Hvězda 5

Katsu
Nevěděl jsem co dělat, ani co si o tom mám myslet.
Než jsem se stihl vzpamatovat, jeho rty se odpoutaly od mých. Rozpačitě se mi díval do očí a čekal na nějakou reakci.
Já se ani nepohnul a myšlenky mi už v takhle dost bolavé hlavě vířily o sto šest.
Znovu se ke mně sklonil, ale kousíček od mých rtů se zastavil. Asi čekal, jestli třeba neucuknu nebo ho neodstrčím, ale já byl tak zmatený, že jsem nebyl schopen žádného pohybu.
Když viděl, že se nijak nebráním, znovu přitiskl své rty na mé. Tentokrát už ale ne tak něžně, spíš hladově, nenasytně.
Já jen stál jako hadrová panenka a nechal si to líbit.
Po chvilce se začal svým jazykem probojovávat do mých úst. Ve své letargii jsem nijak neprotestoval a klidně ho nechal, aby svým jazykem prozkoumával celá moje ústa.

Takahiro
Byl jsem neuvěřitelně šťastný.
Moje láska, které jsem se vlastně nikdy nechtěl přiznat ke svým citům, se mým polibkům nijak nebránila.
Katsu byl tak neuvěřitelně roztomilý a křehký, a když jsem viděl všechny ty jizvy na jeho malém i když pěkně vypracovaném těle, prostě jsem se neudržel.
Už od první chvíle kdy jsem ho uviděl v televizi, jsem si říkal, že mu to moc sluší, a když jsem ho potom potkal ve škole…….!
Navíc mi naprosto učaroval jeho okouzlující zvonivý smích. Ach! Slastně jsem se zavrtěl, jen jsem si na naše první setkání vzpomněl.
Teď jsem ho držel v objetí a nenasytně si užíval dotyky jeho měkkých rtů.
Zkusil jsem jazykem vniknout do jeho úst a ani v tom mi nebránil.
Byl jsem opravdu neuvěřitelně šťastný. Tak šťastný jsem snad za celý svůj život nikdy nebyl.
Ale přece jen mi dělala starost jeho netečnost. Stál přede mnou jako solný sloup a mé polibky mi nijak neoplácel.
Začal jsem si říkat, jestli bych mu přece jen neměl dát trochu času na vzpamatování, ale to jsem nemohl. Strašně jsem toužil dotýkat se ho a líbat a bál jsem se, že později by mě třeba opravdu mohl odmítnout.
Pomaloučku jsem udělal krok vpřed a přiměl ho tak postoupit k posteli.
Byl jsem na něj tak těsně přitisknutý, že jsem byl od namočeného prostěradla, které měl na sobě, celý mokrý.
Při dalším kroku narazil lýtky na kraj postele a oba jsme na ní spadli.
Trochu jsem se od něj odtáhl a prohlížel si jeho překrásnou tvář. Její dokonalost nerušila ani tenká bílá jizva nad levým obočím.
Katsu měl v obličeji naprosto nechápavý a zmatený výraz, ale neviděl jsem žádnou známku odporu nebo znechucení. Byl naprosto rozkošný, roztomilý, k zulíbání.
Povzbuzený myšlenku na to, že mu nevadí líbat se s klukem, jsem ho začal líbat o to dychtivěji a pomalu jsem z něj stahoval mokré prostěradlo.

Katsu
Ani jsem nevěděl jak, najednou jsem ležel na posteli a Takahiro ležel na mě. Stále mě líbal a držel v objetí. Po chvilce se odtáhl a dlouze se mi díval do očí. Ty jeho byly plné něhy a štěstím úplně zářily. Co se to sak*a děje?!
Nikdy jsem nechodil s žádnou dívkou. Stejně semnou všechny chtěly chodit jen kvůli tomu, že jsem slavný. Ale i tak mě nikdy žádná nepřitahovala. Nikdy jsem tomu nevěnoval žádnou pozornost, ale teď……vše mi docvaklo na správné místo.
Takahirovy polibky byly opravdu moc příjemné, ale stejně jsem nevěděl, jestli to doopravdy chci.
Ale líbal mě tak něžně ale zároveň i dravě, že jsem mu je nakonec začal nevědomky pomalu oplácet.
Když si uvědomil, že začínám spolupracovat, jeho ruce se začaly míhat po mém, teď už téměř úplně nahém, těle a jeho polibky se ještě prohloubily.

Takahiro
Štěstí. Neuvěřitelné štěstí.
Když už jsem si myslel, že to nemá cenu a já se ho budu muset vzdát, začal mi mé polibky oplácet.
Sice jen velmi pomalu a nejistě, ale já byl šťastný za jakoukoli odezvu z jeho strany.
Začal jsem ho zahlcovat polibky a něžně ho hladit po obnažené hrudi. Když jsem opustil jeho rty, přesunu jsem se k jeho ušním lalůčkům a potom postupně dolů po hrudi až k jizvě na břiše.
Na chvilku jsem přestal a podíval jsem se na něj. Ležel, oči zavřené, na tváři spokojený výraz.
Spokojeně jsem se ušklíbl a vrátil se k jeho rtům. Jednou rukou jsem mu cuchal vlasy a druhou ho hladil po hrudi stále níž a níž.
Potom jsem narazil na okraj jeho jediného oblečení, ale ani to pro mě nebylo překážkou.

Katsu
Líbal mě po celém těle a já se jen tetelil blahem. Všechno to bylo neuvěřitelně příjemné a já se zcela poddal jeho dotykům a polibkům.
Zavřel jsem oči a vnímal pouze jeho něžné, horké rty a konečky prstů.
V hlavě jsem měl úplně prázdno. Bylo pouze teď a tady. Pouze on a já. Nic a nikdo jiný.
Polibky, dotyky. Ústa, ruce. Něha, slast. On, já.
Z opojení mě ale rychle probrala Takahirova ruka, která jakoby mimochodem zajížděla pod mé trenky. Co to dělá?!
Ano, bylo to příjemné a úžasné, ale opravdu to chci? A co na to řeknou ostatní? Máma, táta, Aiko…..Aiko!!!
Rychle jsem se posadil a odstrčil ho od sebe.
Nechápavě se na mě zadíval: „Neboj, pokud to ještě nechceš, nebudu na tebe spěchat,“ zašeptal mi do ucha a znovu se ke mně nahnul, aby mě mohl políbit.
Mě ale v hlavě křičel hlas mého svědomí.
To přece nemůžeš Aiko udělat! Je to tvoje kamarádka a ty moc dobře víš, že je do Takiho zamilovaná. Nezapomínej, že to ona se s tebou jako první začala bavit jak s normálním klukem. A navíc, co myslíš, že na to řekne Yoshiro!
Yoshiro? Co ten s tím má co společného?
A pak jsem si vzpomněl na Yoshirovu usmívající se tvář. Pousmál jsem se a určitě jsem i zrudnul.
Potom se mých rtů zmocnily rty někoho jiného.

* * * * *

Bylo mi dvanáct a byl jsem hvězda.
No, spíš taková hvězdička – při mé výšce – filmů s dětskými hrdiny. Miloval jsem hraní a všichni říkali, že jsem se pro to narodil.
Tenkrát jsem byl opravdu šťastný, až na…….až na to, jak mě všichni obletovali, fotili a postrkovali sem a tam.
Kdybych hraní tolik nemiloval, hned bych toho nechal.
K filmu jsem se dostal náhodou. Táta pracuje jako kameraman a jednou když jsem byl s ním, si mě někdo všimnul a nabídl tátovi, jestli by mě nenechal hrát v jedné reklamě.
No a od reklam to šlo až k hraní ve filmu.
Vydělával jsem si dost peněz, téměř nechodil do školy, rodiče mě zbožňovali – prostě splněný sen každého puberťáka!
Až na ty paparazzi a přespříliš nadšené fanoušky.
Bylo mi dvanáct a byl jsem hvězda. Než…..
Jednoho dne mě táta nemohl po natáčení vyzvednout a tak mi jeden asistent sehnal řidiče.
Byl to moc milej, ani ne třicetiletej táta od rodiny. Jmenoval se Naoto a ten den měl jeho syn narozeninovou oslavu. Sice spěchal, ale slíbil, že mě domů odveze.
Cestou mi vyprávěl o synovi, a jak by byl rád, kdyby byl jednou jako já.
Spěchal a nevšiml si rozjetého kamionu v křižovatce.
Pak už si toho moc nepamatuju.
Skřípot brzd, rána, střepy všude kolem, bolest, křik, horká krev, bolest, tma, sípavé nádechy, bolest, tma, bolest…….cizí hlasy volající mé jméno. Katsuo!!!
Píp píp píp píp………

* * * * *

Katsuo!!!