......ALIVE?! -9. kapitola

Chtěl bys být znovu tátou
„Ty jsi ale ospalec.“ Zašeptal ji někdo pozdě v noci. Zamžourala, ale neprobudila se. Neměla chuť vstávat, raději se jen přetočila na bok a dál spokojeně oddychovala. Nevěděla, kdo je, ale to jí bylo jedno. Ovšem tomu, co se jí pokoušel probudit, to tak jedno nebylo. Znovu s ní jemně zatřásl a pak přiložil své rty na ta její. Ihned se probudila a přitiskla se k němu. Už dávno věděla, kdo to je, ale ani on ji nemohl donutit vstát. On si však nedal říct a pomalu ji zvednul z postele a posadil si ji na klín. Jakmile to udělal, povšimnul si, že trošku víc přibrala.
„Jak jsi mě tak rychle našel?‘‘ Podivila se a rukou mu projela blonďaté vlasy. Tohle se mu líbilo a tak ji na oplátku projel jejími.
„Já tě najdu, ať budeš kdekoli.‘‘ Pošeptal jí do ucha. Sakura se mírně pousmála, i když nuceně. To, co ji činilo smutnou i šťastnou, bylo vlastně něco tak malého. Něco v ní pomalu rostlo a bralo ji veškerou sílu. Teď už tu nebyla sama. Ovšem teď stála před důležitějším rozhodnutím a to jak to říct jemu.
„Minato,“ začala „já ti musím něco říct.
„Tak mi to řekni. Mně můžeš říct cokoli.‘ Ujistil a víc si ji přitiskl k sobě. Je přece normální, že si milenci říkají všechno. Sakura ale stále váhala.
„Zůstal bys se mnou, i kdyby to bylo cokoli? ‘‘ Naléhala, ale on ji jenom pohladil po tváři na důkaz lásky k ní. Možná byla až moc nedůvěřivá. Ještě jednou se nadechla. V duchu si představovala, jak mu to vlastně řekne. Nakonec vzala jeho ruku a přiložila ke svému bříšku. Minato se trochu udivil.
„Víš… Tady je teď něco, co ti bude za nějakou dobu říkat tati.‘‘ Řekla potichu a po tvářích jí začali stékat slzy. Slzy radosti.
Minato byl nějakou dobu v šoku. Nejprve si musel uvědomit, co se vlastně stalo. Nějakou dobu se ještě ocital mimo časoprostor, ale pak se jeho tváře rozjasnily štěstím. Vyskočil a pevně ji chytil do náruče. Zatočil se s ní dokola a celou dobu se usmívat. Všechen strach ze Sakury spadl. Minato ji málem umačkal.
„Počkej, nebo nás umačkáš.‘‘ Špitla a pohladila svoje zatím malé bříško. Teď ovšem bylo načase řešit něco mnohem závažnějšího. Jak to říct i ostatním. Minato jí však nedal volnost něco říct a začal jí líbat.
„Pořád tomu nemohu uvěřit, opravdu budu zas táta.!‘‘ Radoval se Minato a ještě jedou se s ní otočil dokola. Sakuře už se pomalu začalo dělat špatně a tak ho donutila, aby ji pustil. Potom se Minato zklidnil natolik, že z ní nedostal všechno, co její břicho obsahovalo včetně jejich budoucího potomka.
„Ale… Teď je načase, abychom byli spolu.‘‘ Řekla Sakura, ovšem on to tak radostně nebral. Jeho obličej, který před chvílí zářil štěstím, teď posmutněl. Sklopil hlavu a zadíval se do země. Dobře věděl, kam tím míří, ale na jeho odhalení bylo moc brzo. Na druhou stranu by ji měl raději u sebe, ale to nejde. Musí počkat, až se vše dá do pořádku.
„Nejde to, ne teď.‘‘ Řekl sklíčeně a sundal ji ze svého klínu. Teď si vlastně uvědomil, že stojí před velkým problémem. Nemohl ji vzít sebou ani ji tu nechat s jeho dítětem. Posadil se do druhého konce pokoje a tvář si schoval do dlaní. Všechno si to musel pořádně promyslet, rozhodně ji nenechá o samotě. Teď už pro něj bylo moc důležitá.
„Stalo se něco?‘‘ Zeptala se ho a přisedla si vedle něj. Nikdy ho takhle neviděla, docela ji to překvapilo. Tohle nebyl on. Něco se muselo stát. On ji neodpověděl a místo toho se jí zatulil do oblečení. Nepochopila to, ale něco jí říkalo, že ho má utišit. A tak ho začala hladit po vlasech. Líbilo se mu to, ale ani to mu nepomohlo.
„Mám o tebe strach.‘‘ Zašeptal a pohladil ji po vlasech. Neměla ponětí, o čem mluví, ale stále se ho snažila uklidnit. Stále měla stejný pocit. Co vlastně bude s dítětem? A co bude s nimi? Jak to všem vysvětlí a hlavně Narutovi? Tyhle dvě otázky jí teď vrtaly hlavou, ovšem odpověď na ně nemohla nalézt. Nejen to, svíral ji strach.
„Mám nápad.‘‘ Řekl Minato a tím ji taky zbavil všech těch otázek. Třeba se to opravdu nějak dá vyřešit.
Ani ji nenechal nic namítnout a hned ji sdělil plán. I když to možná budeme ten nejlepší, ale alespoň něco když už nic.
„Prostě budeš hrát, že Narutovo.‘‘ Navrhl, ale v ní to hrklo. Lehko se to říká, ale hůř se dělá. Nedokázala mu lhát teď, nebo snad několik měsíců. Stejně by s ním nemohla být. A právě tohle by ho zranilo, nedokázala mu něco takové udělat.
„Ale já…. My jsme nic spolu ještě neměli. To mu určitě bude muset přijít divné.‘‘ Řekla, čímž trochu zhoršila situaci. Ani Minato se tenhle fakt neuvědomil. Byl to sice dobrý nápad, ale na hlavní zapomněl. A tak se znovu zamyslel. Sakura ho napjatě sledovala, na rozdíl od něj ona nemyslela na nic. Po nějaké té chvilce se konečně obrátil k ní s usměv na tváři. Ten úsměv ji děsil, ale dobrá zpráva byla, že na něco přišel.
„Tak to nahrajeme, aby to vypadalo, že jste spolu něco měli.‘‘ Oznámil mu, ale ona to moc dobře nepochopila. On Naruto nebyl zas takový hlupák jak někdy vypadal, z takovéhle chvíli by určitě chtěl být jistý. Znovu na něj pohlédla.
„Nechápu to.‘‘ Řekla. Minato se začal chytat za hlavu. Bylo to přece tak jasné.
Na dlouhé vysvětlení nebyl čas. Co nejasněji ji sdělil plán a pak od něj dostala malou lahvičku nějaké čiré tekutiny. Nebylo tak pozdě na to plán uskutečnit. Naruto určitě ještě nespal a Sakuře už nezbývalo moc času.
Ještě s ní nakonec došel až k němu a u dveří se s ní rozloučil. Sakura byla celou tu cestu nejistá, neřekla ani slovo. Měla spíš strach, že to nevyjde a pak by to byl malér.
Tak tedy zaklepala. Nikdo ji zpočátku neotvíral, ale nakonec v domu vykoukla Narutova hlava. Nevypadal nijak ospale, nejspíš tuhle činnost ještě nehodlal praktikovat.
„Sakuro……. Co ty tu?‘‘ otázal ji a posléze ji pustil dovnitř. Ani nečekal na odpověď. Oba se nakonec usadili u stolu. Sakura se stále tvářila rozpačitě, ale nebyla sama. Naruto se jí sám nedokázal podívat do očí, nebo spíš nechtěl, aby viděla, jak se červená. Už s ní sice sám byl, ale teď to byla trochu jiná situace. Ovšem bral to jako skvělou příležitost. Přisunul se k ní blíž, čehož si ona všimla a udělala to samé.
„Něco jsem přinesla.‘‘ Špitla a vytáhla jednu flašku saké. Doufala, že si taky dá.
Jak předpokládala, tak se stalo. Za pár minut spolu radostně popíjeli, tedy Naruto popíjel. Sakura mu seděla na klíně, kvůli svému momentálnímu stavu se alkoholu ani nedotkla. Jen stále nenápadně přilévala. Celou tu dobu se mu vrtěla na klíně a líbala ho po krku, Naruto se celou dobu smál a nechal se jí oplývat. V opilosti už ani nevěděl, kde vůbec je. Když už to pomalu vypadalo, že sebou mrskne, přilila mu tekutinu od Minata do pití. Netušila co to je, ale doufala, že splní to, co očekávala. Hned jak se napil, ztěžkla mu víčka a on upadlo do bezvědomí. Sakura si z něho sesedla a odtáhla ho do pokoje, kde vše ještě připravila tak, aby to vypadalo, že spolu opravdu spali. Nakonec si lehla vedle, samozřejmě sundala šaty jemu i sobě a pak usnula…