......ALIVE?! -4. kapitola

Přivítání v SuněAno… To je pravda, ale nevíš všechno. Když jsem zapečetil Kyuubiho, tak si všichni mysleli, že jsem po smrti. Ale byl to omyl, plánoval jsem to.‘‘ Začal a hned mu z tváře zmizel ten milý úsměv. Teď ještě přemýšlel, zda jí má plně důvěřovat. Sice o něm nikomu nic neřekla, ale teď ví, kdo je. Nakonec se však rozhodnul ji věřit.
„Zemřel bych jenom, kdybych Kyuubiho pečetil do sebe. Ale jelikož jsem to neudělal, tak jsem pořád tady.‘‘ Dokončil. Sakura zůstala pár minut v ohromení. Vše na ni bylo moc složitě. Stále nerozuměl tomu, proč vlastně předstíral svou smrt. Vždyť všichni by určitě byli rádi a on místo toho zmizel.
„Takže je pravda, že jsi opravdu Yondaime?‘‘ Zeptala se ho. Stále si myslela, že jsou to jen její představy. On však kývl na souhlas. Sám věděl, že teď přijdou další a další otázky a tak se rozhodl zmizet. Ona ho však zastavila, měla na něj ještě nějaké dotazy. V hlavě však věděla, že je to chyba. Přitáhla ho k sobě natěsno, dokonce mohl slyšet její splašené srdce. Dokonce jí i po cestě spadla deka a tak tam stála jen ve spodním prádle. Ovšem v té tmě to bylo jedno. Jeden druhému se dívali do či. Sakura pustila jeho ruku, ale on se nepohnul ani o píď. Stále byl u ní natisknutý a očkem pozoroval její prádélko. Byla nádherná… Nebylo na škodu si s ní něco začít.
„Hele, zklidni hormony, tohle přece nemůžeš…‘‘ Káral se uvnitř sebe. Raději od ní pár kroků odstoupil a zmizel v křoví. Sakura tam stála jak přikovaná, stále hleděla na keř, doufajíc, že se vrátí. Nevrátil se. A taky bylo načase jít zpátky k Narutovi, aby se o ni nestrachoval. Snad na něj zapomene s ním. Pomalu vlezla do stanu. Naruto tvrdě spal, naštěstí ještě nechrápal, ale co není, může být.
Jen jak si lehla, začal nesnesitelně chrápat a celý stan duněl. Ona jako by to ani nevnímala, stále měla otevřené oči. Myslela na Minata a na Naruta. Teď vlastně nevěděla, koho chce víc. Musela ovšem uznat, že pro ni by byl lepší Naruto. Znala ho dlouho a jeho jen den. A ještě sama nevěděla, co k ní cítí Minato. Kdo ví, třeba si s ní jen hraje. Nebo je při nejlepším jen sen. Ze samého trápení nakonec usnula, ale v noci se ještě nenápadně přitulila k Narutovi, protože chtěla být s ním.
Konečně vysvitlo slunce, což byla pro některé dobrá správa, ovšem nebylo na tom nic dobrého. Zase se nepříjemně oteplilo. To nehorázné vedro probudilo i Sakuru. Chtěla se protáhnout, ale moc jí to nešlo. Naruto spal kolem jejího krku s rukama pevně přichycenýma na jejich hýždích. Doufala, že když bude s ním, tak že přestane myslet na Minata. Také si všimla, jak jsou oba pěkně propocení. Vypadalo to na žhavou noc, i když se nic podstatného nestalo. Tedy až na to, jak Naruto nesnesitelně chrápal. Ale i tak vypadal strašně roztomile. Znovu se k němu zatulila a objala ho kolem krku. Hned nato ucítila, jak ji jeho ruce přitahuji k sobě. Nejspíš nespal tak tvrdě, jak to vypadalo. Usmála se a dala mu jemnou pusu. Hned se probudil, trochu se však zamračil.
„Copak? Nelíbila se ti?‘‘ Zeptala se ho Sakura a pohladila ho po vlasech. Vypadal ospale.
„Tomuhle říkáš pusa?‘‘ Zahrozil jí a ona nasadila tvář neviňátka. Bez jakéhokoli varování se s ní překulil a začal ji líbat. Nebránila se mu, zajela mu rukou do vlasu a přitáhla ho k sobě. Byli tak zaneprázdněni, že si ani neuvědomovali, že je pěknou chvilku pozoruje Kakashi. Ten na ně vyjeveně hleděl. Možná byla chyba dát je k sobě do jednoho stanu, nechtěl si ani domyslet, co tu dělali večer, když se teď po sobě plazili. Vypadalo to, jako by jeden druhého chtěli spolknout a nejhorším na tom bylo, že byli jen ve spodním prádle.
„Tady se to nějak rozjelo…‘‘ Řekl do stanu s úmyslem je co nejvíc překvapit. Povedlo se…
Na několik minut nastalo ticho. Pak Sakura začala pištět a schovávat se za dekou. Kakashi si předtím neuvědomil, že by ji to mohlo vadit. Ale musel uznat, že to prádélko bylo moc pěkné.
„Hm… No, my…‘‘ Koktal Naruto, jen aby je dostal z téhle docela nepříjemné situace. Sensei se však pousmál a vylezl ze stanu, aby jim dal alespoň trochu soukromí. Naruto se zhluboka nadechl a jenom doufal, že si to Kakashi nevyloží nějak špatně.
„Už tam budeme?‘‘ Zoufal si Naruto a plazil se cestou k Suně. Už jim sice zbývalo jen pár metrů, ale s každou chvilkou jim ubývali síly. Hlavně Narutovi. Jen co si sbalili, brblal, jaké je mu hrozné vedro. Sakura měla každou chvilku chuť mu jednu vrazit. Ale pak by byl ještě hloupější a byl by jí k ničemu. Radši toho nechala.
„Přidej, Naruto!‘‘ Zavolala na něj, aby ho alespoň trochu popohnala. Ale ani to nepomohlo. Dál se plazil, pak nakonec i zastavil.
Sakura k němu přišla a zašeptala mu do ucha: „ Jestli máš takovou výdrž, tak to jsi pak k ničemu.‘‘
Naruto zbystřil a pozvednul hlavu. Dobře věděl, co má na mysli a trochu ho to překvapilo. Možná tušil, co má v plánu a rozhodně byl pro.
Hned se zvedl a přidal do krku a všichni kromě Sakury z toho byli překvapení.
„Jak jsi to udělala?‘‘ Zeptal se jí Sai překvapeně. Hodně ho zajímalo, co mu řekla, že ho to tak popohnalo.
„To je něco mezi námi,‘‘ Řekla mu a dál se s ním nebavila. Raději taky přidala do kroku, aby ji náhodou Naruto neutekl. Sama dobře věděla, že myslí na to samé a doufala, že budou mít alespoň chvilku času, aby mohly být o samotě.
Teď však bylo načase řešit trochu jiný problém.
Zrovna dorazili ke dveřím kanceláře Kazekageho. Kakashi se chystal otevřít, ale zastavil ho známý hlas.
„Co vy tu?‘‘ Všichni se otočili a radostně pohlédly na nově příchozího.
„A, Gaara! Rád tě znovu vidím!“ Zavolal na něj radostně Naruto a přiběhl ho přivítat. Ostatní hned vyrazili za ním.
Gaara byl z jejich zjevení překvapený, ani nevěděl, co tu dělají. Doufal, že se v Konoze nic nestalo.
„Takže co vy tu vlastně děláte?“ Optal se jich znova a zavedl je do své kanceláře. Všichni se tvářili udiveně. Něco tu nebylo v pořádku…
„Posílali jsme právu, ona nedorazila?‘‘ Otázal se tentokrát Kakashi jeho. Gaara se k nim otočil zády a neodpovídal. Všem to bylo trochu divné, něco tu opravdu nehrálo. Stále bylo ticho.
Kakashi udělal pár kroku dopředu. Přitom si ještě nenápadně vyndal jeden kunai. Něco mu nedávalo smyl.
„Zpráva dorazila.‘‘ Řekl Gaara posměšně a stejně jako Kakashi si vyndal kunai. Všichni ostatní byli ve střehu. Začalo to být čím dál víc zvláštní. Nejvíc z toho byl však vyděšený Naruto.
„Ovšem musím vám poděkovat za varování.‘‘ Poznamenal a hodil po nich ten kunai. Pak hned další a další. Kakashi kunai odrazil, stejně tak Sakura a Sai. Ovšem Naruta zasáhl do břicha. Ihned klesl na kolena a začal prudce krvácet. Sakura zakřičela, ovšem odražené kunaie měly na sobě připevněná lanka a okamžitě je obmotaly. Veškerý pohyb jim byl znemožněn.
Jak se však ukázalo, nechali se napálit na obyčejnou přeměnu. Jakmile byli obmotáni lankem, tvář Gaary se změnila. Místo něj tam teď stála dívenka s černými vlasy. Mohlo jí být tak čtrnáct a už je obalamutila něčím tak primitivním, jako je přeměna. Sakura celou dobu zoufale sledovala Naruta, jak krvácí. Pomalu začal blednout a ona mu nemohla pomoct, musela se jen dívat. Do očí jí vyhrkly slzy.
„O co ti jde?!‘‘ Zakřičela na dívku uplakaná Sakura a začala sebou cukat.
„Neboj… Jednou se to dovíš.‘‘ Řekla černovláska a otevřela první šufle stolku, za kterým stála.
„A ještě ho ode mě pozdravujte.‘‘ Dodala a zmizela se svitkem, který vyndala ze stolu.