Team Charllee: Kapitola 1. - Kde jsou???

Kdesi na území Ohnivé země se za nádherného, slunečného dne procházely malým lesíkem tři postavy, konkrétněji tři mladé dívky. První z nich, černovláska, s vlasy po pás se jmenovala Ayame, druhá dívka, s bílými vlasy v culíku a pramenem vlasů přes obličej, byla Argo, no a poslední z nich s vlasy vyčesanými do vysokého culíku byla Arwen. Všechny tři byly oděny v černošedém.
,,Už nás zase sledují ti blbečci s maskami...“ postěžovala si najednou Ayame trucovitě. ,,Jak já je nesnáším! Co od nás vůbec pořád očekávají??“
,,Tak to nevím...“ začala nad tím Arwen přemýšlet.
Argo se zničehonic otočila a ukázala na jednoho z těch týpků. ,,Žádný strach!“ zařvala. ,,Nikdo nás nesleduje, ani tamhleten černý flek!“
,,Musíš je provokovat?“ povzdychla si Ayame mírně rozladěně.
,,Já je jen ponoukám...“ bránila se.
,,A v tom je rozdíl?“
,,Provokace by to byla kdybych si sundala tričko...“ vysvětlila šibalsky a s Ayame to málem švihlo o zem. Arwen jen nesouhlasně zakroutila hlavou: ,,Buď ráda, že to neslyšel Charllee – sensei...“
,,Cože nemám slyšet?“ ozval se hlas za nimi.
,,Ale nic, sensei,“ řekly zároveň a otočily se na něj se svatouškovskými úsměvy. Charllee je sjel pochybovačným pohledem a pak se mírně zamračil: ,,Nepamatuji si, že bych vám řekl, že máte rozchod.“ ,,Ale sensei, tu přednášku o tom ,,Jak nezabít ty co jsou nablízku,, jsme slyšely snad třikrát!“ bránily se.
,,Ale Argo to budu muset neustále opakovat...“
,,Co zas já? Vždyť jsem taková hodná, milá, mírumilovná... jak bych někomu dokázala ublížit?“ začala se ohrazovat.
,,To říká ta pravá! Sasukemu bych to zbaštila víc než tobě!“ vyhrkla Ayame a rozesmála se.
,,Ráda bych něco zbaštila...“ zamyslela se nepřítomně.
,,Argo, neměla by jsi tolik jíst, víš kolik...” začal sensei.
,,Už zase další přednáška!” zaúpěla Ayame.
,,Já vím,” křikla Argo a všechny tři se daly na útěk, pokud možno nejdál co to šlo.
,,Už mi zase zdrhly...“ zamručel si Charllee pro sebe, ale pak si uvědomil, že jsou tu stále příslušníci ANBU jednotky. ,,Kluci, pomůžete mi je najít?” zavolal na ně s nadějí v hlase.
Zatímco se tedy Charllee pokoušel přemluvit členy taktické skupiny, holky jedním dokonalým skokem překonaly bránu Vesnice ukryté v listí a dopadly měkce na druhou stranu. Ayame se rychle a preventivně rozhlédla po ulici. ,,Pozor, na levoboku blonďatý mamlas,” špitla.
,,Zase bude říkat své jméno...” povzdychla si Argo, ale pak se její obličej rozjasnil. ,,Možná bude nablízku Kakashi...” byla duchem opět nepřítomna.
,,Dívej se po stromech tam nejčastěji vysedává, ale teď bychom se raději měli pohnout, blíží se sensei...” varovala je Arwen, která vycítila jeho rychle se přibližující chakru.
,,Jo a ten blonďák se taky nebezpečně přibližuje...” dodala Ayame.
,,Ahoj! Jsem Uzumaki Naruto, a jednoho dne se stanu...” nestačil dopovědět, protože ho přerušila Argo. ,,No a co?! Klidně si buď i kyselé zelí!“ chytila se za hlavu a vzhlédla. ,,Ježišmarjá Charllee, mizíme!” vykřikla, prudce se otočila, ale narazila do právě příchozího Kakashiho. ,,Ksakru!“ zavrávorala, ,,rychle pryč!” společně s Arwen a Ayame vyskočila na střechu jedné z budov a vzápětí ihned zmizely. V tu chvíli se vedle Kakashiho objevil Charllee. ,,Neviděl jsi tady moje holky?” zeptal se ho a pozorně přejížděl očima každý kout ulice ve které se nacházel.
,,Jo. Právě jsem se s jednou seznámil více než mi bylo milé,” pokrčil rameny.
,,Argo, že? Je trochu roztržitá...”
,,To jsem nestihl zaregistrovat...” povzdychl si.
,,No, snad je najdu někde u jídla,” vykročil Charllee směrem k nejbližší restauraci.
,,Tak to hodně štěstí...” popřál mu sensei týmu sedm a zmizel. Dívky mezitím doběhly až ke kamenným monumentům čtyř Hokagů, které byly vytesány do skály.
,,Setřásly jsme ho,” oddechovala Argo spokojeně.
,,Ani bych neřekl,” zazněl za nimi Charlleeho hlas.
,,k***a!” ujelo Argo a vzápětí si zacpala ústa rukou.
,,k***a se neříká...” napomenul ji sensei s přísným pohledem.
Oni jsou snad dva..., pomyslela si zdrceně Ayame. Lepší je, když spí..., vzdychla Argo. Možná bychom ho měly příště přivázat k posteli..., objevil se v Ayamenině tváři škodolibý úsměv.
,,Ayame, Argo, na co myslíte?” zeptal se jich, když si všiml jejich nepřítomných výrazů.
Argo zamrkala a oči ji sjely někam vpravo. ,,Pozor! Migréna se blíží, zase budu jeho terčem...” povzdychla si sklesle.
,,Asi vás necháme o samotě, sensei,” poplácala ho Arwen s úsměvem po rameni a než stačil říci byť jen jediné slovo, opět zmizely.
,,Díky Gaii, právě když se mi podařilo je dostihnout mi je vyplašíš...” postěžoval si se svěšenou hlavou nově příchozímu a odolával silné touze ho něčím praštit po hlavě.
....................
,,Zbavily jsme se mamlase, Migrény i Charlleeho, tak můžeme jít na dlabanec,” zajásala Argo, když se zastavily na dalším ze svých oblíbených míst na krátký odpočinek.
,,Jo, konečně, už jsem začínala šilhat hlady,” souhlasila Arwen.
,,Tak jdem!” zavelela Ayame, seskočily ze střechy a zapadly do svého oblíbeného podniku, který byl hned naproti. Byla to poměrně příjemná budova s útulným interiérem, a jelikož je hospodský velmi dobře znal, měly jako zákazníci pokaždé přednost. Jen co se usadily byla u nich obsluha, každá si objednala jídlo a všechno se zdálo být v pořádku, dokud Ayame znenadání nezafňukala: ,,Ach ne, dneska je ale fakt špatný den.”
,,Né, syn Migrény přichází...” zasténala Argo, když také zaregistrovala mladíka v zelené kombinéze.
,,To není jeho syn,” upřesnila Arwen a napila se zeleného čaje.
,,Syn Migrény... to je den! Špatně se vyspím, opařím se kávou, Charlleeho přednáška, potom blonďatý pako, ANBU za zády, srazím Kakashiho, potkám Migrénu a teď ještě jeho syna!” stěžovala si Argo při výčtu denních katastrof, a to bylo teprve pravé poledne.
,,To není jeho syn...” zopakovala Arwen.
,,Já vím... syn Migrény...” trvala na svém.
,,Přestaňte se hádat, máme tady oběd,” přerušila je Ayame.
,,Ryba... ryba... čokoláda... šlehačka...” začala si tedy Argo prozpěvovat, na stůl ji byla donesena celá ryba zdobená šlehačkou a čokoládou.
,,Bolení břicha... zvracení... Charllee!” neodpustila si Arwen a málem vyprskla čaj který pila, když si všimla Charlleeho, jenž se zlověstně tyčil nad jejich stolem a nijak mile se nedíval.
,,A jsme tam, kde jsme byly...” poznamenala suše Ayame a radši se pustila do jídla.
,,Argo, kolikrát ti mám opakovat, že něco takového by jsi neměla jíst,” zlobil se, když pohlédl na to co ji bylo doneseno.
,,Já to nejím, jen to pozoruju...” bránila se a uhýbala pohledem.
,,A proč už máš půlku snězenou?” nadzvedl tázavě obočí.
,,Jakou půlku?” pohlédla na něj nevinně.
,,Ty už jsi to snědla?!” vyjekl nevěřícně a nechápavě zíral na její, teď už prázdný, talíř.
,,Bližší zkoumání je součástí pozorování...” zamumlala Ayame a odložila hůlky.
,,Arwen, pomůžeš mi?” povzdechl si sensei, hledajíc u ní oporu.
,,Mě do toho netahejte...” zaznělo bez jakéhokoliv zájmu účastnit se této debaty.
,,Tak alespoň co sis dala?” rezignoval.
,,Salát, myslím...” zadumala se a pohlédla na dno své misky.
,,Salát?” podivil se radostně a upřímně ho těšilo, že se alespoň jedna z těch tří řídí jeho radami o zdravé výživě.
,,Nevím, bylo to takové zelené a byly tam housenky...” dodala, v tu chvíli mu úsměv ztuhl na rtech. ,,Děláš si legraci?” zezelenal.
,,Ještě štěstí, že jsem si zvykla...” poznamenala Ayame s úsměvem a napila se.
,,Tak co, Charllee, už jsi je našel?” zavolal na něj Gai – sensei, který právě přišel a spatřil ho v rohu lokálu.
,,Když už jste tady, sensei, mohl byste nám to zaplatit...” usmála se Arwen mile a než se Charllee nadál byly holky opět v trapu. Zdrceně se sesunul na žídli s hlavou v dlaních. ,,Podruhé ti musím poděkovat Gaii,” pohlédl na něj mírně naštvaně.
,,Děkovat, proč?” nechápal.
,,Protože za ně musím zaplatit...”
,,A kde jsou?”
,,Zmizely...”
,,Proč? To jsem tak ošklivý?”
,,Ne že bych to dokázal posoudit, ale...” zamyslel se hluboce.
....................
Ayame, Arwen a Argo se zastavily na jednom z vyvýšenějších míst v Konoze nedaleko mohutných hradeb a přemýšlely co dál. ,,Tak, kam teď půjdeme?” přeskakovala Ayame očima z Argo na Arwen, přičemž je víc a víc sužovalo nehorázné odpolední vedro.
,,Půjdem do Zakázaného lesa, tam si určitě odpočineme,” navrhla Arwen.
,,To je dobrej nápad...” přikývla souhlasně.
,,Pro mě za mě, když tam nebude Migréna,” pravila znuděně Argo, která skoro usínala ve stoje.
,,Ten se tam neodváží,” zakroutila Arwen hlavou.
,,No právě, díkybohu za Zakázaný les, tak jdem,” pokynula jim Ayame a rychle k němu zamířily. Čím více se blížily, tím více se před nimi zvedal ohromný elektrický plot.
,,Nezastavujem...” křikla Arwen. Chakru soustředila do nohou a v poslední chvíli se odrazila, plot lehce překonala. Ayame a Argo ji následovaly a doskočily k ní na mohutnou větev. Lehce na sebe kývly a zmizely v hlubinnách. Neměnným tempem pokračovaly ještě snad půl hodiny. Odrážely se od mohutných větví stromů, jejich kmenů a kořenů. Byly šťastné. Konečně svobodné a volné. Ovšem jejich radost netrvala dlouho. U jejich oblíbeného stromu, kde nejraději pospávaly a sledovaly mraky, stál někdo nevítaný. Ayame zle zavrčela: ,,Sakra! Dneska je fakt blbej den, slizoun před náma...”
,,Slizoun? Jaký slizoun?” nechápala Argo když se zastavily na jedné z obrovských větví přímo naproti nevítanému hostovi, který k nim stál zády.
,,No přece Orochi – slizoun...” upřesnila a kývla směrem k němu.
,,Už zase? To si nedá pokoj?” zafňukala zdrceně a marně v duchu počítala kolikrát se s ním už střetly.
,,Nevím, ale zajímalo by mě s čím se vytasí tentokrát,” zamyslela se Arwen a opřela se o větev.
,,Nechci ti do toho kecat, ale já bych spíše řekla s čím se vyplazí...” opravila ji Ayame.
,,Vyplazí, vytasí... to je stejný...” odbyla ji Argo a máchla ledabyle rukou.
,,Pokračujeme dál, nebo se s ním budeme zdržovat?” zeptala se jich Arwen, a zrovna v tu chvíli se Orochimaru otočil a ošklivě se zahleděl jejich směrem.
,,Já se s ním zdržovat nechci, ale on s námi asi jo,” řekla Ayame, přičemž Orochimaru vyplázl jazyk a provokativně si olízl tvář.
,,On nemá žádné vychování! Zase se vyplazuje!!” fňukla Argo znechuceně.
,,Tak mu na tom jazyku uděláme mašličku a bude pokoj,” navrhla Arwen.
,,Takový módní doplněk by mu určitě slušel,” podotkla Ayame a všechny se hlasitě rozesmály.
,,Ale... divoké trio... co tak sssamy v lessse?” pousmál se Orochimaru a o něco se přiblížil.
,,Chtěly jsme si odpočinout, ale ke své smůle jsme narazily na tebe, slizoune,” mračila se Ayame čím dál tím víc.
,,Ze které hadí díry jsssi vylezl tentokrát, ssslizoune?” zeptala se ho Arwen, přičemž se snažila napodobit jeho specifický důraz na písmenko s.
,,Někde na blízku musí být Sasuke. To by tu přece Orochi – slizoun asi jinak nebyl...” začala se Ayame nenápadně rozhlížet.
,,Ussstupte mi z cesssty,” zasyčel a udělal krok vpřed.
,,To ty nám stojíš v cestě!” křikla Arwen rozzlobeně.
,,Že se s ním zbytečně vybavujete. Jednoduše mu natáhnem a budeme pokračovat,” napřímila se Argo a prokřupla si klouby na prstech.
,,Já se to snažím vyřešit diplomaticky,” bránila se Ayame a raději ji zadržela aby neočekávaně nevyrazila.
,,Ty se snad k němu chceš přibližovat, Argo?” nadzvedla Arwen tázavě obočí.
,,Ne, ale diplomacie nikdy nikomu k užitku nebyla, obzvlášť s tímhle!” poukázala na Orochimara dole pod nimi a trochu se naježila.
,,Copak ty nevíš, že největší umění je porazit protivníka bez boje?” podivila se a pohlédla na ni obzvlášť překvapeně.
,,To jde?” vykulila na ni Argo oči.
,,Jo, donutíme ho umřít smíchy,” navrhla Ayame a všechny se opět začaly smát.
,,Vidím, že vásss humor ještě neopussstil...”
,,V tvé přítomnosti to ani není možné...” pravila vážně.
,,Hele, Sasuke, na třináctý hodině!” vydechla znenadání Argo a nechtěně tak odhalila jeho polohu.
,,Myslím, že chtěl, aby o něm tohle individuum nevědělo,” povzdychla si a kývla směrem k Orochimarovy.
,,Zajímalo by mě co tady dělá,” přemýšlela opět Arwen.
,,Třeba chce slizounovi nakopat jeho hadí zadek a nebo se prostě stratil,” pokrčila Argo rameny.
,,Stratil? To jenom ty se tady tak jednoduše strácíš, bez nás bys pomalu nenašla ani koupelnu!” nesouhlasila Ayame.
,,To není pravda!” bránila se.
,,Možná bychom měli zavolat hrobaře, protože právě nejspíš umřel smíchy...” oznámila jim Arwen.
,,Tak to musíme informovat Itachiho, myslíš, že by mu vadilo, že jeho maličký bratr umřel?” pohlédla na ni Argo.
,,Nechci váš rušít, ale vypadá to na to, že nás Orochi – slizoun seznámí se svým jazykem...” varovala je Ayame bez nějakého výrazného zaujetí.
,,Nechutný...” Argo se při té představě pořádně oklepala.
,,Tak mu uděláme tu mašličku,” pravila Arwen rozhodnutě.
,,Ale ty! Já na to sahat nebudu!!” zavrhla to razantně.
,,Jo, já taky ne,” připojila se Ayame a po zádech ji přeběhla husí kůže.
,,Nevadí, vezmu si na to gumové rukavice,” porčila rameny.
,,Ty sebou nosíš gumové rukavice?” úžasla.
,,Vždy je sebou nosím... pro všechny případy...” objasnila jim to.
,,Dossst už!!” nesnesl dál Orochimaru jejich ignoraci a ohnal se po nich jazykem. Všechny tři dívky seskočily z větve a dopadly bezpečně na zem.
,,Orochimánek se nám zlobí...” ušklíbla se Ayame, Orochimarovy se zlostně zablesklo v očích, ale dřív než na ně zaútočil ho Arwen zarazila. ,,Ještě počkej, Orochimaru. Než začneme, měl by jsi končně znát pravidla našeho boje. Tak za prvé...”
,,Žádná pravidla neexistují,” skočila ji Argo do řeči.
,,Argo!!!” zamračila se na ni.
,,No jo, no jo... Takže pravidlo číslo jedna: Když někoho chráníš, nedovol aby ho zabili,” řekla nakonec.
,,Pravidlo číslo dvě: Když se vyhýbáš útoku, nedovol aby tě zranili,” pokračovala Arwen.
,,A pravidlo číslo tři: Když bojuješ, zabij!” dopověděla Ayame a nebezpečně se ji zablesklo v očích.
,,Jen mě napadlo, my útočíme a nebo se bráníme?” zeptala se Argo nevinně. S Orochimarem to doslova seklo o zem.
,,Ani jedno, ani druhé, protože my zatím jen kecáme,” upřesnila Ayame s mírně rozladěným tónem.
,,Aha, takže si hrajeme, jak ho budeme mučit?” promnula si ruce a zadívala se na zvedajícího se Orochimara obzvlášť šíleným výrazem.
,,Uděláme mu mašličku...” řekla Arwen spíše pro sebe.
,,Nevím, nebudeme ho ignorovat?” napadlo najednou Argo.
,,Co si myslíš, že asi děláme?” pohlédla na ni Ayame významně.
,,Ale já myslím úplně ignorovat jeho přítomnost a dělat, že tady není!” upřesnila.
,,Tady někdo je? Já nikoho nevidím...” rozhlížela se na všechny strany.
,,Tak to mám asi zase halucinace...” povzdychla si a sklopila hlavu.
,,A docela nechutné...” souhlasila Arwen.
,,To nevíš co se mi dneska zdálo!” vyhrkla najednou nadšeně. Orochimara přestalo bavit to jejich neustálé klábosení a tak bez okolků vytáhl tři kunaie a hodil je po nich.
,,Myslím, že útočí...” oznámila Ayame nezaujatě.
,,Vždyť jsi říkala, že tady nikdo není!” vykřikla Argo a vzápětí všechny tři odskočily, každá na jinou stranu, a kunaie se zabodly do země.
,,To ti to trvalo... už jsem si začala říkat kdy se rozhoupeš...” zívla Arwen.
Orochimaru se naštval jako nikdy v životě (Nagadir: He, he, ani se mu nedívím XD) a začal provádět svůj složitý proces přivolávání, a když se dotkl země, vynořil se pod ním obrovský tmavě hnědý had.
,,Utečte!!!” vykřikl Sasuke a vyběhl ze křoví ve kterém se až doposud ukrýval. To ovšem bylo velice nerozumné, protože k němu had i s Orochimarem zamířil. Plaz se k němu neuvěřitelnou rychlostí přiblížil a otevřel tlamu, kterou měl plnou uslintaných, jedovatých zubů, ale dříve než stačil nebohému Sasukemu ublížit, narazil do jeho hlavy mocný proud vody a odklonil ho ze směru. Orochimaru i Sasuke se překvapeně podívali směrem odkud voda přišla. Jejich oči se střetly s Ayame, která měla hrozivý výraz ve tváří a kolem ní se plazil obrovský sloupec tvořen vodou.
,,Sasuke!” křikla na něj Argo což ho přinutilo se vzpamatovat z lehčího šoku, a zamířit si to k ní.
,,To tedy ne!!” vykřikl Oro a jeho had se opět snažil dostat chudáka Uchihu, jenž měl teď jazyk skoro až na vestě jak před ním zběsile kličkoval. V jednu chvíli byl téměř u něj, ale najednou sebou bolestně zaškubal, do hřbetu se mu totiž zakousl ohromný černý vlk. Hadova hlava šla okamžitě po něm, vlk ale změnil tvar a stalo se z něj zvíře s mohutnými bodlinami místo srsti, které mu hlavu bez problémů probodlo.
Co mám dělat? Co mám ksakru dělat!? Něco přece udělat musím! zlobil se v duchu Sasuke a chtěl se vrhnout k místu, kde právě probíhal souboj, Argo ho však zachytila. ,,Ani se nehni! Teď je to pro takové pískle jako jsi ty moc nebezpečné. Zůstaň tady vzadu a nic se ti nestane, přes ně se nedostane,” vysvětlila mu a přesunuli se o něco dál.
Obří had byl sice zničen, ale to Orochimarovy nedělalo moc velkou hlavu, protože si vzápětí přivolal tři menší. Chakru na to měl...