......ALIVE?! -2. kapitola

Za vodopádem

„Co to? To je…?‘‘ Vyjekla. Byla v šoku. Ani nevěděla, co má říct. On sám na tom nebyl zrovna nejlíp.
„Nekřič, nebo nás někdo uslyší!‘‘ Křikl na ni a zacpal ji pusu rukou. Nebránila se mu, stále byla ještě v šoku. Vzal ji bez námitek do náruče a nesl ji pod vodopád. Ze strachu se ho chytila kolem krku a zatulila se mu do pláště, aby umlčela sten. Noha ji začala nesnesitelně bolest a krvácet. On si toho všimnul a pod vodopádem ji položil na zem. Hned si zase na hlavu dal kápi, a zdálo se, že se mu moc nelíbilo, jak ho okukuje.
Sakura z toho byla naprosto v šoku. Vůbec ho neznala, ale strašně ji připomínal Naruta. Až na to, že on mohl být tak o několik let starší. Moc tomu nerozuměla, ale teď se spíš starala co své zranění.Noha hodně krvácela a bolest byla nesnesitelná. Chtěla si ránu ošetřit sama, ale on byl rychlejší.
Zaujatě ho sledovala, a jak hned poznala, něco už z lékařství znal. Nechala to na něm, doufala, že to zvládne.
„Jak jen to jen možné…‘‘ Špitla, ale on ji stejně neposlouchal. Ani nechtěl, neměl náladu ji nic vysvětlovat.
Sakura si stála za svým a stále do něj hustila. Neodpovídal. Jen se snažil zastavit krvácení.
„Tak sakra odpovídej, když s tebou mluvím!‘‘ Křikla na něj, ale on ji stejně nevnímal. Ze zlosti mu šplíchla vodu do obličeje.
Nechal toho všeho a s úsměvem se na ni podíval. Na chvilku nastalo ticho. Nakonec se jen usmál a pošplíchal ji taky, ale o trochu víc. Sakura začala zuřit. On se tomu jen smál. Byla tak roztomilá, když se vztekala…
„Co je na tom tak směšného?!‘‘ Vynadala mu. A chystala se ho znovu udeřit, ale on ji opět chytil za ruku.
„Jestli chceš, tak můžeš jít sama, ne?‘‘ Řekl a nechal obvazování. Sakura viděla možnost k útěku, a postavila se, ale zraněná noha ji znovu donutila si sednou. Avšak nejen to… Dostala od něj ránu do zad. Upadla do bezvědomí.
„Tak už sis to rozmyslela?‘‘ Promluvil na ni někdo z velké dálky, ale ona nemohla otevřít oči. Celým tělem ji projížděla nesnesitelná bolest. Pokusila se alespoň zvednout, ale moc to nešlo, dokud ji někdo nepomohl.
„Jsi v pořádku?‘‘ Ptal se ji ten někdo.
„To je ale blbá otázka…‘‘ pomyslela si a otevřela oči. Zas se nad ní skláněl. Myslela si, že se ji to jen zdálo, ale nejspíš ne.
Pomalu se zvedla. Byla pořád ještě v jeskyni a stále byla noc. Pohlédla na svou nohu a nebyla na ni ani stopa po zranění. Podivila se tomu, musel být hodně dobrý.
„Kdo vůbec jsi?‘‘ Zeptala se ho z velkým zájmem. On však neodpovídal, jen sklopil hlavu a zadíval se do země. Přemýšlel, zda jí to má říct. Mohla by pro něj být i užitečná. Třeba by se dozvěděl, jak se vede Narutovi.
„Řeknu ti to, ale musíš mi slíbit, že to nikomu neřekneš. Ani Narutovi, a ani Kakashimu, ano?‘‘ Zeptal se jí a ona jen kývla. Byla z toho celá ještě zmatená.
„Jmenuji se Minato. Ale víc už ti neřeknu!‘‘ Pověděl jí a pomohl jí na nohy.
Zamyslela se. „Minato, to mi nic neříká… Ale ta podoba!‘‘
„Možná si o mě nikdy neslyšela, ale jen se na mě zkus zeptat Kakashiho, ten mě bude znát.‘‘ Řekl. Pomohl ji znovu se dostat do tábora a naštěstí si nikdo nevšiml její nepřítomnosti.
Bylo to zvláštní, jakmile ji tam dovedl, zmizel ve žlutém záblesku. Možná to byl jen sen, možná to byly třeba jen její představy. Tak i onak, cítila se unaveně, a tak si znovu zalehla do stanu. Bohužel stany byly jen tři, a tak museli udělat dvojice. Kakashi chtěl být sám a Naruto zase nechtěl být se Saiem. Jejich prvotní konflikt byl sice vyřešen, ovšem Naruto nebyl zcela přesvědčen o jeho sexuální orientaci. No a tak, aby se konečně mohly uložit ke spánku, lehla si Sakura k Narutovi. K překvapení všech, ovšem jenom když nebude chrápat. V tom případě by povalil k Saiovi, a ať si tam s ním dělá, co chce.
Pomalu zalezla do stanu, aby nevzbudila Naruta. Ale toho by neprobudilo ani zemětřesení. Nevnímala ani jeho chápání, stále musela myslet na toho zvláštního cizince. Hned jak ráno vstanou, bude se na něj muset zeptat Kakashiho. Ale to, že se s ním viděla, si nechá pro sebe. Sice ji zranil, ale pak i vyléčil, takže vlastně nic špatného neudělal.
„Auuu!“ Zívl Naruto a spokojeně se protáhl. I když, vstávat se mu opravdu nechtělo, bylo ještě brzo. A za další, věděl, že vedle něj tiše oddychovala Sakura. Byla tak roztomilá a vypadalo to, že tvrdě spí. Ihned využil situace a nenápadně se k ní přitulil, doufajíc, že od ní jednu neschytá. Ona však tak tvrdě nespala. Celou dobu ho nenápadně sledovala. Jeho tulení ji vůbec nevadilo, právě naopak.
Poslední dobou spolu trávili víc a víc času, něco mezi nimi vznikalo. Ovšem oba dva jen čekali, kdo se první pořádně vyjádří. Možná tohle byla ta pravá chvilka…
Pomalu, nenápadně, zalezla k němu pod peřinu a zatulila se mu do oblečení. Uvědomil si to a pomalu se posadil. Sakura si toho hned všimla.
„Kam mi to utíkáš, je mi zima.‘‘ Špitla a zatáhla ho k sobě. Byl trochu překvapený, ale líbilo se mu to. Znovu se k ní zatulil a pevně ji objal. Ona udělala to samé.
„Víš… Něco bych ti chtěl říct. ‘‘ Začal Naruto promýšlel, co jí vlastně má říct, a jak. Ovšem Sakura přesně věděla, co jí chce sdělit. Nechtěla ho už dál namáhat, ne všichni jsou romantici. Pevně ho přisunula k sobě a zadívala se mu do očí. Ani se nepohnul, jen na ni vyjeveně hleděl.
„Už prosím tě nic neříkej.‘‘ Zašeptala a přitáhla si ho k sobě. Už byl od ní jen malý kousek, zbývalo už jen pár centimetrů. Už se pomalu připravoval na to, co nejspíš bude následovat, ale neměl s líbáním žádné zkušenosti. Trochu se zarazil, ale Sakura se k němu neprodleně blížila.
„Vstávat!‘‘ zvolala Kakashi a otevřel stan. Vylekali se, ihned se od sebe oddělili. Oba zčervenali, jen doufali, že si nic nedomyslel.
„Honem, musíme vyrazit… Vy dvě hrdličky.‘‘ Pousmál a začal si balit svůj stan. Naruto byl zklamaný, stačila jen chvilka. Nu což, na misi budou ještě další dny, určitě se šance naskytne.
„Za pět minut u vodopádu, je tam za těmi stromy,‘‘ Špitla mu do ucha a pomalu se protáhla. Naruto zbystřil, tohle byl dobrý nápad. Kakashi jim dal nakonec ještě pár minut, no, hygiena je hygiena. Nejprve se vytratila Sakura, a pak i Naruto. Nejprve nemohl vodopád najít. Ale nakonec ho našel, dokonce i s bonusem. Tím bonusem byla Sakura, která se koupala ve vodě, nahá. Přemýšlel, jestli má cenu jít za ní. Nakonec se však odhodlal a skočil do vody taky bez oblečení. Sakura se trochu vylekala, ale jakmile spatřila Naruta, skočila mu kolem krku. Usmál se a pevně ji objal.
„Doufám, že nás nikdo neuvidí.‘‘ pousmál se přitiskl ji k sobě.
„Kromě mě a pár zvířat tě nikdo neokouká.‘‘ Usmála se tentokrát Sakura a umlčela další jeho otázku polibkem. Slastně zavřel oči a dál ji polibky vracel. Teď už jeho prvotní strach pominul, spokojeně ji líbal dál a rukama bloudil po jejím těle. Sakura byla bez sebe a neubránila se sténání. Chtěla, aby to zažíval i on. Odtrhla se od něj a svoje rty přiložila k jeho krku. Teď zas sténal Naruto.
Sám už to nemohl vydržet a zašel s ní v náruči pod vodopád, aby ji nikdo neviděl.
„Nemáme moc času.‘‘ Řekl udýchaný Naruto a opřel ji o stěnu skály.
„Počkej, prosím já..... tohle nechci.‘‘ Zaúpěla Sakura a odstrčila ho od sebe. Tak daleko rozhodně nechtěla zajít. Tohle opravdu ne a ještě k tomu jen tak. Naruto toho nechal, byl si vědom toho, co plánoval udělat, ale nemohl si pomoc.
„Promiň… Úplně mě to ovládlo.‘‘ Omlouval se Naruto a pohladil ji zmatené tváři. Ulevilo se ji a objala, už ji bylo lépe.
„Víš, už je na čase se vrátit.‘‘ Řekla Sakura a vytáhla ho z vody. Oba znovu zalezli za keře, aby se mohli obléct. Naruto byl oblečený hned, ale Sakuře to chvíli trvalo, stále zápasila s podprsenkou. Nebýt však pomoci Naruta, nikdy by si ji nezapnula.
Nakonec oba trochu mokří vyrazili zpět ke stanům.