......ALIVE?! -1. kapitola

Vstávej Naruto!
Buch, buch, ozývalo se domkem. Ovšem jeho obyvatel zvuky nevnímal a spokojeně si pochrupoval dál. Nic nevnímal ani nepořádek kolem sebe, ten už dokonce dosahoval úrovně jeho postele. Pár se jich dokonce dostalo i do jeho postele, ale ani to nevnímal. Podle všech přepočtu by se měl přesně za den v odpadkách topit. Rychlost znečištění byla nepřekonatelná. Ale tomu tak bylo stále, pokaždé když mu Sakura vynadala a on si uklidil, neuběhl však ani den a vše bylo při starém. Ale to tu už byl jiný problém.
„Naruto, okamžitě otevři ty dveře, nebo je opravdu vyrazím!‘‘ Hrozila Sakura bezmála už deset minut. Chvilkami měla pocit, že si z ní dělá srandu. Pomalu založila ruku v pěst. Rozhodně neměla v plánu dveře vyrážet, ale nedával jí na výběr. Napřáhla se, chystala se udeřit, ale někdo ji zezadu chytil za ruku. Polekala se, jakmile se otočila, byla trochu překvapená.
„Sai?!‘‘ Podivila se. „Co ty tu?‘‘ On ji pustil ruku a mile se na ni pousmál.
„To samé co ty.‘‘ odpověděl suše. Ne, že by ho nerada viděla, ale překvapil ji.
„Myslím, že vyrážet dveře není zrovna nejlepší nápad.‘‘ začal a mezitím si vytáhl svitek, „Protože já mám lepší.‘‘
Namočil štětec do inkoustu a začal kreslit na svitek. Nejprve namaloval několik malých myšek, nakonec i jednoho dlouhého hada.
„Ninpou, Choujuu Giga‘‘ špitl a zvířátka v tu ránu ožila. Sakura neměla vůbec tušení, co plánuje, ale nechala to na něm. Nejdřív do domku poslal myšky, nakonec i hada. Nastala chvilka ticha. Sai se soustředil, neměl ani potřebu sdělit Sakuře, co plánuje, i když se ho na to neustále ptala. Odpověď se však ihned dostavila v podobě nesnesitelného křiku, který pravděpodobně vydával probuzený Naruto.
„Myslím, že tohle je skutečně lepší nápad.‘‘ Usmála se Sakura a snažila se udržet všechen smích. Dokonce i Sai se usmál.
Za tu dobu, co se k nim přidal, se i leckdy usmál. Ale zpět k příběhu. Křik ustal a nahradily ho dupavé kroky mířící k nim. Úsměv obou dvou ztvrdnul.
„Tohle bylo opravdu podlé, Sai!‘‘ Zabučel Naruto a setřel si z obličeje zbytky inkoustu. Stále byl ještě trochu rozespalý a tak občas ztratil kontrolu nad svou chůzí. Vypadal trochu jako opilec, tak působil na okolí.
„Promiň Naruto, ale rozhodně to bylo lepší, než kdyby třeba Sakura vyrazila dveře.“ řekl Sai a očkem pohlédl na Sakuru. Ta se jen usmála a raději otevřela dveře od kanceláře. Vůbec netušila, proč si je Tsunade zavolala, muselo to být nejspíš hodně důležité.
Jako vždy seděla Tsunade za stolem, pohled na dveře ji značně znepříjemňovaly papíry kolem její ho stolu a jako vždy polovina ještě nebyla ani vyřízená.
Ovšem nebyla tam sama, před stolem stál Kakashi. U něj bohužel nešlo odhadnout, jak se tváří, vždy mu obličej skrývala maska a čelenka přes jedno oko. Jakmile vešly, přestali se bavit.
„Tak už jste tu!‘‘ Řekla velmi rozzuřeným hlasem Tsunade. Naruto se raději zastavil, měl krajní dojem, že něco udělal, protože se celou dobu dívala jen na něj a ostatní ignorovala.
„Tak teď k tomu proč jsem vás svolala, včera někdo ukradl vzácné dokumenty. Podle všeho ten zloděj míří do Suny a vy tam musíte dorazit dřív než on a varovat je!‘‘ Zaúkolovala je a nechala odejít, stále však sledovala Naruta. Trochu ho to znervózňovalo, ale nenechal se tím vyvést z míry. Před budovou je ještě Kakashi zastavil.
„Za deset minut u brány. ‘‘ Přikázal jim a zmizel v oblaku kouře. Ti tři se ihned rozprchli, deset minut nebyla zrovna fůra času. Nakonec stejně museli na senseie čekat. Pak teprve vyrazili.
Cestu nikdo nepromluvil, spíš všichni ještě spali, a kdyby Sakura bedlivě nesledovala Naruta, už by spadl dolů. Celou cestu totiž spal.
„Teď je načase sdělit vám podrobnosti.‘‘ Začal Kakashi, když si sedli kolem ohně. Slunce už dávno zapadlo a tak bylo načase se utábořit. Naruto si konečně mohl schrupnout, rozvalil se na zemi a zavřel oči. Ovšem i přitom se snažil alespoň na půl poslouchat senseie.
„Tak jak vám bylo řečeno, včera byly ukradeny vzácné dokumenty. Ovšem ta osoba, co je unesla, se tu musí výborně vyznat ,a dokonce znala i všechny klíče a pasti, které střežili dokumenty a tohle tajemství znají jen hokage, nikdo jiný. ‘‘ Oznámil jim. Chvíli nastalo ticho, nikdo ani nehlesl. Naruto, jakmile to uslyšel, přemohl spánek a posadil se.
Zamyslel se. „Kdo to mohl udělat… Musel být hodně dobrý.‘‘
„Jediné vysvětlení je, že to byli Akatsuki, kdo jiný by to mohl udělat.‘‘ Přemýšlel Naruto, tentokrát však nahlas. Všichni na něj překvapeně hleděli. On si to však neuvědomoval, dál přemýšlel.
Kakashi si jeho zamyšleného obličeje povšimnul. Nechtěl, aby už se takhle dál trápil, a tak ho poslal spát. Pak i ostatní.
První hlídku dostala Sakura, která se usadila k vyhasínající mu ohni a bezmyšlenkovitě hleděla na nebe plné hvězd. Jen na okamžik zavřela oči, ale neusnula, jen ji strašně bolely. V tom zašustilo v křoví.
Ihned byla na nohou s kunaiem v ruce. Šustění nepřestávalo, rozhodla se je prozkoumat. Šla velmi pomalu ani nedýchala. Doufala, že to, co dělá rámus, ji neslyší. Mýlila se… Okamžitě ji to popadlo za ruce a táhlo ji to pryč do neznáma. Bránila se, křičela, ale on ji však skvěle zvládal.
„Klid, uklidni se…‘‘ Utišoval ji, ale nakonec neměl na výběr a vytáhl svůj kunai. Byl trochu jiný než její. Jen jak ho uviděla, myslela na nejhorší. Cukla sebou tak silně, až ji nakonec pustil, ovšem jeho kunai ji škrábl do stehna. Vyjekla a spadla na zem, stejně jako on. Na útěk už teď bylo pozdě, jen doufala, že toho nevyužije.
Na chvilku nastalo ticho. Útočník si vzal do ruky další kunai a mířil k ní. Sakura se bála, byla zraněná, beze zbraně. Nechtěla ani pomyslet na to, co s ní má v plánu. Z posledních sil se postavila a dala se na útěk, ovšem daleko neutekla. Jen jak ušla dva kroky, chytil ji za ruku a přitáhl si ji k sobě. Lekla se a ze zoufalství mu dala facku. Jak to udělala, spadla mu kápě z hlavy. Polekala se a on taky. Pustil ji a ustoupil o několik kroků zpět, na vysvětlování už bylo pozdě. Tohle už vysvětlit nemohl.
„Co to? To je…‘‘ Vyjekla.