„Co, to mluvíš o Áje?“
„Ne, mluvím asi o támhle té žížale ve sklenici. Samozřejmě že ano, ne, počkat ty to ještě nevíš,“ došlo najednou Danielovi a překvapeně na Kubu vykulil své blankytně modré oči.
„Ne, co bych měl vědět?“

Rogen
Na večeři jsme se sešli v hodovní síni, i když u stolu jsme byly jenom dva.
Když už na sobě neměl plášť, mohl jsem si prohlédnout celou jeho postavu. Okamžitě bylo poznat, že z obou ras zdědil jen to nejlepší.
Byl štíhlý, ale ne tak vychrtlý jak elfové bývají. Měl dokonce dobře vyrýsované svaly.
Obličej byl celý elfský až na oči. Ty jeho nebyly protáhlé a sešikmené, ale to mu na kráse jen přidalo.
Pohyboval se s přirozenou elegancí. Všechny pohyby byly jisté a účelné.

[i]Matěj uličnicky sebral z keře ostružinu a strčil si ji do pusy. Se zakrněním našpulil rty a dal si přes rty ukazováček v gestu, aby o tom nikomu neřekla. Lehce se usmála a přikývla na znamení, že bude mlčet jako hrob. Oba se začali na sebe šklebit a poté se rozesmáli. Bude to jejich drobné tajemství, že vlastně porušil bobříka hladu, je to stejně jedno, protože bobříka mlčení nikdo nedá.
„Ach jo, zmokneme,“ rozčiloval se Čára.

Katsu
Nevěděl jsem co dělat, ani co si o tom mám myslet.
Než jsem se stihl vzpamatovat, jeho rty se odpoutaly od mých. Rozpačitě se mi díval do očí a čekal na nějakou reakci.