Chtěl bys být znovu tátou„Ty jsi ale ospalec.“ Zašeptal ji někdo pozdě v noci. Zamžourala, ale neprobudila se. Neměla chuť vstávat, raději se jen přetočila na bok a dál spokojeně oddychovala. Nevěděla, kdo je, ale to jí bylo jedno. Ovšem tomu, co se jí pokoušel probudit, to tak jedno nebylo. Znovu s ní jemně zatřásl a pak přiložil své rty na ta její. Ihned se probudila a přitiskla se k němu. Už dávno věděla, kdo to je, ale ani on ji nemohl donutit vstát. On si však nedal říct a pomalu ji zvednul z postele a posadil si ji na klín.

Težká volba

„Tak vidím, že jsi na to přišla.‘‘ Ozvalo se za ní. Zprudka se otočila. Vždyť si myslela, že je zde sama. Pohlédla Minatovi do tváře, který tentokrát už neměl ten milý pohled. Tvářil se přísně a ona z něj měla strach. Pomalu se postavila a on vykročil proti ní. Jenže když se otočila, uviděla ten hluboký sráz. Trochu se jí zamotala hlava a myslela na nejhorší. Nechápala, kam zmizela jeho milá tvář. Tohle byl úplně jiný člověk.

Nová organizace
Jakmile ta útočnice zmizela, povolila i lanka. Konečně byli volní. Sakura ihned s brekem přiskočila k Narutovi. Na nic nečekala a dala se do léčení. Za tu dobu, co byli spoutáni, už ztratil hodně krve, celý zbledl a ještě k tomu upadl do bezvědomí. Sakura byla v šoku, rána byla hodně hluboká a ona už neměla tolik síly. Ostatní jí chtěli pomoct, ale neměli jak. Raději se jí nepletli pod nohy, jen ji vyděšeně sledovali.
Sakuře stékaly slzy po tvářích a mísily se s jeho krví.

Yondaime

„Kde jste byli?‘‘ Optal se jich Sai a na chvíli nechal balení stanu. Nauto se začervenal, Sakura se tvářila trochu rozpačitě a snažila seza ním skrýt. Ani jeden z nich neodpověděl, jen přešli ke svému stanu a začali ho balit stejně jako ostatní. Ovšem ostatní už pomalu končili.