......ALIVE?! -10. kapitola

A vše je prozrazeno

Dlouho však nemohla usnout, stále to pro ni bylo moc těžké. Nemohla mu takhle ublížit. Moc by ho to ranilo. Ale v téhle chvíli už neměla na výběr, nebo lepé řečeno, spíš je jiná možnost nenapadla. Nedokázala si představit, jak Naruto vychovává dítě, které ani není jeho. A rozhodně neměla odvahu mu to říct. Malou chvilku ji připadalo, jako by ji chtěl Minato opustit, ale nejprve ji svěřit do dobrých rukou. Jestli tomu opravdu tak bude, tak o něm Narutovi řekne. Z toho stresu ji rozbolelo břicho. Raději toho nechala. Zatulila se k Narutovi, aby ji zahřál. Nebylo jí zrovna teplo a ještě k tomu když byla nahá.
Ráno ji začali lechtat paprsky. Otevřela ospalá víčka a pohlédla k Narutovi. Ještě spal, chtěla, aby se on probudil první. Tak se k němu znovu zatulila a zavřela víčka. Ovšem Naruto se vymrštil nahoru, čímž ji ze sebe shodil. Polekala se a posadila se vedle něj. Ještě předtím se zabalila do deky, protože nechtěla, aby ji viděl nahou.
Naruto vypadal zmateně, ani se mu nedivila. Nejprve se chytil za hlavu, nejspíš ho bolela, pak pohlédla na Sakuru a trochu se vyděsil.
„My… No, my jsme…“ Koktala zmateně. Nedokázal si to ani představit, spíš nechtěl.
„No… Vypadá to tak.“ Řekla a víc se zabalila do peřiny. Sama z toho měla divný pocit a k tomu mu ještě lhala. Cítila se příšerně. Ovšem Naruto se jen pousmál a prohlédl si pokoj, aby zjistil, co vše se tu dělo.
Pokoj vypadal následovně: Oblečení se válelo naprosto všude, dokonce i na lustru, všude byli poházené flašky od saké, no prostě divočina… Znovu pohlédl na Sakuru, která se přitom začervenala. Začali ho napadat různé nápady, na které ovšem potřeboval i ji. Bez jakéhokoli varování na ní přímo skočil. Sakura se lekla, ale nebyl čas přemýšlet.
Ovšem nebyli rušeni, z povzdálí v dokonalém úkrytu je celou dobu pozoroval Minato. Byl spokojený, všechno skvěle vycházelo, přesně tak, jak plánoval. Dokonce byl velice překvapený, určitě to vše dopadne dobře.
Co se však dělo teď ho trochu zarazilo. Sice se musel smířit s tím, že teď bude Sakura s Narutem, ale stále mu to nějak nešlo. Nelíbilo se mu to, toužil ji mít u sebe, ale zase chtěl, aby byla v bezpečí.
A tak raději zmizel. Při pohledu na ně ho zabolelo u srdce…
„Počkej!“ Naléhala Sakura a snažila se ze sebe Naruta dostat. On měl jisté námitky a rozhodně neměl v plánu toho nechat. Naštěstí zazvonil zvonek. Sakuře se ulevilo, ten kdo zvonil, ji zachránil. Raději poslala Naruta otevřít, aby to nebylo podezřelé. Ale ten za dveřmi na nic nečekal a vešel sám. Naruto se zastavil v půli cesty a Sakura se co nejrychleji zabalila do deky. Na prahu se zastavila její máma a vyjeveně hleděla na to divadélko před ní. Hned ji všechno došlo. Nejprve se zhluboka nadechla a pak došla k Sakuře. Ta už pomalu tušila, co bude následovat.
„Mami, to není tak, jak si myslíš!“‘ Začala se Sakura vymlouvat, ale sama věděla, že proti své mámě nemá šanci.
„Obleč se!“ Zakřičela na ni máma a hodila na ni tričko, které leželo před jejíma nohama. Sakura už pomalu začala plakat. Sesbírala svoje oblečení a dala se do oblékání. Celou dobu ji stékali slzy po tvářích. Naruto se taky necítil nejlépe, a tak se alespoň oblékl do županu. K oblečení se dostat nemohl, projít kolem Sakuřiny mámy bylo velké riziko. Sakura se pomalu nasoukala do oblečení a vyrazila se sklopenou hlavou ke dveřím. Na prahu ještě jednu pohlédla na Naruta a pak zmizela. Ovšem její máma tam ještě zůstala, což ho velice znervózňovalo.
„S tebou si to ještě vyřídím!“
Pak se otočila k Narutovi a rázným krokem se vydala k němu. Narutovi se na chvíli zastavil dech, jen doufal, že její máma nemá tak velkou sílu jako Sakura.
„Jestli se něco stane, tak opravdu uvidíš!“ Hrozila mu. Tohle ho vážně udivilo. Vypadalo to, jako by dělala ze Sakury neviňátko. To ani nevěděla jaká doopravdy je?
„Nemůžeme za to… Prostě se to stalo. Včera jsme se opili a tak nejspíš…“ Vymlouval se. A tentokrát vykročil on k ní.
„Dobře, budu ti věřit… Ale jestli z toho něco bude, nepřej si mě!“ Řekla, otočila se a vydala se za Sakurou.
Ta na ni ještě počkala za dveřmi, takže slyšela každé slovo. Cítila se příšerně. Jak si předtím myslela, nejvíc to odnese Naruto. Možná to nebyl ten nejlepší nápad, možná bylo lepší říct pravdu.
Jakmile její máma přišla, šli obě mlčky domů.
Dny plynuli… Sakura se snažila vše utajit jak před mámou, tak i před ostatní. I přes její překvapení se to velice dařilo. Sice začala být nešikovná a tomu ještě měla kvůli všemu nějaké připomínky. No, to jsou ty hormony.
Naruto se začal obávat, že si všechen vztek vymlátí na něm a tak se ji snažil ve všem vyhovět. Co ji však nejvíce znervózňovalo, bylo to, že se Minato neukázal. Začala mít krajní pocit, že se na ni vykašlal. Proto ji nejspíš svěřil do rukou Narutovi. Jen proto, aby nezůstala sama. I když se to snažila, jak se dalo utajit to, nevyhnula se pohledům jak Tsunade, tak i Kakashiho. Měla dojem, že už oba dva něco tuší.
Její obavy se co nevidět naplnili, když si ji Kakashi po tréninku vzal stranou. I přes všechen ten strach a nejistotu se snažila tvářit překvapeně. Jako že se nic neděje.
„Tak vyklop to. Co ti je?“ Řekl, ovšem Sakura se zatvářila překvapeně.
„Nelži mi, já i Tsunade už si toho všímáme dlouho.“ Dodal. Tentokrát už se Sakuře nepovedlo tvářit udiveně. Sklopila hlavu, teď už jen myslela na to, jak to má vysvětlit. Kakashi ji celou dobu zaujatě sledoval. Snažil se z jejího pohledu něco vyčíst.
„Vždyť vy už to víte.“ Špitla a pohlédla mu celá uplakaná do tváře.
„Ano.“ Odpověděl. Sakura se rozplakala ještě víc. Jediné, co ji teď pomohlo, bylo Kakashiho objetí. Kakashi ji ze soucitu pohladil po vlasech. Sakura se však uvnitř radovala. Dobře to nahrála, povedlo se ji ze sebe udělat chudinku, přesně tak, jak si na plánovala. Jediné v co doufala, bylo, aby z toho všeho nakonec nevinili Naruta.
„Měl bych to teď říct mámě.“ Navrhl a Sakura utichla. Toho se nejvíc obávala. Co na to asi řekne? Snad nic udělá Narutovi!
„Dobře.“ Řekla a vydala se domů. Celou cestu si dopředu plánovala, jak ji to vlastně vysvětlí. Ale myslela i na Minata. Dlouho se jí nekázal, nejspíš na ni opravdu zapomněl. Nechal ji v tom samotnou? Tahle otázka ji velice trápila. A to jen proto, že na ni nemohla nalézt odpověď.
Před dveřmi vedoucími k nim domů se ještě zastavila a zhluboka se nadechla. Jakmile však otevřela dveře, vše, co si dopředu vymyslela, hned zapomněla. Co jí však tak moc překvapilo, byla přítomnost Tsunade. Už tušila, co u nich dělá. Podle toho jak se její máma tvářila, už nejspíš o všem věděla.
„Sakuro, proč jsi mi neřekla, že jsi těhotná?!“ Otočila se k ní její máma.
Sakura se zastavila na půl kroku, tohle ji vyrazilo dech. Netušila, že by ji to mohla říct Tsunade za jejími zády. Teď už to nešlo nijak vysvětlit. Jediné co však bylo jasné, bylo, kdo je otec. Podle toho jak je na misi ve stanu nachytal Kakashi. Alespoň nějaká dobrá zpráva.
„Nechceš mi něco říct?“ Zeptala se jí nechápavě máma. Jako by snad čekala nějaké vymlouvání a omluvy.
„Ne.“ Špitla Sakura se slzami v očích a rozběhla se do svého pokoje. Potřebovala se jen uklidnit, měla strach o své dítě, ale i Naruta. Naprosto zapomněla, co s ním bude. Za tohle ho můžou zavřít. Dobře totiž věděla, čeho je její máma schopná.
„Počkej.“ Zvolala za ní její máma, ale Tsunade ji zachytila.
„Nech ji, potřebuje si všechno ujasnit.‘‘ Řekla Tsunade. Ona se posadila a ještě jednou si protřela unavený obličej. Nikdy v životě ji nenapadlo, že by její holčička mohla být těhotná takhle brzy. Nevinila ji z toho, jen o ni měla strach. Rozhodně teď nebylo nejlepší se na ni zlobit.