Odhalení - 3. část

Když se konečně všichni uklidnili, znovu se zaměřili na svůj cíl. ,,Tak proto jsi ukradla ten kámen? Kvůli bratrovi?" zeptala se Botan. Sajuri přikývla a přistoupila ke Kuramovi, ten sklopil oči, tušil na co myslí. ,,Promiň, ale to co jsem v minulosti udělal nezměním."
,,Já vím, a proto ti to odpouštím," řekla a přesto mu uštědřila pořádnou facku. Kurama se na ni překvapeně podíval. ,,To máš za to, že... že jsi... prostě proto!!!" vyhrkla.
,,To je opravdu moc vážný důvod," povzdychl si.
,,OK, myslím, že je všechno vyřešené. Kámen přání nebyl použit ke zničení lidstva a viníka jsme vypátrali. Byl bych fakt rád, kdybys ho vrátila, ať to můžem zabalit," ukončil Yusuke veškeré rozprávky. Sajuri přikývla na srozumněnou, přistoupila k Botan a opatrně ji ho předala. ,,Mrzí mě jestli jsem vám tím nadělala nějaké problémy."
,,Nic se nestalo, přesto budeš muset jít se mnou k princi Koenmovi a zodpovídat za své činy."
,,Věřím, že je Koenma spravedlivý. Kazu, doufám, že až se vrátím budeš zase plný síly," usmála se na bratra.
,,Kazu???" vyhrkli téměř všichni.
,,Co je na tom tak divného?" nechápala.
,,Tady Kuwabara se taky jmenuje Kazuma," vysvětlil Yusuke s úsměvem.
,,Opravdu? To je náhoda…" pousmála se a společně s ostatními vykročila ven.
,,Omlouvám se," uslyšela Hieie, když kolem ní prošel. Nic na to neřekla, naprosto tu ránu mečem chápala.

O několik týdnů později:
Byly tři hodiny odpoledne a Yusuke zrovna vycházel ze školy. Byl to jeden z mála dnů, kdy ho Keiko donutila, aby tam strávil alespoň několik hodin.
,,Yusuke!! Yusuke!!" ozval se za ním známý hlas.
,,Co je?" protáhl znuděně a otočil se.
,,Jdu dneska k paní Genkai. Určitě by tě ráda viděla, a proto mě napadlo, že by jsi mohl jít se mnou," vysvětlila mu Keiko.
,,Dneska nemám náladu," zavrtěl hlavou. Keiko se na něj podezřívavě podívala. ,,Doufám, že se nechceš jít někam prát!"
,,A proč bych neměl?" odfrkl si.
,,Protože zítra píšeme důležitou písemku! A když se budeš toulat venku nestihneš se na ni naučit a propadneš!!"
,,A kdy se hodláš učit ty, když jdeš k babči??"
,,Budu se učit tam!" zamračila se na něj.
,,Uklidni se, slibuju, že se na tu písemku naučím."
,,Opravdu?" rozzářila se.
,,Jasně," přikývl.
,,Tak zatím, už musím jít," rozloučila se s ním.
Yusuke si povzdechl a zamířil do centra města, sotva však ušel pár metrů, když se za ním ozval další známý hlas. ,,Botan?" vyhrkl otráveně, když se otočil. Očekával že Onen svět zase potřebuje s něčím pomoct. Ihned se ale zarazil, když si všiml jejího pobledlého obličeje.
,,Botan?! Co se děje?"
,,Musíš jít ihned se mnou! Přes bránu pronikli do Lidského světa tři přízraci ze Zásvětí!"
,,Cože? Jak přes ní mohli projít, myslel jsem, že ji má někdo za úkol hlídat!"
,,No právě! Koenma Speciály odvolal, protože si myslel, že nám žádné nebezpečí nehrozí, a ke všemu má brána jedno ze svých slabších období!!"
,,To je skvělý! Netušil jsem, že i brány mají své dny," pronesl ironicky.
,,To není legrace!!" vyštěkla na něj.
,,Klídek! Mimochodem, kde přesně jsou ti nezvaní hosté teď?"
,,Nedaleko sídla paní Genkai."
,,Cože?? U babči? Ale dneska tam šla Keiko!! Hrozí ji nebezpečí!!! Musím hned za ní!" vychrlil ze sebe, jeho otrávená nálada byla tatam. V mžiku se otočil a utíkal směrem kudy se vypravila Keiko.
Za několik hodin doběhli k okraji lesu před mohutnou jeskyní. Kuwabara, Hiei a Kurama tam na ně už čekali, byl tam však ještě jeden nečekaný pomocník.
,,Sajuri?" podivil se Yusuke.
,,Jo, jsem to já. Koenma mi řekl, že když vám pomůžu, zmírní to můj trest. A stejně, doma bych se nudila," mávla ledabyle rukou.
,,To bychom měli. Botan, kde přesně byli ti přízraci naposledy zaznamenáni?" zeptal se jí Kurama.
,,Viděli jsme je tady u té jeskyně."
,,Nevím jak vy, ale asi jsem slepej, protože je tu nikde NEVIDÍM!!!" pronesl Hiei naštvaně.
,,Asi se už rozutekli," špitla.
,,Takže, to je máme hledat v tomhle úžasně rozlehlém lese?" řekl Yusuke rozmrzele.
,,Nezapomínej na Třetí oko!" zamračil se na něj Hiei.
,,Uklidněte se, na hádky teď nemáme čas! Hieii přestaň brblat a použij své Třetí oko a řekni nám, kde je ten nejbližší," chopila se Sajuri iniciativy Sajuri. Všichni kupodivu mlčky přikývli. Poté, co se Hiei několik vteřin tiše soustředil a udal jim směr, se všichni tiše vydali splnit svůj úkol. Po hodině chození se zem náhle strašlivě otřásla.
,,Co to bylo? Zemětřesení?" vykvikl Kuwabara vyděšeně.
,,Kušuj! Takhle z nás bude skvělej cíl!" zašeptal Yusuke a probodl ho pohledem.
,,Ten přízrak by měl být zhruba před náma. Použiju Dračí plamen a zneškodním ho, ať to máme rychle z krku," navrhl Hiei.
,,Ne!!" zarazila ho šeptem Sajuri. Hiei se na ni nepříjemně podíval. ,,Mám z toho špatný pocit, radši to nedělej," naléhala, nakonec tedy přikývl.
V tom se jim půda pod nohama zachvěla a těsně po tom co všichni uskočili z ní vytryskl sloupec černého světla. Pak následovalo několik dalších otřesů, a na několika dalších místech se objevili ty samé tmavé sloupce.
,,To je temná duchovní síla!" vyhrkl Yusuke.
,,Dotkni se jí a rozpustíš se," konstatoval Hiei poněkud suše.
,,To je příšerný," otřásla se Botan. Temná duchovní síla se ve vzduchu spojila do jediného víru a zmizela někde mezi stromy. Yusuke a zbytek party opatrně nakoukli skrze křoví. Na mýtině stála nádherná mladá žena s dlouhými mléčně bílými vlasy a očima bez duhovek. Neznámou začala obklopovat temná síla s kterou se před chvíli neradostně střetli.
,,Ona ji pohlcuje!!!" vydechl Yusuke. Vše v okruhu několika desítek centimetrů bylo spálené, nebo se to úplně vypařilo. A pak vše ustalo, žena si oddechla a podívala se směrem, kde všichni stáli.
,,Ví o nás!" řekl s podivem Hiei.
,,Co uděláme?" přecházel Kuwabara zmateně očima z jednoho na druhého.
,,Nevím, co kdybychom se na ni prostě a jednoduše vrhli?" pokrčil Yusuke rameny.
,,A co třeba napadnout ji ze zálohy?" ozval se jim za zády Koenmův hlas. Botan, Yusuke a Kuwabara leknutím nadskočili nejmíň metr do vzduchu.
,,Už jsi se zase nenápadně přiblížil zezadu?? Tohle mi už nikdy nedělej!!" zavrčel na něj Yusuke a vzpamatovával se z šoku.
,,Promiň, nečekal jsem, že budete tak napjatí," uchechtl se.
,,To sis nemohl najít lepší čas, kdy nás otravovat?" zasyčel.
,,Chci vám trochu pomoct," usmál se na něj.
,,Výborně!! Pokud víš něco o jejích schopnostech, tak sem s tím!"
,,Vlastně o ní vůbec nic nevím," nasadil nevinný úsměv, s Yusukem to málem praštilo o zem. ,,A s čím nám hodláš pomoct?? Tím, že tu budeš okounět ji nepřinutíš, aby se vrátila zpátky do Zásvětí!!" mračil se na něj.
,,Přestaňte s tím! Pokud vím, nepřišli jsme se sem hádat!" napomenula je Sajuri. Po tom co Yusuke probodl Koenmu rozzlobeným pohledem se všichni vrátili k původnímu stanovišti mezi stromy. Přízrak v podobě mladé ženy je nepřestával sledovat svým upřeným pohledem.
,,Je tak překrásná…" vydechl najednou Kuwabara a vykročil směrem k mýtině.
,,Kuwabaro, neblbni! Ihned se vrať!!" zavolal za ním Kurama. Kuwabara ho ale absolutně neposlouchal a stále kráčel dál. Chvíli po něm vystartoval omámený Yusuke, a když oba dorazili před cíl jejich zájmu, začali se prát o její přízeň.
,,Co to do nich vjelo?" nechápala Botan.
,,Netuším. Vypadá to, jako by je nějak omámila," pokrčila Sajuri rameny.
,,Musím za nimi! Ta krásná žena bude patřit jen mě!" vyhrkl Koenma odhodlaně. Botan se ho snažila zastavit, ale bylo to marné. A pak něco Sajuri docvaklo.
,,Hieii!! Kuramo!! Otočte se a nedívejte se na ni!!!"
,,Proč? Co se stalo?" nechápal Kurama, přesto se však otočil.
,,Myslím, že její schopnost spočívá v pohledu. Všimli jste si jaké má oči?"
,,Takže nás chce zhypnotizovat?" zeptala se Botan.
,,Asi ano."
,,Na tebe to nepůsobí?" zabručel Hiei.
,,Ne, myslím, že ne. Asi proto, že jsem holka, takže i Botan se nemusí vůbec strachovat o svůj život."
,,Měli bychom něco podniknout," navrhl Kurama.
,,A co si myslíš, že asi dělám?" zavrčela na něj Sajuri a snažila se přemýšlet.
,,Nechci vám do toho moc mluvit, ale jestli něco neuděláme, tak se nejspíš zabijí. Vždyť se mlátí hlava, nehlava," zakňourala Botan a s obavami sledovala tu probíhající řež na mytině.
V tom se Hiei mírně otřásl a prudce se otočil. Ve tváři měl dychtivý výraz (pozn. autora: Nevím jak vy, ale dychtivý výraz si ve spojení s Hieiem nedokážu představit) a i on začal směřovat k mýtině.
,,Ale né. Ono to působí i když se nedíváte," uvědomila si Sajuri svůj omyl.
,,A jak to teda proboha dělá?" nechápala Botan.
,,Nevím…" pokrčila rameny a srazila Hieie k zemi.
,,Pusť mě! Slyšíš?? Pusť mě, musím jít za ní! Je tak krásná…" blouznil a mlátil kolem sebe. Sajuri si na něj obkročmo sedla, aby ji nemohl vyváznout. Nečekala však, že ho popadne záchvat zuřivosti, při kterém mlátil na všechny strany a řval: ,,Pusťte mě!! Nebo vás zabiju!!!" Botan to s šokem pozorovala a nebyla schopna se hnout z místa. Sajuri s ním začala mít problémy.
,,Nestůj tam a pomož mi!! I když je tak malej, vydá nejmíň za deset!" obořila se na Kuramu. Kurama vzdychl, pomohl ji Hieie přidržet a Sajuri mu začala dávat jednu facku za druhou.
,,Neměla bys vymyslet něco jiného? Protože jestli se probere a bude mít monokl, tak ti moc vděčný nebude. A podle toho šíleného výrazu to očividně nezabírá," pokusil se ji umírnit.
,,Ti děkuju za povzbuzení," zamračila se.
Žena jakýmsi záhadným způsobem všechny tři (Koenmu, Yusukeho a Kuwabaru) uspala a pak se kolem ní rozzářila nepříjemná síla, přičemž se proměnila v obrovského a ohavného, osminohého pavouka s klepety. Pak začala kolem svých obětí omotávat síť, a poté je připevnila lepkavým lanem mezi několika stromy. Hiei sebou najednou přestal házet.
,,Mohla bys ze mě slézt?" podíval se na Sajuri dost vražedným pohledem, ta si ho nedůvěřivě změřila pohledem.
,,Co na mě tak civíš? Slez ze mě!" obořil se na ni.
,,Já jen, jestli to na mě nehraješ, protože ještě před chvílí jsi byl jako z divokých vajec."
,,Nic mi není, jsem v pohodě!"
,,Dobrá," přiznala nakonec a opatrně se zvedla. Hiei se rychle postavil, oprášil se a zlobně ji probodával očima. Botan se mezitím opatrně schovala mezi stromy a se strachem vyčkávala co se bude dít.
,,Už vím jak je omámila…" řekl po chvilce Kurama.
,,Jak?" vydechla Sajuri zvědavě.
,,Díky té temné duchovní síle má posílenou moc. Vyzařuje zvláštní auru, která mužskému pohlaví omamuje mysl a mate je."
,,To je zajímavé…" přikývla Sajuri ,,…ale jak vysvětlíš to, že se z toho Hiei probudil?"
,,To je jednoduché, kouzlo pominulo, jakmile se proměnila do své pavoučí podoby. Pravděpodobně láká mladíky na svou krásu, a poté je jako pavouk sežere…"
,,Jak milé…" usmála se a na oba dva kývla, začali se k pavoučici opatrně přibližovat. Kurama si elegantně sáhl do vlasů, vytáhl rudou růži, kterou v mžiku proměnil v zelený, ostnatý bič. Hiei vytáhl svou katanu a rychlým skokem se přiblížil k nestvůrné pavoučici. Ta ho však i přes jeho vysokou rychlost zaregistrovala, otevřela tlamu a vychrlila na něj hustou, lepkavou pavučinu, která ho přilepila k nejbližšímu stromu.
,,Hieii!" vykřikl Kurama a chtěl mu přiskočit na pomoc, ale přízrak po něm plival pavučiny, a tak měl co dělat, aby se všemu bezpečně vyhnul. Pavoučice v tom shonu úplně zapomněla na Sajuri, která samozřejmě využila situace. Natáhla pravou ruku, soustředila energii a v dlani se ji začalo formovat tmavé světlo se zlatými paprsky. Po chvíli vypálila Paprsek síly. Koule narazila do pavoukova mohutného těla aniž by mu však způsobila jakékoliv škody. Riskovat se jí nevyplatilo, protože pavoučice si ji všimla a natočila se k ní tak, aby mohla zaměstávat jak jí tak i Kuramu.
,,Sakra!" neudržela se, když uskočila před jedním mohutným klepetem.
,,Jak to, že to nefungovalo?" zeptal se jí Kurama, když se dostal do její blízkosti.
,,Asi má tělo nějak chráněné," vzdychla.
,,Skvělé, takže pavouk s pancířem, to nám chybělo," zacukal s sebou Yusuke v síti. Byla to chvíle co se probudil.
,,Je to hrozně lepivé, nedostanu se odsud sám," škubal Hiei lepkavými provazci.
,,Takže to asi zbylo na nás dva," podívala se Sajuri odhodlaným pohledem na Kuramu.
,,Zdá se, že jo."
Oba tedy přiskočili těsněji k sobě, aby se dokázali bránit útokům a zároveň útočit. Zrovna na ně letěly dvě lepkavé salvy. Jednu z nich zničila Sajuri Paprskem síly a druhou Kurama Růžovým bičem. V tom se však nečekaně objevila třetí salva, před kterou byli oba nuceni uskočit do stran a rozdělit se tak.