Nový díl! Omlouvám se, že je to tu tak pozdě!!! Nýbrž brzo odjíždím do Anglie a mám prostě spoustu zařizování a díky tomu se i další dílek objeví asi tak za čtrnáct dní!!!
Doufám, že jsem nic nezkazila a bude se vám to líbit.
Tento díl navazuje na Vzpomínky - první část je jim hojně věnovaná, druhá už nás přesune do nynějšího dění a v něm také už většinově zůstaneme. 5 A4 Wordu a něco, tak snad to nebude moc krátké. Na víc není časík. Hezké počtení.

Tak je tu další díl. Jeho délkou jsem trochu dohnala ten předchozí.
Opět moc děkuji všem, kteří mi věnovali nějaký ten komentík.
A moc se omlouvám Sorafay, že jí své povídky posílám vždycky v tak hloupý čas. (V neděli v noci, v pondělí... Asi mám v tu dobu nejlepší psací náladu )
Docela zvrat a hodně se pohneme v ději. Sem jsem se nažila celou dobu dostat. Tohle je totiž konečně ten pravý začátek. I když ono jich ještě pár bude, když nad tím tak přemýšlím...
Tak ať se vám další dílek líbí alespoň do stejné míry jako ty předchozí.

Plánovala jsem to tentokát trochu delší, ale nějak mi nezbyl čas. Dodělali jsme teď plastová okna a máme v bytě trochu zmatek...
Děkuji všem, kdo mi napsali komentíky! Jsem za ně opravdu moc ráda...
Jinak si neodpustím malou reklamu na moji první povídku na těchto stránkách Byla noc, pršelo..., kterou četli asi jen dva lidé...
Přeji pěkné (krátké ) počtení!

Tak, než bude další Inky, mám tu pro vás moji další sci-fi jednorázovku do soutěže AI2051 (viz C-L). Musím říct, že jsem si psaní obou příběhů neuvěřitelně užila. A chápu, že je to těžko uvěřitelné, ale tentokrát mi nepřebývaly znaky

Příběh: Píše se rok 2051 a lidé na Měsíci postavili Měsíční zahradu. Lidstvo se má fajn, nemají žádné války, nadbytečné znečištění, ani se k nim neřítí ztracený meteorit. V zahradě pracuje mladík, pro něhož je zahradničení náplň života, pomáhá mu Android Andy. Dobře si rozumí, ale mohli by ještě líp, kdyby se Andy v těch nejblbějších chvílích neptal na ty nejnevhodnější otázky.