„Dobré ráno miláčku.“
„Dobré Naruto.“
„Přišly dnes noviny?“
„Ano, máš je na stole položené vedle snídaně.“

Naruto se posadil, vzal si do ruky noviny a začal číst. Když v tom z ničeho nic zajekl.

„Co se děje?“
„Víš kterého dnes je?“
„Ano vím, je 18. září.“
„No právě, v tento den, Team 7, jsme si společně slíbili, že se shledáme odpoledne před hlavní budovou Hokage.“
„A kdy jste si to slíbili?“
„Je tomu přesně padesát let. Přesně před padesáti lety, kdy se naše cesty znovu a naposled rozešli jsme si společně slíbili, že ať se děje cokoliv, tak tam všichni přijdeme.“
„Ale ty blázne stará, myslíš, že si na to vzpomenou. Sám si řekl, že je tomu už padesát let.“
„Ale nech toho! Byl to slib, který se musí splnit.“

Podíval se na nástěnné hodiny.

„A co já tu s tebou tak žvaním. Už musím jít, abych to stihl.“

Dlouho slibovaný a očekávaný díl, + další co následují. Akorát už jen záleží na tom
jestli sem někdo zabloudí z Konohy co si ho čtou, a přečtou si ho. Jinak pro ty co si ho čtou tady normálně, tak vám děkuji
Všem vám chci poděkovat, a oznámit že jsem zase zpět co se týče psaní
ps. to víte, ty svátky mi zatížily.
Takže přeji příjemnou zábavu.

8. díl Zapomenutý člen Akatsuki

[=15]Jen co to dořekl, zmizel z místa u okna a objevil se přímo za Konan.
Než stihla cokoliv udělat, uchopil ji silně ze zadu pod krkem aby ji
mírně ubral kyslík za účelem znehybnění a řekl jí: „Proč si asi tak
myslíš, že tu sem? A kdo si vlastně myslíš, že skrývá za tímto hlasem?“
Konan už se zaťatými zuby vzteky řekla s přidušeným hlasem: „Kdo ksakru si?!
Tak už to řekni!!“

Je to tak strašně dlouho. Vzpomínáš si ještě na mě?
Shlédl na svůj domov. Domov, který zradil a utekl z něj. Ale pořád to byl jeho domov. Ne jako to vyhnanství, do kterého utekl. Něco ho táhlo zpátky sem. Domů.
Je to tak dlouho, co jsi odešel. Nikdy na tebe nezapomenu...
Seděla na okně a dívala se ven. Myslela na něj, jako každou noc. Pořád měla nějakou naději, že na ni nezapomněl, že se vrátí...
I pokud si na mě vzpomínáš... budeš mi schopná odpustit? Doufám, že ano...
Má tam jít? Zkusit ji najít?

Shana se vrátila z velmi náročné mise do svého bytu a šla se po dlouhé době osprchovat v krásně teplé vodě. Poté, co se vrátila ze sprchy zpět do ložnice, čekalo ji tam milé překvapení. Z šoku z toho co vidí, si zapomněla dále přidržovat ručník co měla ovinutý kolem svého ještě mokrého těla a ten ji pomalu z klouzl po jejím těle na zem.

„Jsi krásná jako vždy má lásko.“
„Sa-Sasuke co ty tu děláš? Já-já…“