......ALIVE?! -3. kapitola

Yondaime

„Kde jste byli?‘‘ Optal se jich Sai a na chvíli nechal balení stanu. Nauto se začervenal, Sakura se tvářila trochu rozpačitě a snažila seza ním skrýt. Ani jeden z nich neodpověděl, jen přešli ke svému stanu a začali ho balit stejně jako ostatní. Ovšem ostatní už pomalu končili.
Sice na to byly dva, ale nasmáli se u toho. A nakonec jim ten stan musel sbalit Kakashi, jinak by snad nikdy nevyrazili. Celou tu dobu Sakura myslela na toho cizince ze včerejška. A cestou si plánovala, jak se na něj má nejlépe zeptat Kakashiho. Velice jí zajímalo, kdo to je.
Proto se nenápadně přesunula blíž k senseiovi, který šel jako první. Překvapeně na ni pohlédl.
„Stalo se něco?‘‘ Zeptal se jí se zájmem. Podle jejího výrazu v tváři usuzoval, že se jednalo o něco závažného. Ovšem Sakura nechtěla na sobě nic dát znát.
„No nic vážného… Jen jsem se chtěla na něco zeptat.‘‘ Řekla klidně, tedy… Pokoušela se, aby to tak znělo, ale někde hluboko uvnitř byla nejistá.
„Tak povídej.‘‘ Vyzval ji a trochu zpomalil krok, aby ji mohl plně vnímat. To Sakuru trochu znervóznilo. Zpomalit krok taky znamenalo, že jejich rozhovor uslyší i ostatní. Nakonec ji však nezbývalo nic jiného, než se s tím smířit.
„No, jenom jsem se chtěla zeptat,‘‘ začala trochu kostrbatě. ‚, jestli neznáte někoho, kdo se jmenuje Minato?‘‘
Kakashi zbystřil. Vůbec netušil, jak se ho na tohle může ptát a taky proč o něm mluví v přítomném čase. Ovšem Sai i Naruto se tvářili podobně, takže už se neměl čemu divit.
„Vy to opravdu nevíte?‘‘ Zeptal se svých naprosto nechápajících studentů, kteří na něj valili oči. Oddychl si, tohle vážně nečekal.
„Vážně, co vám v té škole učí…‘‘ Zasmál se Kakashi a zpomalil o trochu víc, hodlal je totiž pořádně zaučit.
„Víte alespoň, kdo to byl Yondaime?‘‘ Zeptal se tentokrát na něco lehčího a sliboval si, že kdo to nebude vědět, tak toho na místě zabije.
„Jo, aha…‘‘ Ozvalo se jednohlasně, teď už to všem došlo.
Ale Sakura v tom neviděla až tak radostnou správu. Tohle vše naznačovalo, že se právě setkala s někým, kdo je už šestnáct let po smrti. Stačilo jen pomyšlení na to a… Po zádech ji naběhla husina. Nevěřila tomu, možná v tu chvíli jen spala… Ne, určitě se jí to muselo zdát.
Ale ta rána přece nemohla jen tak zmizet, prostě jako by se vypařila a on taky…
Za tu chvilku, co se utápěla ve vzpomínkách, si ostatní jejího velice zamyšleného obličeje všimli. Zaujatě ji sledovali. Ona si to však ani neuvědomovala a nevědomky zrychlila tempo kroku. Ostatní museli zrychlit, aby jejímu tempu vůbec stačili. Řešit to však nebyl čas, protože Naruto přišel na další otázkou.
„Kakashi-sensei, vy jste ho znal osobně?‘‘ Zeptal se ho Naruto a na malou chvilku se přestal zajímat o stále zrychlující Sakuru. Ta měla jiný problém. Bloumala nad tím, co je vlastně skutečnost a co jsou jen její představy.
„ Byl to můj sensei a jsem na to pyšný,‘‘ Odpověděl jak jinak než hrdě Kakashi. Narutovi se rozzářil obličej překvapením. Jak to, že se jim s tím Kakashi ještě nikdy nepochlubil?
„Jak to vypadá, Sasuke?‘‘ Otázal se muž schovaný v kápi. Oba se teď nacházeli v opuštěném domě. Sasuke se rozvaloval na křesle a okolí vnímal jen na půl. Neustále si hrál s kunaiem v ruce. Toho muže to vytáčelo tak, že jeden ze svých kunaiů po něm hodil. A jako předtím byl trochu jiný, než ten kterým si hrál Sasuke. Ten se mu lehce vyhnul. Nebyl to útok, spíš to udělal, jen aby upoutal jeho pozornost. Černovlasý mladík ho však dál ignoroval.
„Neměj strach… Madara mi naprosto důvěřuje. ‘‘ Oznámil mu samolibě a dál se věnoval svému kunaii.
„Výborně.‘‘ Zaradoval se muž. Jeho plán se pomalu začal rýsovat, už stačilo jen málo, už jen jeden dokument a vše se uskuteční. Konečně bude svět zbaven Akatuski a bude klid. Ale hlavně na to nikdo nesměl přijít. To by byl konec toho skvělého plánu.
„A co ti tři, co jsou s tebou?“ Obrátil svůj pohled k černovlasému mladíkovi. Sasuke jen pohodil hlavou, protože neměl mu co sdělit. Ti tři dělali to, co jim řekl. Neměli o tom ani zdání.
„Neboj, já se o mě postarám.‘‘ Opověděl mu ještě samoliběji než předtím a začal chytat lelky. Kunai už ho trochu omrzel. Stejně mu neměl, co říct, a ani na to neměl náladu.
„Dobře tedy… Teď se vrať.‘‘ Přikázal mu člověk v kápi.
Jak to jenom dořekl, Sasuke zmizel. Muž si sundal kápí, konečně byl vidět jeho obličej. Měl blond vlasy, sahající mu po stranách až po ramena a modré oči. Ulehl na pohovku a na chvíli zavřel oči.
Stále se mu však před obličejem zjevovala tvář té dívenky, kterou včera potkal. Pořád na ni musel myslet. Nemohl se zbavit pomyšlení na to, že už ji možná nikdy neuvidí. Byla tak roztomilá… Chtěl by se na ní ještě jednou podívat.
Už se zase chýlil konec dne. Slunce už zapadlo a všichni už pomalu spali. Naruto se ve stanu chtěl zatulit k Sakuře, ale ta tam nebyla. Zmizela.
Vylekal se a zprudka se posadil. Ihned se mu ulevilo. Sakura seděla kousek od něj a zrovna se převlékala do něčeho, v čem by ji nebylo takové horko. Čím víc se blížili k Suně, tím víc bylo tepleji. V noci se nedalo ani spát. Sakura se na konec oblékla jen do spodního prádla. Naruto se rozvalil na postel a vychutnával si ten pohled na její tělo. Měla na sebe nádherné černé krajkované prádélko, jako by něco tušila. Jeho to velice vzrušovalo, chtěl ji mít u sebe. Sakura se na něj smála a pomalu se k němu pomalu přiblížila. Naruto se usmál. Začaly ho taky nepříjemně tlačit kalhoty a nejraději by si je hned sundal.
„Pojď ke mně‘‘ Řekl a dal si spokojeně ruce za záda. Sakura se k němu přitulila a sundala mu kombinézu. Povšimla si, jak je vzrušený a raději se už nepouštěla do ničeho většího. Zatulila se k němu a nechala se unášel svými sny.
Naruto byl trochu zklamaný, doufal, že dneska dokončí to, co začal u vodopádu. Sám netušil, co se to s ním děje, nikdy předtím na takové věci ani nepomyslel. Teď to bylo právě naopak. Jakmile spatřil Sakuru, hned byl zase někde jinde. A to ani nemluvím o věcech, které se děly v jeho kalhotách. Tak i onak, byla to pro něj velká změna. I to, že se k němu teď Sakura tulí, i když by to před dvěma dny nikdy neudělala.
Tohle vše se však odehrálo tak rychle, že ani nemělo cenu o tom tolik přemýšlet. Zanedlouho usnul stejně jako ona. Ovšem co netušil, bylo, že ona nespala, celou dobu myslela na toho cizince. Jestli to byl opravdu Minato… Tak by ho musel někdo oživit. Nebo třeba jen nezemřel? Nebo se jí to snad jen zdálo? Nemá přece žádný důkaz o tom, že se s ním opravdu viděla. V obou případech to bylo velice zvláštní.
Chtěla být sama, aby si urovnala všechny své myšlenky, zabalila se tedy do deky a vylezla ven. Zachumlala se jen proto, aby ji nikdo nemohl okukovat. Posadila se na kámen a nechala větřík, aby ji pročesával vlasy. Příjemně hladil a v té peřině bylo takové teplo. Teď by to chtělo jen koupel. Ovšem tady byli rádi, když našli něco, co vrhalo stín. Musela se alespoň smířit s tím, že ji vítr ochlazuje tvář. Na chvilku zavřela oči. Ovšem hned ji vyrušili kroky. Okamžitě pozvedla hlavu, ale když z křoví vykoukla blonďatá hlavu, ulevilo se ji. Zase má jenom ty strašné sny.
„Tak tady jsi… Chtěl jsem tě ještě jedou vidět.‘‘ špitl a přisedl si k ní. Trochu znervózněla. Chtěla utéct, ale hrozně ji přitahoval. Neutekla, ale pohlédla mu hluboko do těch jeho krásných modrých očí. Byl to nádherný pohled. On se na ni mile pousmál. Nevěděla ani, o co mu jde, ale chtěla tam s ní zůstat.
„Jak je to jen možné… Nejsi už náhodou dávno po smrti?‘‘ Zeptala se ho, ale on neodpovídal. Jenom na ni stále hleděl. Sakura se cítila zvláštně. Nedokázala ten pocit popsat, ale bylo ji s ním nádherně. Takový pocit neměla, ani když byla s Narutem, což pro ni bylo docela podstatné. Teď nevěděla, jestli ho vůbec miluje, jestli ji dá to, co ona chce. Chvíli ho litovala.
„Co ti je? Jsi nějak zamyšlená…‘‘ Zeptal se ji cizinec a pohladil ji po tváři. Ucukla, teplo z jeho dlaně ji proudilo do tváře. Tohle nechtěla. Úplně mu propadla a to ho vůbec neznala.
„Máš už být dávno mrtvý. Tak proč jsi tu?‘‘ Řekla znovu trochu roztřeseným hlasem. Ten pocit nešel jen tak ignorovat. Cítila, jak ji to uvnitř spaluje. Ale nejen to ji spalovalo, měla chuť mu jednu vrazit, vždyť ji úplně ignoroval.
„Řekneš něco?! Jsi přece Yondaime, ne? Tak jak to, že jsi živý?!‘‘ Vyštěkla na něj. Ale on ji dál neodpovídal…