Love

......ALIVE?! -5. kapitola

Nová organizace
Jakmile ta útočnice zmizela, povolila i lanka. Konečně byli volní. Sakura ihned s brekem přiskočila k Narutovi. Na nic nečekala a dala se do léčení. Za tu dobu, co byli spoutáni, už ztratil hodně krve, celý zbledl a ještě k tomu upadl do bezvědomí. Sakura byla v šoku, rána byla hodně hluboká a ona už neměla tolik síly. Ostatní jí chtěli pomoct, ale neměli jak. Raději se jí nepletli pod nohy, jen ji vyděšeně sledovali.
Sakuře stékaly slzy po tvářích a mísily se s jeho krví.

......ALIVE?! -4. kapitola

Přivítání v SuněAno… To je pravda, ale nevíš všechno. Když jsem zapečetil Kyuubiho, tak si všichni mysleli, že jsem po smrti. Ale byl to omyl, plánoval jsem to.‘‘ Začal a hned mu z tváře zmizel ten milý úsměv. Teď ještě přemýšlel, zda jí má plně důvěřovat. Sice o něm nikomu nic neřekla, ale teď ví, kdo je. Nakonec se však rozhodnul ji věřit.

......ALIVE?! -3. kapitola

Yondaime

„Kde jste byli?‘‘ Optal se jich Sai a na chvíli nechal balení stanu. Nauto se začervenal, Sakura se tvářila trochu rozpačitě a snažila seza ním skrýt. Ani jeden z nich neodpověděl, jen přešli ke svému stanu a začali ho balit stejně jako ostatní. Ovšem ostatní už pomalu končili.

......ALIVE?! -2. kapitola

Za vodopádem

„Co to? To je…?‘‘ Vyjekla. Byla v šoku. Ani nevěděla, co má říct. On sám na tom nebyl zrovna nejlíp.

......ALIVE?! -1. kapitola

Vstávej Naruto!
Buch, buch, ozývalo se domkem. Ovšem jeho obyvatel zvuky nevnímal a spokojeně si pochrupoval dál. Nic nevnímal ani nepořádek kolem sebe, ten už dokonce dosahoval úrovně jeho postele. Pár se jich dokonce dostalo i do jeho postele, ale ani to nevnímal. Podle všech přepočtu by se měl přesně za den v odpadkách topit. Rychlost znečištění byla nepřekonatelná. Ale tomu tak bylo stále, pokaždé když mu Sakura vynadala a on si uklidil, neuběhl však ani den a vše bylo při starém. Ale to tu už byl jiný problém.

You will Forget 1

CO SE TO DĚJE...

Někteří říkají, že trpím ztrátou paměti. Do domova jsem přišla před deseti lety, bylo mi tedy sedm a já musím uznat, že si na to vůbec nepamatuju. Pamatuji se ale jen na roky po třináctém věku. Nevím, proč se to stalo, asi proto, že jsem tak onemocněla.

Byla jsem normální děvče. Černé vlasy, šedé uhrančivé oči. Normální rty, rovný nos, obyčejná postava, trochu širší boky, ale jinak prostě normální. U mě jsou nejlepší ty oči, nebo sem měla říct, byly?

Dodatek autora:: 

(Tuto povídku jsem psala a píšu pro mou kamarádku do jejího blogu. Proto je zcela možné, že jste jí někteří již viděli. Ale rozhodně není zkopčená. Mám jí doma na PC! Díky za pozornost)

Sen nebo skutečnost ?

Mám tu pro vás jednu mou jednorázovku, která mi prostě před pár měsíci jedné noci napadla. Ani nevím jak, ale musela sem to napsat. Nevím jestli se vám to bude líbit, ale mohu říct, že jsem to psala srdcem. Asi sem měla nějakou divnou chvilku, já totiž normálně vůbec takovýhle ff, natož jednorázovky tou dobou ještě nikdy nepsala. No tak se dyžtak nezlobte, kdyby to na vás dělalo dojem, že je to něco hroznýho. Protstě mi tenkrát chytla nějaká divná nálada.

Dodatek autora:: 

Tak jo, poslouchám nebo spíš čtu váš ortel.
Hrůza co??? Asi jo, no teda já mám z toho strach, ale to už je u mně asi normální
Tak prosím pište, komentujte a hodnoťte. Třeba když zjistím, že se vám to líbilo, udělám vám radost, a zase až mi chytne opět uprostřed noci rapl, tak pro vás něco sepíšu
---------------------------------------------------------------------------
Všem moc děkuju za přečtení, a jak říkám, při nejhorším se omlouvám.

Ztracená odvaha

Ztracená odvaha

Oči červené od, nekonečných slz.v srdci smutek, co se jen tak neschová. Neschová se za pocitem, že bude šťastný. Konečně šťastný.
Černovlasá dívka drobnější postavy, přecházela po pokoji sem a tam. Snažíc se ze všech sil utišit. Nezvládala to. Srdce plakalo nad neopětovanou láskou. Ničilo její zdravé a jasné myšlení. A to nejhorší, ničilo jí samotnou.

Dodatek autora:: 

Můj menší nepatrný výmysl, chorého mozku Smile

Dvě rozdělená srdce

Tuto povídku jsem sepsala právě dnes v noci, Respektivě teď.
Neptejte se mě jak, asi sem moc melancholická, ale uprostřed uploadování a práce na webu mě najednou chytla z ničeho nic inspirace, kterou sem musela ihned sepsat do pc, a následněji vydávám sem.

Dodatek autora:: 

Mmm...takže nevím jaký na vás tento můj příběh udělal dojem.
jen pro ty, co jsou citlivější nátury, to aby si snad příště k mým budoucím FF a Realům už brali rovnou radši štos kapesníčků, že? XD
Mno se nějak horši a horšim, nebo mi to jen přijde, že se víc a víc propadám do citovejch povídek??
No tak vám nevim, vážně nevim, když sem to po sobě teď četla po druhý, tak už tam ani snad skoro žádný chyby nevidim, ale to je u mě normální , a pak se jich tam najde mraky XD, a ZROVNA TAK SEM JÁ SAMA ÚPLNĚ CÍTILA tuhle povídku jak sem jí sepsala tak....tak divně..prostě zvláštnim stylem pro mě samou neobvyklim.. Takže když si teď v hlouby duše myslim, že je to možná můj nej výtvor co sem kdy napsala, tak to bude zaručeně propadák , jak já se znám Laughing out loud
Tak ale teď vážně, sice si myslim, že tam moc chyb nemám , i když určitě mám, ale jako ten děj ..mno celý to co sem tu napsala, neřikejte mi hlavně že se vám to ještě líbí?? Nebo to tu semnou už jako vážně šlehne XD
Mě se to nelíbí nejvíc, vlastně se sebou nejsem vůbec spokojená, ale tak když už sem tu stvořila sekci pro povídky, tak proč to sem nedát? Ať se svět pokochá mým antitalentem Laughing out loud, STEJNAK SI TO MOC LIDÍ NEPŘEČTE.....btw: (Díky BOHU ŽE NE MOC LIDÍ:-D)

Já budu čekat

Tento jednodílný příběh byl původně sepsaný pro jednu FF soutěž, ale když to tak po sobě čtu, tak sem ráda že sem to tam nedala XD.

Dodatek autora:: 

já vím , já vím, tak jak bych to shrnula…ehm, ehm,… děsnej příběh , děsnej děj, děsný zakončený, takže sečteno, vyděleno, a rovná se : …mno prostě katastrofa Laughing out loud

Syndikovat obsah