak naši přátelé či příbuzní umírají pořád dokola.
Všichni víme, jak strašlivá tato válka je a že tuto válku nemůžeme prohrát, a přitom taky víme, že tuto válku prohrát nesmíme. Jestli prohrajeme, svět padne do nekonečné temnoty. Veškerý vesmír se změní v boj o přežití, změní se v neskutečný plamen, spalující veškerý vzduch, až zanikne. Svět se vrátí do prvotní posvátné nicoty, apeironu, ze kterého však nic dalšího už nevznikne. Pokud prohrajeme, časový zámek se uvolní a vypustí veškeré hrůzy, které zatím drží tady na bitevním poli a nebude nikdo, kdo by je zadržel. To vše víme a věděli jsme to i tehdy, když válka začala, co jsme však nevěděli je to, že toto peklo nemůžeme jen tak zastavit a vyhrát. Ne jen tak!

Dodatek autora:: 

...

Za slavnou a krásnou Gallifray 01

Doktor přešel od dveří k hlavnímu panelu a vzal za konzoli, poté se však zarazil a odtáhl ruku. Zadíval se na onen jemu dobře známý kužel, který svíral a zároveň udržoval duši TARDIS. Díval se na velké krystaly srdce TARDIS. Jeho již temné staré oči, které toho už tolik viděly, prozrazovaly, že se stalo něco špatného.

Dodatek autora:: 

Nejsem takový znalec Doktora Who, vlastně jsem viděla pouze nové série, ale rozhodně až budu mít čas tak plánuji se podívat i na ty staré. No, takže se může moje povídka trochu rozcházet se starými sériemi, protože se opírám jen o ty nové, nicméně nezapomínejte na první pravidlo "Doktor lže", navíc v celé sérii je docela dost rozporů, takže kdo ví, jak to vlastně bylo?

Fanfiction, která vypráví o poslední časové válce, o tom jak došlo k tomu, že Doktor zabil všechny svoje lidi, a vysvětlující i to, proč byla poté devátá verze Doktora citově vyprahlá. Nejen však to, vysvětluje i jiné povahové rysy nových Doktorů, jejich jednání i výroky.

Na rozdíl od klasické předlohy Doktora Who, které do těžkých témat vsunuje vtip až dětskou naivitu a hravost. Tato fanfiction operuje převážně s těžkým tématem a dramatem a komiky je tam oproti seriálu jen lehký odvar. Není to asi klasické ztvárnění Doktora, na které jsme zvyklí. Těžko bych do tématu hrůz války, volby mezi špatným a horším, oběti, otázku, co je správné, definici božství a dialogu o morálce zabudovala dětskou naivitu a hravost. Samotného Doktora nepřestavují jako bloudícího božského poutníka. Nijak ho nezbožňuji, i když bude mít jako vždy za úkol zachránit celý svět. Doktor v mé povídce je obyčejný člověk, nebo bych spíš měla napsat mimozemšťan, který ztratí veškeré své iluze i vše ostatní a zbyde mu jen jeho věrná kamarádka -modrá budka-.

V noci

Je to dítě.
Ubohé dítě proti němu.
Matka už mu nepomůže.
Stačí jen ty dvě slůvka.
A naděje kouzelnického světa se propadne do hlubin.

Předloha: Harry Potter
Upozornění: Tragické, bad end

Slunce zapadá, oči se klíží,
vylézá záhada, po tmě se plíží …

Poslední paprsky slunce. Nastává tma.

Dodatek autora:: 

Ano, ano, anó! Nepíšu jenom slashovky. Tohle je jedna z mých vcelku normálních povídek.
Taky se vám příčila ta jasná tónina filmu a knih? Harry Potter přijede do Bradavic, utká se s Voldemortem, vyhraje, jede domů, přežije léto, přijede do Bradavic, utká se s Voldemortem,... a tak dále a tak dále!
A stejně mě to přišlo divný. Voldemort, pán všem pánů, Nejtemnějí pán, Temnější než Darth Vader (styďte se vy, co to teď hledáte na internetu!), a to je co říct!
takže jsem se rozhodla na to nahlédnout realisticky, ještě realističtěji než realismem opilá [Džej]. [Kej]. Rowling a tady to máte!
A aby to bylo ještě tragičtější, mystičtější, záhadnější a spoustu dalčích synonym, zamotala jsem do toho svou báseň. Takže užívejte realismu a buďte šťastni!

A přidejte se už konečně na tu Temnou stranu. Dostanete zadarmo sušenku!♥
P.S. : Špička hůlky je skutečně zákeřná!

Tom Raddle a tajemná komnata

Já byl zrozen k velkým činům.

K očistě tohoto světa od skutečného zla, kteří představují ti, kteří jsou pošpiněni a nemohu kouzlit, zaprodám svoji duši.

Dosáhnu nesmrtelnosti, abych uchránil tento svět, a je jedno jaké oběti to přinese, důležitý je jen výsledek.

Dodatek autora:: 

No, takže jedna HP ff. Předem se musím omluvit, protože nejsem skalní fanynka Harryho Pottera, tak nevím třeba některé informace do detailů.
Avšak nezdálo se mi to tak špatné... to však posuďte vy. Wink
Je to takový pohled na Voldemorta trochu jinak. Snažím se pochopit, proč by ničil kouzelnický svět, když mu byl vlastně hrozně drahý a vysvobodil ho ze sirotčince, a jiné nesrovnalosti.
Voldemort ve skutečném díle mi připadal příliš tak průhledně zlí a to mi vadilo. Nikdo přeci není čistě zlí, nebo dobrý. I když sama nemám ráda, když se v povídkách překrucují charaktery postav, tady jsem to možná udělala já. Ne, vlastně asi ne, jen jsem nabídla pohled do jeho duše.
Pohled do duší jako byl zhřejmně on s paralelou například i v našich skutečných dějinách... třeba na Hitlera.
"Cesta do pekel je roubena samými dobrými úmysly."
Jak zlověstné mohou působit slova: "Pro vyšší dobro?"

Syndikovat obsah