Ayame se zamračila. Tohle je docela nebezpečné, pomyslela si, ale vzápětí dostala nápad. ,,Arwen, zpátky sem!” křikla.

V síti vedle Yusukeho se zrovna probudil Kuwabara. Když se mu pořádně zaostřil zrak a zjistil v jaké je situaci, začal svým kvikavým hlasem nehorázně vyřvávat. ,,Pomóóóóc.

,,Neuvěřitelný! Má fakt ohromnou sílu! Kdyby Kurama neuhnul včas, ani si netroufám říct co by z něj zbylo!!" vyhrkl Kuwabara a úžasle zíral do kráteru.

Ucítil jsem, jak mi podklouzly nohy. Šel jsem ze svahu a než jsem stačil něco podniknout, tak jsem nešel, nýbrž se kutálel po štěrkovém kamení dolů. Tvrdě jsem spadl na zem a ujelo mi několik sprostých slov na adresu svahu. Poté jsem však strnul a protřel jsem si oči, jestli se mi to nezdá.
Ne, byl jsem zpět, zpět na tom místě, co před rokem. V Orochimarově doupěti v zničeném sklepení. Tam kde jsem před rokem potkal po dlouhých dvou letech poprvé Sasukeho. Podíval jsem se na místo, kde předtím stál, jako bych čekal, že tam i teď bude.

Překvapeně jsem zalapal po dechu.